Birmingham. Dříve největší průmyslové centrum Velké Británie, dnes podle
zpráv spíš město hrůzy obývané převážně Poláky a arabskými imigranty. Další
symbol úpadku Britského impéria. Jaká je ovšem realita? Na průzkum jsem vyrazil z nedalekého města Solihull,
které je od něj vzdálené nějakých 30km. Zpáteční jízdenka na příměstský vlak mě
vyšla na 4 libry a 20 pencí, což není tak zlé a vlak dokonce jel včas. Po
příjezdu mě nikdo nepobodal, ani nekamenoval (jako v Londýně), což jsem
také ocenil. Problém trochu bylo, že jsem s tímhle výletem tak úplně
nepočítal a o Birminghamu jsem si dopředu nic nepřečetl, takže jsem nevěděl,
kde začít. Asi půl hodiny jsem bloumal po ulicích, než mě přemohl hlad a já si
zašel do dělnického bistra na pravou anglickou snídani, která mě nakopla
k dalšímu průzkumu města, kde se daly sem tam spatřit jisté odlesky zašlé
industriální slávy v podobě dílen a továren z typických červených
cihel.
Skutečný poklad jsem ale objevil až po další hodině. Zrovna jsem se
poflakoval kolem železniční tratě, když mě nějaká neznámá síla začala táhnout
do tmavého tunelu vedoucího kamsi do neznáma. Tunelem jsem se dostal
k mostu, který vedl nad jakýmsi malým vodním tokem, ke kterému jsem musel
sešplhat po železných schůdcích a překonat přitom partičku feťáků, co si tam
zrovna vařila herák na lžíci. Šel jsem pak kus podél vody a obětoval cenná
mobilní data, abych otevřel mapu a zjistil, kde jsem. Zjistil jsem, že to není
řeka, ale umělý kanál. Rychlé hledání googlem odhalilo, že Brimingham je kanály
doslova protkaný. K jejich centru na Gas Street Basin jsem to měl ale asi
hodinu pěšky opačným směrem než bylo nádraží, ze kterého jsem musel stihnout
vlak zpátky do Solihull, a tak jsem se na patě otočil a vydal se prozkoumat
kanály ve směru k nádraží Birmingham Moor Street. 
Netrvalo dlouho a narazil jsem na loď, která putovala po kanálu v mém
směru. Když pak zastavila, aby projela zdymadlem, udělal jsem pár fotek a
zapředl s posádkou rozhovor. Jednalo se o postarší manželský pár na
dovolené, který na vlastní lodi cestoval kanály po celé Británii (v současnosti
je síť kanálů splavná na cca 3500km). S vidinou pěkných fotek jsem se
nabídl, že jim pomohu při průjezdu zdymadly, kterých bylo na dalším cca
kilometrovém úseku asi 8, protože kanály v Birminghamu mohou mezi svými
třemi hlavními úrovněmi dosáhnout převýšení až 20m. Nejvíc mě na celé věci
fascinovalo, že veškeré zařízení kanálů je samoobslužné. Otevřete si vrata do
zdymadla, zajedete tam s lodí, váš pomocník za vámi zavře vrata a otevře
ventily, kterými se zdymadlo napouští, po napuštění vám otevře vrata ven, zavře
ventily a vy pokračujete k dalšímu zdymadlu, kde celý proces opakujete.
K otevírání ventilů slouží čtverhranný klíč, který má každý člen posádky
vždy po ruce. Nejsem si úplně jistý, jestli by podobný systém mohl spolehlivě
fungovat třeba v Čechách.
Samotné čluny, které se pohybují na kanálech, jsou také docela zajímavé.
Standardní šířka zdymadel je 7 stop, tedy cca 210cm. Čluny jsou tedy poměrně
úzké, ale na druhou stranu některé mohou délkou přesáhnout 25m. Nabízí tedy
docela velkou obytnou plochu, byť v poměrně úzkém formátu. Většina člunů,
které jsem ten den viděl, měla dvě ložnice, jídelnu, kuchyň (někdy i
s myčkou na nádobí a pračkou) a celkem solidní koupelnu se záchodem a
sprchou. Je vidět, že lidé tady berou život na vodě celkem vážně. Zajímavé mi
přišlo to, jak se i nová výstavba přizpůsobila síti kanálů, která ve městě
existovala již od konce 18. století. Některé budovy jsou postaveny na pilířích
nad kanály, takže lodě proplovají pod jejich přízemními patry. Při povídání
s posádkou lodi, kterou jsem následoval na její cestě zdymadly, jsem se
dozvěděl, že Birmingham má víc splavných kanálů než Benátky (počítáno na jejich
délku v kilometrech), v současnosti se jedná o cca 160km, které jsou
splavné, ale v minulosti to bylo až 260km. Většina v současnosti
splavných kanálů prý musela být celkem náročně zrekonstruována, protože poté,
co se přestaly používat pro zásobování průmyslu, začaly chátrat a mnoho
technického vybavení bylo rozkradeno jako zdroj druhotných surovin. Naštěstí na
začátku 90. let se začaly kanály obnovovat a v současnosti slouží jako
oblíbená turistická atrakce jako pro cizince, tak pro Angličany. U posledního
zdymadla jsem si vzal e-mailové adresy lidí, které jsem na lodi nafotil a hned
po zpracování fotografií jsem jim je zaslal mailem, měli radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat