Facebook má teď novou funkci, že Vám ukazuje vzpomínky
z toho kterého dne na několik den nazpět. Tedy ne vzpomínky, ale věci,
které jste sdíleli na facebook. Začaly na mě vypadávat fotky, které jsem před
rokem sdílel. Lépe řečeno první filmy, které jsem na film nafotil. Je to docela
zábava a tak jsem si řekl, proč ne? Proč si neudělat rekapitulaci toho roku, co
fotím.
„Velké věci mají leckdy neslavné začátky,“ tato věta by to
vyjádřila asi nejlíp. Těžko však říct, jestli je to teď o něco slavnější. Začalo
to vlastně nenápadně, jak jsem již tak trochu popsal ve svém PRVNÍM příspěvku. Manželka
mi dala k vánocům skládačku foťáku a tak to všechno začalo. Hned po
návratu z Anglie jsem si pořídil starý ruský dálkoměrný fotoaparát Zorki
4K, kterému jsem začal familiárně říkat „Fejkolejka“, odkud vzešel i název pro
tenhle blog. Fotil jsem tak nějak všechno, co mi přišlo před objektiv, což
nejspíš dělám asi i doteď. Začal jsem si sám vyvolávat filmy a skenovat je.
Začínal jsem s ohniskem 50mm, později začal experimentovat s 35mm.
Zkoušel sjem také fotit na svitkový film, ať už Dianou nebo na Flexaret.
Od začátku jsem tak trošku obdivně vzhlížel
k fotoaparátům značky Leica. Velkým impulsem byla návštěva Leica butiku ve
Vídni, kde jsem si poprvé osahal Leicu M2 a M3. Tehdy jsem věděl, že jsem
ztracen a začalo půl roku trvající střádání korunky ke korunce, abych si mohl
pořídit Leicu M2. Nakonec se povedlo a já mám teď Leicu s objektivem Zeiss
Biogon 35/2.8. Lepší technika z nikoho lepšího fotografa neudělá. To je
krutá realita. Správná technika a její umné využití, Vám pomůže naplnit určitou
vizi. Dobrý foťák si už dneska může koupit skoro každý – jen pro ilustraci (ne
že by to byl bůh-ví jak skvělý foťák) moje Zorki 4K s objektivem Jupiter 8
stála asi 500kč a nafotil jsem s ní asi 40 filmů ke své celkové
spokojenosti. Ano, Leica má lepší hledáček, lepší ergonomii a pohodlnější
ovládání, ale pořád je to jen nástroj k uskutečnění mé vize, která se od
počátku snad ani příliš nezměnila.
Zima už pomalu končí. Zase začíná být dostatek světla, abych
mohl chodit po práci fotit. Musím se přiznat, že teď po zimě, plné šedivých dnů
bez světla, mi inspirace trochu chybí. Chybí mi dobré světlo, které dělá každou
fotku mnohem zajímavější. S každým dnem se to zlepšuje a podle astronomických
tabulek pro východ/západ slunce to už příštího týdne to už snad bude dobré. Doufám.
Po pravdě řečeno zima byla těžká a moc jsem toho moc nevyfotil, což se
projevuje i na frekvenci, kterou píšu i tenhle blog. Na jaře bych se rád
vypravil na Šumavu, což jsem chtěl původně stihnout loni v létě. Je tam
tolik zajímavých míst a doufám, že mi to možná pomůže najít trochu novou vizi –
i když focení krajinek asi nikdy nebude úplně moje parketa. Navíc mám ve svém
malém poznámkovém bloku rozepsaný jeden projekt, který by mě zanesl na Slovensko,
což je země, ke které mám velmi ambivalentní vztah a kdyby se mi ho povedlo vyjádřit
sérii fotografií, byl bych rád.
¨
Zachovejte mému blogu věrnost i v roce 2016 – jak bude přibývat světla, budou přibývat fotky i příspěvky na blogu!