Lomography F2: Vzpomínka na jaro

Na Rakouskou firmu Lomography a její produkty existuje mnoho názorů. Čas od času ale přijdou s něčím zajímavým. O jejich barevném filmu Lomography F² jsem psal již v minulost, kdy jsem si pořídil pár kazet a nafotil je při cestě do Španělska, Portugalska a Itálie. Až později jsem se dozvěděl, že pro lepší výsledky je film vhodnější exponovat jako ISO 200 místo 400, které je na krabičce. Šance na nápravu mi dlouho unikala, protože film byl k dispozici jen v omezeném množství.

Někdy v zimě se mi za nekřesťanskou cenu povedlo sehnat jednu kazetu tohoto filmu. Dlouho jsem jí pak skladoval v lednici a přemýšlel, co bych s ní tak měl udělat. Do Gruzie jsem si s sebou žádné barevné filmy brát nechtěl. Čekal jsem tedy na správnou příležitost. Naštěstí přišlo jaro a u nás v ulici rozkvetly sakury a já tak mohl udělat manželce fotky, které chtěla už pár let.

Vytáhl jsem proto Leicu, objektiv Canon 50/1.4 LTM a na expozimetru jsem nastavil ISO 200. Pak už stačilo jenom počkat na to správné světlo. Film Lomography F² mě nezklamal. Barvy byly podle očekávání poněkud divočejší než naše všední realita, ale přesně s tím jsem počítal. Nedávno se tento film objevil i ve formátu 120 a tak jsem si jich hned pár uložil do lednice.

Sázava: Tuzemské toulky

Léto je obvykle doba, kdy lidi vyráží na cesty do dalekých a exotických lokací. V mém případě to byla Gruzie a to hned dvakrát. Neměli bychom rozhodně zapomínat na tuzemské lokace. Zvláště pak na ty, které se nachází v našem bezprostředním okolí. Problém byl v tom, že za ty roky už jsem blízké i vzdálenější okolí svého bydliště prozkoumal poměrně podrobně. Vydal jsem se proto o kousek dál, směrem na jih a mým cílem byl Sázavský klášter.

K okolí Sázavy jsem měl vždy poněkud ambivalentní vztah. Myslel jsem si, že je to tam zamořené trampy, pražáky a rozličnými lufťáky. Jenomže pak jsem se tma před lety poprvé vypravil a zjistil jsem, že je to tam docela fajn. Postupně jsem navštívil spoustu zajímavých míst, ale jedno mi stále unikalo. Sázavský klášter, kterému se dostalo velké pozornosti v posledním roce i díky vydání české počítačové hry Kingdome Come: Deliverance, jejíž děj se odehrává právě v okolí řeky Sázavy. Hra mě velmi bavila a díky ní jsem si uvědomil, že bych měl Sázavský klášter navštívit. Sebral jsem proto fotoaparát, manželku a vyrazil na výlet.

Historie Sázavského kláštera sahá až k roku 1032, kdy byl založen svatým Prokopem a stal se centrem slovanské liturgii. Klášter měl kontakty s Kyjevskou rusí a Byzancí, ale později podlehl vlivu západní latinské církve a slovanská liturgie vymizela. Každá historická epocha tu však zanechala svojí stopu a jako celek je to zajímavý mix. V areálu kláštera najdeme nedokončený kostel Sv. Prokopa, který by byl vskutku impozantní stavbou, pokud by jeho stavbu nepřerušily Husitské války. V samotné budově kláštera v současnosti pokračují poměrně zásadní restaurátorské práce na odkrytí stropních maleb, které zachycují život sv. Prokopa. Do budoucna je v plánu i nahrazení současné expozice o historii kláštera, která pochází z 80. let, expozicí novou. Vše závisí jen na penězích.

V okolí stojí za návštěvu (tedy spíše za vidění) pozůstatky hradu Talmberk a městečko Rataje nad Sázavou. Právě Rataje jsou svým způsobem výjimečné v tom, že se v malém městečku nachází hned dva hrady. Přičemž Pirkštejn má v současnosti pronajatý pražský kavárník Ondřej Kobza a pořádá tam různé zajímavé akce. Navíc každou neděli můžete na hradě navštívit polední zvonění na opravné zvonici. V Ratajích je vidět, že měly kdysi slavnou minulost. Bohužel jejich současný stav je spíše trochu smutný. Dobrodružnějším povahám bych doporučil do Ratají dojet vlakem, kaňonem podél řeky Sázavy.

Za návštěvu jistě stojí i kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích. Nenápadná stavba z roku 1175 v Románském slohu, kde se zachovaly některé původní stavební prvky. Dovnitř se dostanete ale jen na svátek Nanebevzetí Panny Marie nebo každou třetí sobotu v měsíci, kdy se koná mše svatá. Případně, pokud budete mít štěstí a náhodou bude otevřeno i jindy. O Talmberku jsem se zmiňoval již v předchozím odstavci. Pozůstatky hradu jsou nad stejnojmennou vesnicí dobře viditelné, ale dostat se k nim je poněkud dobrodružné a pravděpodobně se ocitnete u někoho na zahradě, aniž byste si toho všimli.

Co říci závěrem? Poznávat daleké kraje je samozřejmě fajn, sám rád vyrazím za hranice. Neměli bychom však vynechávat ani domácí destinace, které jsou často neméně zajímavé.