Doba, kdy se u Madridu bojovalo
za Prahu, je dávno pryč. Občanská válka skončila, ale za to si teď můžete do hlavního
města Španělska vyrazit na příjemnou dovolenou, která nezruinuje váš rozpočet.
Vlastně jsme se tam dostali celkem náhodou. Původně jsme chtěli letět do
Portugalska, ale ceny letenek byly celoročně příliš vysoké. Nakonec se nám
povedlo sehnat levné letenky právě do Madridu, odkud jde chytit autobus nebo
vlak do Lisabonu za celkem rozumnou cenu. Takže jsme si řekli proč ne, když
můžeme za rozumnou cenu navštívit nové město. Byl jsem docela líný balit, takže
nakonec jsem do batohu zabalil jako vždy Leicu M2, přihodil jsem ještě Nikon
FM2 a trochu barevných filmů. Středoformátovou Yashicu jsem nechal doma.
Navzdory snahám, španělského
pilota nízkonákladovky, nás rozmáznout o ranvej, jsme bezpečně přistáli v Madridu.
Radost kazilo snad jen to, že na kufr jsme čekali asi 40 minut, nejspíš měl
personál siestu. Celkem bez problémů jsme se dostali do centra běžným linkovým
autobusem za 2 eura a vydali se ubytovat. Skoro jako vždy jsme ubytování
sehnali přes Air B´n´B. Čtvrť ve které se byt nacházel byla popsaná jako
bohémská se spoustou restaurací, barů a kultury. Popis byl celkem přesný, ale
spát u někoho v obýváku/kuchyni v malém dvojpokojovém bytě byl celkem
zvláštní pocit. Můj divný pocit ale vyvážilo to, že nám naše dočasná domácí
poradila pár míst, kam si zajít na jídlo a na drink. Každopádně každý den začíná
pořádnou snídaní! V Paříži si dáte k snídani cappuccino a croissant,
v Anglii máte snídaně plnej talíř no a v Madridu si dáte k snídani
churros s horkou čokoládou na namáčení. Popsat churros není nijak
jednoduché, nejlépe bych ho popsal jako takový lineární smažený koblížek. Těsto
je celkem podobné. Samozřejmě musíte zajít někam, kde je dostanete rovnou horké
a čerstvě usmažené. Vůbec nejlepší bude, když si najdete takové místo, kde se
shlukují místní obyvatelé, protože ti většinou vědí, co je dobré. Musíte
samozřejmě trošku překonat svůj strach z toho, že na takovém místě nebudou
mluvit stejnými jazyky, kterými mluvíte i vy. Samozřejmě my, co jsme studovali
latinu (celý jeden semestr!) máme v Itálii a Španělsku solidní komunikační
základ, navíc jsem španělštinu odposlouchal od gangsterů v amerických filmech
a seriálech. Tudíž jsem byl v Madridu celkem pevný v kramflecích,
když přišlo na komunikaci. Posilnění snídaní jsme vyrazili objevovat město.

Velkým fenoménem Španělska jsou
tapas. Osobně jsem ten koncept nikdy moc nechápal, protože když chci jíst, tak
si dám něco k jídlu, ne 8 malých porcí něčeho. Samozřejmě se z mé strany
jednalo o celkové nepochopení konceptu. Tapas jíte, když někde venku pijete. V Madridu
najdete spoustu barů, kde ke každému objednanému pití automaticky dostanete i
nějaké ty pochutiny. Tu smažené bramborové lupínky, tu kousky záhadného masa s houbami.
Zkrátka abyste zajedli všechno to pivo nebo víno. Skvělá myšlenka! Skoro jakoby
Španělé uměli kromě jídla i pít, čemuž by nasvědčovala i celkem ucházející chuť
místních piv. Nejspíš se je učili vařit u nás!
