Lomography F2: Vzpomínka na jaro

Na Rakouskou firmu Lomography a její produkty existuje mnoho názorů. Čas od času ale přijdou s něčím zajímavým. O jejich barevném filmu Lomography F² jsem psal již v minulost, kdy jsem si pořídil pár kazet a nafotil je při cestě do Španělska, Portugalska a Itálie. Až později jsem se dozvěděl, že pro lepší výsledky je film vhodnější exponovat jako ISO 200 místo 400, které je na krabičce. Šance na nápravu mi dlouho unikala, protože film byl k dispozici jen v omezeném množství.

Někdy v zimě se mi za nekřesťanskou cenu povedlo sehnat jednu kazetu tohoto filmu. Dlouho jsem jí pak skladoval v lednici a přemýšlel, co bych s ní tak měl udělat. Do Gruzie jsem si s sebou žádné barevné filmy brát nechtěl. Čekal jsem tedy na správnou příležitost. Naštěstí přišlo jaro a u nás v ulici rozkvetly sakury a já tak mohl udělat manželce fotky, které chtěla už pár let.

Vytáhl jsem proto Leicu, objektiv Canon 50/1.4 LTM a na expozimetru jsem nastavil ISO 200. Pak už stačilo jenom počkat na to správné světlo. Film Lomography F² mě nezklamal. Barvy byly podle očekávání poněkud divočejší než naše všední realita, ale přesně s tím jsem počítal. Nedávno se tento film objevil i ve formátu 120 a tak jsem si jich hned pár uložil do lednice.

LOMO LC-A: Lenigradský kovboj

Já a LOMO LC-A jsme už staří známí. První se v mých rukách ocitlo někdy na konci léta 2015. Používal jsem ho jako malé tělo pro barevný film. Bylo semnou v Římě a ve Skotsku. Vždy jsem oceňoval jeho malé rozměry, širokoúhlý objektiv a vydařenou automatiku expozice. Ne všechno je samozřejmě tak dokonalé, ale docela mě mrzelo, když moje LOMO umřelo. Přežilo pád z mého stolu (a následnou opravu sekundovým lepidlem), jenomže pak se mi v Londýně rozbil mechanismus otevírání krytky objektivu, který je spojený se spínačem, který aktivuje celý fotoaparát. Pacient zemřel při operaci, kterou jsem prováděl malým šroubovákem a kapesním nožem na lavičce u Victoria Coach Station. Tři roky mi LOMO nechybělo, hlavně proto, že obyvatelé Letné a návštěvníci náplavky vyhnali ceny do nesmyslných výšin. Ve chvíli, kdy mi kamarád nabídl svoje LC-A za rozumnou cenu, dlouho jsem neváhal.

Fuji Provia 100F @400

Legendární fotoaparát LOMO LC-A spatřil světlo světa v roce 1984 jako kopie japonského kompaktu Cosina CX-2. Ihned se stalo hitem a Leningradská továrna ho nestíhala dodávat ani na domácí trh, kam bylo primárně určeno. Rozměry fotoaparátu jsou velmi střídmé 107 x 68 x 43.5 mm a váha pouhých 250g. Ke své funkci potřebuje fotoaparát 3 baterie S76/LR44, které jsou levné a dostupné. Používám je i do Nikonu FM2 a externího expozimetru, takže jsem si zvykl jich u sebe nosit menší zásobu. LOMO baterie poměrně rychle vybíjí, navzdory tomu (nebo právě proto), že má velmi jednoduché elektrické obvody. Objektiv není kopie japonského originálu, ale je to vlastní sovětská konstrukce, Minitar 32/2.8. Ohnisková vzdálenost je 32mm, což je zajímavý kompromis mezi 35mm a 28mm. Ve výsledku je to velmi příjemné ohnisko. Samozřejmě není vše úplně bez chyby a Minitar jich nemá málo. Jako hlavní vy se dala jmenovat poměrně výrazná vinětace. Perfektní ostrost také není silnou stránkou tohoto objektivu, ale na to může mít vliv i zónové ostření. Při správném použití zónového ostření je ale drtivá většina snímků ostrá naprosto přijatelně, hlavně v dobrém světle, kde fotoaparát pracuje s vyššími clonovými čísly. Příjemně překvapí hledáček, které je poměrně jasný a přesný. Přímo v něm máme i indikátor na kterou zónu je zaostřenu a 2 červené diody. Dioda vlevo signalizuje, dostatek napětí v bateriích a dioda vpravo svým rozsvícením indikuje čas závěrky pomalejší než 1/30s.

