Experimenty pozdního léta: Bergger Pancro 400 a Ferrania P30

Osobně jsem spíš typ člověka, který má rád to své jisté. Na experimenty mě příliš neužije. Proto už dva roky fotím převážně na jeden film a používám k jeho vyvolání tu samou chemii. Podobně postupuji i co se týče pozitivního procesu, kde zatím největší změnou byla výměna papírů FOMA za Ilford. Letos jsem se však nechal strhnout přívalem novinek na trhu z filmy a objednal si filmy od dvou (staro)nových hráčů na trhu. Jedná se o filmy Ferrania P30 a Bergger Pancro 400. První je z Itálie a druhý původem z Francie. Tedy ze dvou míst, odkud bych nové filmy zrovna nečekal!

Bergger Pancro 400/120

Bergger je na trhu ne úplně neznámé jméno. Ačkoliv firma je známá spíše pro chemii a fotografické papíry. Bergger Pancro 400 nedávno (no relativně vzato) objevil na trhu ve formátech 35mm, 120 a i jako planfilm pro velkoformátové fotoaparáty. Cena byla nastavena poměrně konkurenceschopně lehce pod 5 euro za kazetu 35mm a svitek 120. Film mě zajímal hlavně ve svitku, protože toho nenafotím tolik a jsem trošku otevřenější experimentům s formátem, který nepoužívám ne běžné denní focení. Objednal jsem proto 5 kusů od každého formátu. Podle recenzí a referenčních fotografií to nevypadalo jako vůbec špatný film. Hlavní devizou filmu Bergger Pancro 400 je to, že má dvě emulze, každou na maličko jiném základu, které by měly zajišťovat bohatou tonalitu a skvělý dynamický rozsah.

Bergger Pancro 400/35mm

Expozici jsem měřil jako vždy, na stíny. Film jsem vyvolal přesně podle návodu výrobce, ale něco se pokazilo. Negativy byly podexponované, velmi kontrastní a velmi zrnité. Prodloužení vyvolávacího času příliš nepomohlo a jediné štěstí jsem měl až se svitkovým filmem. Ten jsem exponoval jako ISO 200 a vyvolal za použití času pro ISO 400. Tehdy jsem z filmu dostal solidní tonalitu, která se mi vlastně docela líbila, ale zrno bylo pořád trošku větší, než jsem předpokládal. Původně jsem myslel, že zbytek svitků dofotím v Petrohradu. Nakonec jsem ale usoudil, že je to příliš důležité focení, než bych experimentoval. Je možné, že si prostě jen Bergger Pancro 400 nesedl s Rodinalem, který používám jako vývojku. Ačkoliv jsem viděl spoustu fotek z této kombinace a rozhodně vypadaly lépe než ty moje. Mám ještě 5 svitků, takže předpokládám, že je ještě zpracuji a třeba jinou vývojkou.

Bergger Pancro 400/35mm

Film Ferrania P30 je výsledkem tvrdé práce týmu nadšenců, který před několika lety díky Kickstarterové kampani, koupil od Italské vlády zavřenou továrnu na film. Trvalo jim to nějakou dobu všechno pořádně oprášit a dát zpět do provozu alespoň malou část produkční kapacity. Původně chtěli vyprodukovat barevný diapozitiv jako odměnu pro ty, kteří je podpořili na Kickstarteru. Jenomže pak se v továrně našel azbest a než se s ním vypořádali, tak se jim zkazila chemie, kterou měli pro ten účel v zásobě. Naštěstí však při prohledávání obrovského areálu továrnu našli poznámkový blok, ve kterém byla receptura právě na film Ferrania P30. Jedná se o kinematografický černobílý pachromatický film, který se hodně používal pro Italské filmy z 60. let. Často na něj své filmy natáčel například Federico Fellini. To bylo samozřejmě velké lákadlo a tak, když se Ferrania P30 objevila k předobjednávce, tak jsem si 5 kazet nechal poslat. Pár měsíců jsem se sice načekal, ale nakonec film dorazil. Pravda, léto už končilo a využití pro film s ISO 80 ubývalo, ale nakonec jsem neodolal a jednu kazetu vyzkoušel v Praze na ulici a druhou jsem nafotil v Prachovských skalách.

