Není nad to si po měsících stereotypní úředničiny zajet někam odpočinout.
Prozřetelnost tomu chtěla, že se mi povedlo ušetřit dost dovolené na to, abych
mohl vyrazit s manželkou k příbuzným na anglický venkov. Normálně
bych se tam hryzal nudou a nevěděl co dělat, ale tentokrát jsem měl jasný plán
– pokusit se zachytit anglický venkov a jeho přírodu na pár fotografiích.
Několikrát denně jsem proto nazul gumáky (jiné boty tady na podzim nemá moc
cenu nosit) a vyrážel jsem do kopců kolem tchánova domu s foťákem na krku
a někdy víc než jedním. Bylo to místy
náročné, protože pro typickou venkovskou krajinu v Anglii jsou charakteristické
především množství neprostupných živých plotů, zídek a ohrad, které je nutno
překonat. Naštěstí jsem celkem čerstvě přeočkovaný proti tetanu, a tak mě
nějaký rezavý ostnatý drát nemohl zastavit. Navíc přísné anglické zákony o
držení zbraní mi dávaly solidní šanci, že mě žádný farmář neodstřelí coby
narušitele. I tak jsem se ale snažil držet se spíše vyznačených turistických tras, které však nedosahují kvality českých turistických značek ani zdaleka, inu nejsou ve všem na západě dál.
V podstatě hned za domem začínalo takové království krav a ovcí. Herefordširský
skot je známý po celém světě a v samotném Hereforshiru na něj narazíte o
to častěji. Naštěstí je to skot klidný a nestalo se mi, že by se mě pokusil
nabrat na rohy. To samé v zásadě platí o ovcích, které mi ale vytrvale
sabotovaly veškeré fotografické snahy tím, že se k nim nešlo moc přiblížit
aniž by prchaly. A pár desítek metrů vzdálená ovce a širokoúhlý objektiv nejdou
moc dobře dohromady co se tvorby záběru týče. Pomalu jsem začínal chápat
krajinkáře, kteří se plahočí po kopcích s brašnou plnou objektivů. Pokud
tedy pominu prostý fakt, že fotit krajinku na cokoliv menšího než středoformát
prostě nemá moc smysl, jak mi tam v těch kopcích přišlo na mysl. Na
utřídění myšlenek není nic lepšího než pořádná procházka hezky ostrým tempem a
ještě do kopce.
Západní Herefodshire byl historicky součástí království zvaného Ergyng a je
doslova protkán zajímavými místy. Je zde možné najít na kopcích několik
keltských pevností, dolmeny a menhiry. Často naprosto nezdokumentované a
nezanesené do žádné mapy. Britové jsou tak trošku historikové na baterky. Na
druhou stranu se pak člověk cítí jako velký objevitel, když na něco takového
zcela náhodou v přírodě narazí. Takže pokud se cítíte jako kelt, novopohan
nebo wiccan, tak sem můžete vyrazit objímat menhiry a staré duby a čerpat
z nich energii. Jestli ale jste krajinkáři, tak taky můžete sedět hodiny,
dny a týdny na kopci a čekat na dobré světlo. Já nejsem ani krajinkář ani kelt,
takže jsem fotil většinou bez ohledu na světlo, či jeho absenci. Dost často
jsem si pomáhal oranžovým filtrem, který trošku projasní snímky zahalené mlžným
oparem. Hlavní ale je, že jsem si odpočinul na těle i na duchu.
V příštím blogu se podíváme na poněkud neobvyklé dopravní prostředky,
které je možné potkat v centru Birminghamu.
Zbylé fotky z Anglického venkova najdete na mém FLICKRu.
Žádné komentáře:
Okomentovat