Zapomenuté filmy

Focení na film přináší mnohá potěšení i úskalí. Jedním z úskalí je to, že si nafocené filmy někam založíte a pak na ně zapomenete a ani je nevyvoláte. O to větší je pak potěšení, když ty filmy objevíte a vyvoláte. Při pohledu na fotky, které jste už možná zapomněli si připomenete znovu okamžiky na nich zachycené. Podobné to bylo se svitkovými filmy, které jsem nafotil svojí Yashicou Mat na podzim v Anglii. Většinou to jsou podobné okamžiky jako jsem zachytil na kinofilm, i když trochu jiné díky odlišné perspektivě a čtvercovému formátu.

Až teď, po půl roce jsem filmy objevil zapomenuté v krabici od bot vyvolal a zpracoval. Původně jsem myslel, že filmy jsou odepsané, protože mi je na letišti prohnali rentgenem, ale katastrofa se nakonec nekonala. Filmy vypadaly dobře, jen na úplném okraji byly lehce osvícené, což se u svitkových filmů může stát, když je například měníte na prudkém světle. Vlastně na podzim to bylo naposledy, co jsem s Yashicou fotil a na rok 2017 jsem si dal předsevzetí, že s ní budu fotit o trochu víc než loňský rok. Uvidíme, jak se mi povede tohle předsevzetí splnit.

A teď už dost slov a nechme mluvit ony zapomenuté fotografie.

Lukáš Zrůst: Praha, fashion a analog

S Lukášem už se pár let známe. Chodili jsme spolu na vysokou školu a už tam jsem postřehl, že Lukáš občas nosí na krku foťák. Tenkrát jsem si myslel, že to dělá proto, aby balil holky na to, že je slavný fotograf. Od té doby uběhlo pár let, taky jsem začal fotit a bude to tak rok a nebo rok a čtvrt, co mi Lukáš napsal, že by byl rád, abych mu udělal nějaký soukromý workshop v temné komoře na vyvolávání filmů. No a od té doby kromě digitálu fotí i na film.


Mohl by ses čtenářům trochu představit a říct, co převážně fotíš?

Jistě, že mohl…. Jmenuji se Lukáš a převážně fotím fashion a lifestyle. Takže oblečení na modelkách a modelech.

Co bylo impulzem začít fotit na film?

Teď určitě chceš slyšet, že jsi byl ty (ano, přesně to jsem chtěl slyšet pozn. redakce) ten impulz, ale ano svým způsobem určitě. Další věcí bylo hledání nějakého nového směru a inspirace k focení.

Jakou používáš techniku, když fotíš na film?

To je různé podle toho, co aktuálně jdu fotit – vlastním zrcadlovku canon A-1 k němu objektivy 28/2.8 a 50/1.8, vedle toho dálkoměr Zorki s industarem 50/2 a Canonet QLIII to je ke kinofilmu. Ve středoformátu mám krásně funkční a zachovalou flexaretu VII, která mě pak následně přivedla k lásce ke střednímu formátu, kde jsem pak po nějakém čase přešel na svou oblíbenkyni Mamiyu RB67 se sadou skel (50, 90 a 180mm), hranolem nebo šachtou – to je asi nejčastější stroj se kterým pracuji, když fotím na film.

Jaký je tvůj oblíbený analogový materiál?

Asi Pulp Fiction… Ale v rámci tvé otázky, za mě rozhodně Kodak Tri-X případně T-MAX 100, a na kinofilm opět Tri-X případně pak Ilford pan 400, ale ten se mi líbí jen když ho pushnu na ISO 800 J Z papírů používám zatím plastová RCčka multigrade případně pak tvrdou gradaci, mam prostě rád černou a bílou v kontrastu.

Barva nebo černobílá?

No to je otázka. Fotka jako taková je od přírody prostě černobílá, vždyť i v digitálu prvotně vznikne černobíle – viz. Leica monochrome. Z počátku vývoje mě černobílá uchvátila a naučil jsem se koukat na svět černobíle. Nyní to ale vychází asi půl na půl, záleží na klientovi. Barva je u fashion fotografie často žádaná ( v našich končinách ), ale v rámci filmu se držím černobílé, protože je na vyvolání v domácích podmínkách značně jednodušší a mám rád celý proces pod kontrolou.

Jak se liší tvůj pracovní proces, když fotíš na film od toho, když fotíš na digitál?

Řekl bych, že minimálně. Kromě drobností jako je vložení filmu apod. Jinak příprava a následné focení s modelkou probíhá velmi podobně.  Přeci jen je jedno na co fotíš, takže nijak zvláštně neřeším rozdíl práce s digitálem nebo analogem – samozřejmě když nepočítám následné zpracování (vyvolání, zvětšování apod).

Vím, že jsi dělal asistenta Robertovi Vano, co sis z té spolupráce odnesl?

Autogram do knížky... No vzhledem k jeho úžasnému stylu práce, je to obrovská zkušenost. Naučil mě na fotografii jako takovou koukat trošku jinak než na jaký pohled jsem byl zvyklý. Najednou přestaneš řešit techniku, čísla a parametry a začneš se soustředit na obsah. Na práci s lidmi, na příběh jaký ta fotografie vypráví a začneš si tu práci mnohem více užívat a je jedno jestli jde o zakázku nebo o focení do domácího alba. Z konkrétnějších věcí bych rozhodně rád zvýraznil styl přípravy na focení. Rozhodně praxe u něho mi umožnila zkrátit dobu focení.

Nedávno si pokřtil fotoknihu, můžeš přiblížit o co jde a jak vznikla?

Jednalo se o spolupráci s fashion store Jiney Level, kdy se fotil lookbook, prvotní myšlenka se zrodila v mé hlavě a s kamarády jsme ji trošku rozvíjeli, až z toho vznikl poměrně rozsáhlý projekt, který trval kolem 3 měsíců focení, grafických prací a hledání modelů a modelek. Veškeré práce jsem na tom odvedl sám – nafocení, příprava knížky, dtp apod. A na druhou stranu kamarádi z Jiney Level mi sehnali sponzory, zařídili obrovské PR, sehnali modely a modelky opravdu se jim z toho projektu povedlo udělat ve výsledku obrovsky úspěšnou PR akci, která jak víš sám se velice povedla. A za to jsem jim ohromě vděčný a i nadále s nimi spolupracuji.

Co chystáš v nejbližší budoucnosti?

Zatím se šeptá o zakázce na další kníkžu z oblasti sportu, dále od dubna se bude spouštět nový projekt soustředěný na sociální sítě – to je směr, kterým  se aktuálně ubírám nejvíc. No a uvidíme co mi přinese Fashion Week, kterého se účastním jako nezávislý fotograf, resp. Akreditace press, nicméně na pozvání.

Kde můžou čtenáři najít tvojí tvorbu?

Aktuálně spouštěný web www.lucaszrust.com , kde je i blog, portfolio a projekty, dále pak na instagramu pod nickem lukaszrust.

Něco co bys chtěl na závěr vzkázat čtenářům analogového blogu?

To je takové těžké takhle na závěr, ale sám od sebe vím, že focení je náročná věc, ale pokud máte sen něco udělat, tak nečekejte, že to někdo udělá za Vás. Musíte vstát a jít si proto. Není nic co by nešlo, to ostatní jsou jen výmluvy. 

Foto: Lukáš Zrůst

Foto: Lukáš Zrůst

Foto: Lukáš Zrůst

Foto: Lukáš Zrůst

Foto: Lukáš Zrůst

Souboj o titul: Zrození šampiona

V sobotu 4. 3. 2017 zvítězil Vít „Kometa“ Vávra v zápase o titul. Završil tím tři měsíce tvrdé práce, kdy se téměř nepřetržitě připravoval nejdřív na semifinálový zápas v Nymburce a poté na titulový zápas v Ostravě. Téměř celou jsem mu byl v patách s foťákem. Teď, když má titul a já mám pohromadě 51 negativů (tj. cca 1600 fotek), tak můžu v klidu reflektovat nad celou tou zkušeností. Byla to pro mě celkem velká škola, musel jsem zvládat víc focení a zpracování větších objemů filmů v omezeném časovém prostoru. Mizerné světelné podmínky, stísněné prostory a rychlý pohyb také úplně nepomáhaly. Byl jsem příjemně překvapen, jak jednoduše se mi se všemi zúčastněnými spolupracovalo. Osobně jsem trošku očekával, sem tam nějaké těžkosti s přístupem do míst, kam jsem se potřeboval dostat, ale nic takového se nestalo. Zdá se, že všichni měli pochopení pro to, o co jsem se snažil. Vlastně to byla jediná věc, co jsem po Vítkovi chtěl, aby mi zajistil přístup kam potřebuji a že se zbytkem si poradím sám.