Ferrania P30/35mm

Opět jsem narazil na jisté problémy se zpracováním filmu v Rodinalu. Fotky byly přeexponované ve světlech, ale zároveň nedostatečně vyvolané ve stínech. Trochu pomohlo snížit koncentraci Rodinalu 1:100 a vyvolat 45 minut téměř bez agitace. Pořád to ale nebylo úplně ono. Kontrast byl stále příliš velký, speciálně pro fotografie krajinek. Na druhou stranu zrno je takřka neznatelné a ostrost je celkově velmi dobrá. Zůstaly mi ještě 3 kazety, pro které snad najdu nějaké důstojné využití, ale určitě vyzkouším jinou vývojku. Zatím se mi nejvíc líbily výsledky s Tetenalem Ultrafin či případně vývojkou Kodak T-Max. Nákupy exotických vývojek si však asi nechám na jindy.

Ferrania P30/35mm

Shrnuto podtrženo mi moje krátká sezona experimentů příliš nevyšla. K Berggeru Pancro 400 se nejspíš vracet nebudu ani s jinými vývojkami. Nepřijde mi, že by měl nabídnout něco na víc než HP5 nebo Kodak Tri-X, které používám doteď. Co se Ferranie týče, tak uvidím, jaké budu mít úspěchy s jiným typem vývojky, ale myslím si, že pro určité aplikace by to mohl být použitelný film. Například pro portréty nebo ještě lépe pro akty, je to Italský film, takže je to logická aplikace. Další pokusy budou ale muset chvíli počkat, protože teď musím zpracovat hromadu filmů. A vy, mí čtenáři se můžete těšit na hromadu fotek a několik článků o mém pobytu v Petrohradu!

Směrem na východ

Člověk občas potřebuje trochu kultury. Pokud už nestačí pustit si doma čas od času pěkný film nebo přečíst poučnou knihu, tak musíte chtě nechtě vyrazit za kulturou ven. Třeba na fotografickou výstavu. Štěstí tomu chtělo, že v Galerii Zahradník zrovna probíhá výstava s názvem „Na Vostok“. Pro neruštináře to znamená „Na východ“. Jedná se o fotografie především z Ruska, Ukrajiny a dalších bývalých sovětských republik. Mí věrní čtenáři samozřejmě vědí, že jsem na území Ruska s fotoaparátem také zavítal a můj článek Příručka přežití v Rusku se do dneška těší značné popularitě. Osud tomu chtěl, že za pár dní také odlétám do Ruska, a tak byla výstava vítanou inspirací.

Vítr a Ural Airlines mě zavanou na týden do Petrohradu, druhého největšího města Ruska. Města tří revolucí a vlastně i prvního místa, které jsem v Rusku před lety navštívil. Tenkrát bohužel ještě bez fotoaparátu. Tentokrát jsem připraven. Leica s objektivy 21/2.8, 35/2.8 a 50/1.4, Nikon FM2 s objektivem 35/2 jako tělo pro barevné filmy, Yashica Mat pro formát 6x6 a do výbavy se kvalifikoval na poslední chvíli i Polaroid SX-70. Celkově beru 45 kazet černobílého kinofilmu Ilfordu HP5, 4 kazety barevného diapozitivu Kodak Ektachrome a 2 kazety filmu Cinestill 800T pro umělé světlo. Ve svitku je to jednodušší, tam sázím na 5 svitků Kodak Tri-X. Polaroid bude mít jen jednu kazetu s 8 snímky, což při 60kč za fotku musí stačit. Jestli jsem se něco na svých cestách naučil, tak to, že filmu nemá jeden nikdy dost. Musíte ho mít s sebou dost na to, abyste nemusel přemýšlet, jestli si můžete dovolit zmáčknout spoušť nebo ne. Prostě jí zmáčknete. Alespoň tedy i kinofilmu na který většinou fotím, se středoformátem (6x6) dávám přednost trochu jinému typu scén, které nejsou tak dynamické a nefotí se v takové rychlosti, takže tam mi většinou stačí mnohem méně snímků.

