Po roce...

Facebook má teď novou funkci, že Vám ukazuje vzpomínky z toho kterého dne na několik den nazpět. Tedy ne vzpomínky, ale věci, které jste sdíleli na facebook. Začaly na mě vypadávat fotky, které jsem před rokem sdílel. Lépe řečeno první filmy, které jsem na film nafotil. Je to docela zábava a tak jsem si řekl, proč ne? Proč si neudělat rekapitulaci toho roku, co fotím.

„Velké věci mají leckdy neslavné začátky,“ tato věta by to vyjádřila asi nejlíp. Těžko však říct, jestli je to teď o něco slavnější. Začalo to vlastně nenápadně, jak jsem již tak trochu popsal ve svém PRVNÍM příspěvku. Manželka mi dala k vánocům skládačku foťáku a tak to všechno začalo. Hned po návratu z Anglie jsem si pořídil starý ruský dálkoměrný fotoaparát Zorki 4K, kterému jsem začal familiárně říkat „Fejkolejka“, odkud vzešel i název pro tenhle blog. Fotil jsem tak nějak všechno, co mi přišlo před objektiv, což nejspíš dělám asi i doteď. Začal jsem si sám vyvolávat filmy a skenovat je. Začínal jsem s ohniskem 50mm, později začal experimentovat s 35mm. Zkoušel sjem také fotit na svitkový film, ať už Dianou nebo na Flexaret.

Od začátku jsem tak trošku obdivně vzhlížel k fotoaparátům značky Leica. Velkým impulsem byla návštěva Leica butiku ve Vídni, kde jsem si poprvé osahal Leicu M2 a M3. Tehdy jsem věděl, že jsem ztracen a začalo půl roku trvající střádání korunky ke korunce, abych si mohl pořídit Leicu M2. Nakonec se povedlo a já mám teď Leicu s objektivem Zeiss Biogon 35/2.8. Lepší technika z nikoho lepšího fotografa neudělá. To je krutá realita. Správná technika a její umné využití, Vám pomůže naplnit určitou vizi. Dobrý foťák si už dneska může koupit skoro každý – jen pro ilustraci (ne že by to byl bůh-ví jak skvělý foťák) moje Zorki 4K s objektivem Jupiter 8 stála asi 500kč a nafotil jsem s ní asi 40 filmů ke své celkové spokojenosti. Ano, Leica má lepší hledáček, lepší ergonomii a pohodlnější ovládání, ale pořád je to jen nástroj k uskutečnění mé vize, která se od počátku snad ani příliš nezměnila.

Zima už pomalu končí. Zase začíná být dostatek světla, abych mohl chodit po práci fotit. Musím se přiznat, že teď po zimě, plné šedivých dnů bez světla, mi inspirace trochu chybí. Chybí mi dobré světlo, které dělá každou fotku mnohem zajímavější. S každým dnem se to zlepšuje a podle astronomických tabulek pro východ/západ slunce to už příštího týdne to už snad bude dobré. Doufám. Po pravdě řečeno zima byla těžká a moc jsem toho moc nevyfotil, což se projevuje i na frekvenci, kterou píšu i tenhle blog. Na jaře bych se rád vypravil na Šumavu, což jsem chtěl původně stihnout loni v létě. Je tam tolik zajímavých míst a doufám, že mi to možná pomůže najít trochu novou vizi – i když focení krajinek asi nikdy nebude úplně moje parketa. Navíc mám ve svém malém poznámkovém bloku rozepsaný jeden projekt, který by mě zanesl na Slovensko, což je země, ke které mám velmi ambivalentní vztah a kdyby se mi ho povedlo vyjádřit sérii fotografií, byl bych rád.

¨

Zachovejte mému blogu věrnost i v roce 2016 – jak bude přibývat světla, budou přibývat fotky i příspěvky na blogu!