Poměrně dlouho jsem nevěděl, jestli do Ostravy na zápas o titul vlastně pojedu. Byl jsem po dvou měsících intenzivního focení docela unavený. Neměl jsem žádný výběr a upřímně řečeno jsem měl i trošku pochybnosti, jak to celé dám nakonec dohromady. Nakonec jsem tohle období překonal a domluvil se Vítkem, aby mi zajistil přístup na titulový zápas. Uvědomil jsem si, že bez fotky, jak drží pás šampióna to nebude kompletní. Teď, když už je po všem, tak to můžu napsat – celou dobu jsem byl pevně přesvědčen o tom, že pás bude nakonec jeho. Sice toho o MMA stále moc nevím, za ty tři měsíce jsem pochytil jen trochu, ale když jsem viděl jeho soustředění a odhodlání bylo mi jasné, že musí vyhrát. Samozřejmě při zápase o titul bylo jasné, že i jeho soupeř bude dobře připravený. Navíc se zdálo, že oba mají podobný styl, přičemž oba raději zápasí na zemi a nespoléhají tolik na kopy a údery. Očekával jsem, že to bude zajímavý zápas a rozhodně jsem se nezmýlil. Myslím si, že všichni diváci si přišli na své.

Celkově jsem měl ze všeho docela jiný pocit, než když jsem fotil MMA zápas v Nymburce. Celá akce se konala v Ostravském hotelu Clarion, vše vypadalo do detailů zorganizováno, všude postávali chlápci z pořadatelské služby a kontrolovali, kdo má na ruce jaký náramek, byl k dispozici i solidně zásobený bufet a všechno bylo takové naleštěné a oficiální. Trošku mi chyběla ta lehce undergroundová atmosféra nymburského zápasu. Na druhou stranu už jsem měl určitou ideu jak takový zápas probíhá a jak tráví Vítek a jeho trenéři poslední hodiny a minuty před tím, než jde do klece. Dokázal jsem si tak v klidu rozvrhnout svoje focení. Dokonce jsem si myslel, že spotřebuju míň filmů. Nakonec jsem spotřeboval o jeden víc (8) než v Nymburce. Fotil jsem trošku víc cílevědomě a dost možná jsem byl trošku vlezlejší než posledně. Snažil jsem se zachytit trochu jiné momenty než při minulém zápase a myslím si, že se mi to nakonec docela povedlo.

Vítek šel na řadu až jako poslední z deseti zápasů. Bylo skoro deset v noci, ale tohle čekání k tomu sportu patří. Čas mi utíkal o dost rychleji než v Nymburce. Všichni kolem působili že jsou v úplné pohodě a že všechno dobře dopadne. Poslední hodinu před zápasem jsme trávili na hotelové chodbě, kde se Vítek rozcvičoval s trenéry. Bylo vtipné sledovat nechápavé pohledy návštěvníků hotelu, kteří vystupovali z výtahu a viděli nás. Nejspíš to přičetli na vrub nějakému ostravskému koloritu. Focení samotné akce v kleci mě opět naplňovalo nejistotou, protože jsem správno expozici opět víceméně jen odhadoval (pro jistot jsem zkoušel fotit každou fotku na 3 různé expoziční hodnoty). Byla z toho nakonec čtyřkolová bitva, ve které oba borci předvedli skvělý výkon. První kolo zkoušel Matheus Kuzník (Vítkův soupeř) víc boxovat a celkem dobře se bránil tomu, aby ho Vítek dostal na zem. V jednom kole dokonce soupeř předvedl docela dobrou akci, při které už jsem měl strach, že se z toho Vítek nedostane. Od konce druhého kola ale začínalo být jasné, kdo má na vrch. Snažil jsem se rozvrhnout si výměny filmu tak, aby mi neutekla žádná zásadní akce. Navíc jsem se mezi koly odvážil i do klece, abych ulovil nějakou fotku zblízka, když probíhal minutový odpočinek a případné ošetřování drobných šrámů apod. Při výměně filmů uprostřed jednoho z napínavějších kol se mi, přiznám se, trochu klepaly ruce. Nakonec přišel poslední poraz, Vítek chytil soupeře do škrcení, ze kterého už se nemohl dostat a Matheus to vzdal. Ve čtvrtém kole z pěti možných. Boj byl u konce. Moje práce ale ještě zdaleka neskončila, snažil jsem se co nejlépe zachytit radost z vítězství, ale i emoce poraženého a spotřeboval jsem ještě další dvě kazety filmu.

Nakonec následovaly poslední gratulace a rozloučení a já jel z Ostravy domů, bohatší o skvělou zkušenost, zážitky a 8 kazet filmů, které jsem chtěl co nejrychleji vyvolat, abych mohl ze zápasu udělat výběr, který naleznete dole pod článkem. Nakonec bych chtěl poděkovat všem, kteří vydrželi tři měsíce mého motání se kolem s foťákem. Zejména tedy Vítkovi, Lukáši Blažkovi, Danu Bartákovi a Michalovi Novotnému. Neměli to se mnou lehké, ale bez nich bych nikdy nenafotil to, co teď ještě musím zeditovat do hotového projektu. Byla to jízda.