Kodak PRO Image 100

Jedním z nejlákavějších prvků LOMO LCA je jeho automatické měření expozice. V běžném režimu si fotoaparát sám zvolí čas i clonu. Rozsah clon je f2.8 – f16, čas expozice může být od 1/500s až do 2 minut! Použití dlouhých časů komplikuje to, že celou dobu expozice je třeba držet stisknuté tlačítko spoušti, která nemá závit pro připojení kabelové spoušti. Rozsah citlivosti filmu můžete nastavit od ISO 25 do ISO 400, což je s přihlédnutím k době vzniku standard, ale vyšší ISO by se mi občas hodilo. Někdy se můžete setkat s verzí, která má stupnici citlivosti v Ruské škále GOST. Měření využívá velmi jednoduchý elektronický obvod a světelné podmínky indikuje světlo-citlivá dioda na přední straně fotoaparátu. Navzdory této jednoduchosti je měření velmi přesné a spolehlivé. A to i ve složitějších světelných podmínkách. Osobně nemám velkou důvěru v jakékoliv automatické systému ve fotoaparátech, ale LOMO si kupodivu mojí důvěru časem vysloužilo. Většina pokažených snímků je většinu způsobena tím, že zapomenu zaostřit. Fotoaparát je možné voličem vedle objektivu přepnout do manuálního režimu, který slouží pro fotografování s bleskem. V tomto režimu je čas fixní na 1/60s a clonu volíme manuálně. Sáňky pro blesk mají středový kontakt, takže jeho použití je celkem snadné. Snad jen, že většina blesků je vlastně větší než fotoaparát samotný.

Ilford HP5+ @400

K čemu tedy potřebuju LOMO LCA, když převážně používám Nikon nebo Leicu? Například proto, že mě čas od času popadne podivná touha vyfotografovat něco v barvě. Pokud mám na Leice nasazený 21mm objektiv, na Nikonu 35mm objektiv, co pak s barvou? Pořídi další Leicu nebo Nikon s 35mm objektivem? To není finančně únosné a vlastně ani váhově výhodné řešení. Naproti tomu LOMO se svými rozměry a váhou únosné je. Je to jistý kompromis v kvalitě? Jistě. Celkově ale barvu fotím spíš pro radost a tu mi trošku měkčí obraz nebo vinětace nezkazí.

Barevný negativ Lomography F2

Můžeme si o produktech firmy Lomography myslet svoje, ale rozhodně se je vyplatí sledovat. Letos na jaře ohlásili, že půjde do prodeje barervný negativ jménem Lomography F². Jedná se o barevný film s IS0 400, který byl zakoupen ze zásob zaniklého italského výrobce filmu (takže se muselo jednat o nedávno znovuzrozenou firmu Ferrania). Lomography se pak postaralo o navinutí filmu do kazet po 36 snímcích, nové krabičky a distribuci. Film byl uveden na trh jako limitovaná edice, logicky, protože jeho zásoba byla omezená. Marketingové promo fotky slibovaly bohatě saturované barvy a to nalákalo i mě, protože jsem si v zimě říkal, že bych na jaře rád zkusil nějakou barvu. V Praze jsem proto na Lomo ambasádě v Vlašské zakoupil 3 kazety filmu z první várky, která byla jinak rychle rozprodaná a uložil je do lednice a čekal na vhodnou příležitost, která se záhy naskytla při dovolené ve Španělsku a Portugalsku. Konečně jsem měl pořádné využití pro svůj Nikon FM2n, který jsem na dovolenou vzal jako druhý foťák pro využití s barevným filmem.

Obecná poučka říká, že barevný negativ se vyplatí o jeden stupeň přeexponovat, což bylo i doporučení Lomography. Já jsem měření nastavil pro IS0 400, ale nechával jsem při měření expozice rezervu cca 0.5 stupně do plusu, abych film pořádně „nakrmil“ ve stínech. Musím říct, že se to vyplatilo a s výsledným vzhledem fotek jsem byl spokojen. Docela dobře odpovídaly tomu, co výrobce filmu sliboval a ukazoval na propagačních fotografiích. S dobrým světlem a správnou scénou dovedl film vykouzlit skutečně krásné barvy. Občas trošku vystouplo zrno, které se u barevného filmu chová trošku jinak než u ČB negativu. Na druhou stranu je to pro barvu už celkem vysoké ISO a ten film není nejmladší, takže občas výraznější zrno jsem schopný odpustit. Neměl jsem čas před dovolenou nafotit jednu kazetu, abych si film „osahal“ a vyzkoušel si, pro jaké scény se hodí a jak se chová. Vlastně, i kdybych ten čas měl, tak bych to neudělal. Znám se a vím, že se zkušebními filmy fotím různé blbosti, jen abych vyzkoušel film v různých situacích a pak je mi to líto, že jsem film vyplýtval na hlouposti. Takže vzhledem k tomu, že tohoto filmu je omezené množství, rozhodl jsem se, že se pojede rovnou naostro. Rozhodně jsem výsledky nebyl zklamaný, ba naopak film dostál všem slibům.

Nakonec mi přijde docela škoda, že už tohohle filmu nebude víc. Pořád ho nejspíš pár kazet seženete, když prohledáte různé zahraniční eshopy, ale prostě jednou, brzo, bude konec. Samozřejmě máme na trhu spoustu jiných barevných filmů, ale tenhle se mi opravdu líbil. Doufám, že blízká budoucnost nám přinese další, podobně zajímavé filmy, i kdyby jen v limitované edici, jako byla tato. Víc už asi o tomhle filmu napsat nemohu a tak radši nechám mluvit fotky.