V Petrohradu se budu pohybovat týden. Celý týden nebudu mít na práci nic jiného, než se proházet po městě a fotografovat. Samozřejmě, že také strávím notnou porci času povalováním se v kavárnách kavkazského typu a pokuřováním vodní dýmky, což se prostě musí. V Rusku občas uvidíte a zažijete věci, které ve střední nebo dokonce západní Evropě neuvidíte nebo nezažijete. Nesmí vás to zaskočit a musíte být připraveni s prstem na spoušti fotoaparátu. Nefotografuje se tam o nic lépe nebo hůř než v Praze nebo kdekoliv jinde. Výhoda je spíš v tom, že na dovolené se nemusíte většinou zabývat starostmi všedních dní a máte víc času se soustředit na fotografování. Mění se pouze kulisy.

Pokud chcete sledovat moje dobrodružství v zemi, kde zítra znamená včera, v reálném čase, v tom případě bych doporučil svůj Instagram, kam se budu snažit přidávat na kanál příběhů aktuální fotografie. Zároveň dám po návratu dohromady „Week of Life“, který jsem dlouho plánoval, ale vždy tak nějak odložil. Až se vrátím, bude mi samozřejmě nějakou dobu trvat, než zpracuji nafocené filmy, samozřejmě podle množství, které se teď neodvažuji ani odhadovat. Rozhodně se máte na co těšit!

Krátce z Kutné Hory

Občas máme pěkné věci skutečně na dosah ruky. Já mám třeba takhle na dosah ruky například Kutnou Horu, která je od mého bydliště nějakou půl hodinu cesty autem. Člověk má občas tendenci trochu přehlížet, co má poblíž a dívat se víc do dálky. Občas s tím také bojuji, ale to není případ Kutné Hory, tam fotím vždy rád. Ovšem málokdy se tam dostanu v nějakém rozumném čase. Tentokrát se mi to ale povedlo, shodou okolností jsem měl celé úterý volno a shodou okolností jsem měl hned ráno nějaké jednání v Kutné Hoře. No a zcela úmyslně jsem si s sebou zabalil fotoaparát.

Pokud bych byl zkušenějším krajinkářem nebo fotografem architektury, tak bych si samozřejmě ještě přivstal, tak na pátou, abych mohl fotit v tom největším světle těsně po východu slunce. Jenomže jsem trošku líný a když mám volno, tak si rád přispím a poté zkrátka pracuji se světlem, které mám. A tak se taky stalo. Použil jsem pro mě trochu neobvyklý film Ilford FP4, který jsem nedávno zkoušel v Itálii. Celkově se mi líbí jeho tonalita a jemné zrno, bohužel nemám příliš často využití pro film s nízkým iso (125 v případě FP4). Ale předpokládám, že do budoucna ho budu používat například pro portréty či krajinkaření, protože na ulici preferuji ISO 400 a výš.

Pokud se vám zdají rovné linie ve fotografiích ne tak úplně rovné, bude to tím, že momentálně používám Elmarit 21/2.8, který zkrátka tohle dělá. Prostě nemá rád rovné linie. Zkrátka jsem se při focení svatby Nikkorem 20/2.8 namlsal super širokého ohniska a chtěl jsem něco takového i na Leicu. Ano, je to ten samý objektiv, který jsem měl půjčený už před rokem, jenomže tehdy jsem ho měl na dva dny. Teď u mě zůstane asi o něco déle.