Léto je
obvykle doba, kdy lidi vyráží na cesty do dalekých a exotických lokací.
V mém případě to byla Gruzie a to hned dvakrát. Neměli bychom rozhodně
zapomínat na tuzemské lokace. Zvláště pak na ty, které se nachází v našem
bezprostředním okolí. Problém byl v tom, že za ty roky už jsem blízké i
vzdálenější okolí svého bydliště prozkoumal poměrně podrobně. Vydal jsem se
proto o kousek dál, směrem na jih a mým cílem byl Sázavský klášter.
K okolí
Sázavy jsem měl vždy poněkud ambivalentní vztah. Myslel jsem si, že je to tam
zamořené trampy, pražáky a rozličnými lufťáky. Jenomže pak jsem se tma před
lety poprvé vypravil a zjistil jsem, že je to tam docela fajn. Postupně jsem
navštívil spoustu zajímavých míst, ale jedno mi stále unikalo. Sázavský
klášter, kterému se dostalo velké pozornosti v posledním roce i díky
vydání české počítačové hry Kingdome Come: Deliverance, jejíž děj se odehrává
právě v okolí řeky Sázavy. Hra mě velmi bavila a díky ní jsem si uvědomil,
že bych měl Sázavský klášter navštívit. Sebral jsem proto fotoaparát, manželku
a vyrazil na výlet.
Historie
Sázavského kláštera sahá až k roku 1032, kdy byl založen svatým Prokopem a
stal se centrem slovanské liturgii. Klášter měl kontakty s Kyjevskou rusí
a Byzancí, ale později podlehl vlivu západní latinské církve a slovanská
liturgie vymizela. Každá historická epocha tu však zanechala svojí stopu a jako
celek je to zajímavý mix. V areálu kláštera najdeme nedokončený kostel Sv.
Prokopa, který by byl vskutku impozantní stavbou, pokud by jeho stavbu
nepřerušily Husitské války. V samotné budově kláštera v současnosti
pokračují poměrně zásadní restaurátorské práce na odkrytí stropních maleb,
které zachycují život sv. Prokopa. Do budoucna je v plánu i nahrazení
současné expozice o historii kláštera, která pochází z 80. let, expozicí
novou. Vše závisí jen na penězích.
V okolí
stojí za návštěvu (tedy spíše za vidění) pozůstatky hradu Talmberk a městečko
Rataje nad Sázavou. Právě Rataje jsou svým způsobem výjimečné v tom, že se
v malém městečku nachází hned dva hrady. Přičemž Pirkštejn má
v současnosti pronajatý pražský kavárník Ondřej Kobza a pořádá tam různé
zajímavé akce. Navíc každou neděli můžete na hradě navštívit polední zvonění na
opravné zvonici. V Ratajích je vidět, že měly kdysi slavnou minulost.
Bohužel jejich současný stav je spíše trochu smutný. Dobrodružnějším povahám
bych doporučil do Ratají dojet vlakem, kaňonem podél řeky Sázavy.
Za návštěvu
jistě stojí i kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích. Nenápadná stavba
z roku 1175 v Románském slohu, kde se zachovaly některé původní
stavební prvky. Dovnitř se dostanete ale jen na svátek Nanebevzetí Panny Marie
nebo každou třetí sobotu v měsíci, kdy se koná mše svatá. Případně, pokud
budete mít štěstí a náhodou bude otevřeno i jindy. O Talmberku jsem se zmiňoval
již v předchozím odstavci. Pozůstatky hradu jsou nad stejnojmennou vesnicí
dobře viditelné, ale dostat se k nim je poněkud dobrodružné a
pravděpodobně se ocitnete u někoho na zahradě, aniž byste si toho všimli.
Co říci
závěrem? Poznávat daleké kraje je samozřejmě fajn, sám rád vyrazím za hranice.
Neměli bychom však vynechávat ani domácí destinace, které jsou často neméně
zajímavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat