Je tady
jaro. Ráno je sice pořád zima, ale dny se prodlužují a občas je vidět i slunce.
Dokonce jsem viděl snad i první náznaky květů na sakurách v Praze. Mám pár
svých jarních tradic. Začíná to tím, že musím odzimovat svůj roadster, protože
jezdit v autě se střechou je nepatřičné, když je venku hezké počasí.
Krátce na to následuje první jarní výlet, často do Prachovských skal.
Pravidelní čtenáři mého blogu si jistě již všimli, že mám víc než jeden
příspěvek s fotkami z těchto míst. I letos jsem této tradici zůstal
věrný, ale přidám i něco málo navíc.
Co bych
k Prachovským skalám měl ještě dodat? Je to příjemná procházka pro
slunečný jarní víkend. Speciálně před startem hlavní sezony, kdy nemusíte
platit 80kč za parkování a dalších 80kč za vstup. Nejlepší věci v životě
jsou zadarmo. Vybaven fotoaparáty, filmy a jídlem jsem vyrazil na delší
z prohlídkových okruhů. Ačkoliv jsou skály poměrně kompaktní areál, je
snadné ztratit cestu. Letos se mi poštěstilo navštívit pár míst, která jsem
dlouho neviděl. Potěšila i velmi dobrá viditelnost, takřka bez oparu.
Další víkend
jsem vyrazil do Zásmuk. Na první pohled by nezasvěcený člověk řekl, že Zásmuky
jsou vesnice. Pravdou je však to, že se jedná o město. Před pár lety byla doba,
kdy jsem se v okolí Zásmuk vyskytoval prakticky denně. Proto jsem si
k nim a jejich okolí vytvořil jistý vztah a oblíbil jsem si tamní krajinu.
Přišla mi jako příjemné zpestření oproti
nudné a placaté Polabské nížině. Nedávno jsem zjistil, že nedaleko města jsou
ukryté dva barokní mosty přes Vavřinecký potok. Dříve na cestě mezi Zásmuky a
Toušicemi, nyní na cestě odnikud nikam.
Z náměstí
je značená žlutá turistická značka. Procházka je poměrně krátká (2.6km od
náměstí k prvnímu mostu) a vede přes bývalou zámeckou bažantnici. Krásný
porost dubů a buků je obehnán místy děravou kamennou zdí, ale je vidět že se
v poslední době o areál někdo stará. Dokonce byl obnoven i rybník a
několik tůní, což byla jistě nemalá investice. Most se na cestě přede mnou
zjevil náhle. Vede přes něj cesta zarostlá travou a je v kupodivu solidním
stavu. Moderní malta mezi některými kameny svědčí o opravě, která proběhla po
roce 2000. Udělal jsem několik fotografií ve světle zapadajícího slunce a
zjistil, že k druhému mostu za světla už nedojdu. Nechal jsem si ho na
příště.