Příslib věcí budoucích

Léto je mnohdy nazývané okurkovou sezonou. Lidi jsou na dovolených u moře, na chatách a pražáci jsou v jižních čechách. Nic moc se neděje a všechno upadá do lehké letargie. To samozřejmě ale nebyl případ mého blogu. Snažím se maximálně využít toho, že je venku světlo a fotit, jak jen to jde. Času na vyvolávání je poněkud méně a tak se mi negativy začaly trochu hromadit ve frontě ke zpracování. Momentálně mám tři kusy, které už nestihnu zpracovat před odletem na svou velkou výpravu na do vzdálených krajin hluboku v asijské části Sovětského svazu – tedy prý se teď říká Ruska, ale nějak nevím, jestli o tom tamní populace už ví. Proto jsem se rozhodl sepsat tento příspěvek, aby mí čtenáři věděli, na co se mohou těšit po mém návratu v půlce srpna.

Předcházející víkend jsem si udělal výlet do Olomouce a do Ostravy. Modří vědí, že mám hanáckou metropoli ve zvláštní oblibě, protože jsem tam pomocí alkoholu a pokleslé zábavy formoval svou osobnost během let na univerzitě. Rád se tam vracím a cítím se tam tak nějak správně. Plus centrum je úžasně fotogenické. Ostrava pro mě byla a asi stále ještě je relativně neznámým místem. Pochází odtamtud hromada mých spolužáků, kamarádů a známých, včetně dnes již legendárního předsedy spolku ostravkých krajinkářů. Při této návštěvě Ostravy jsme kormě lovu pokemonů navštívili i oblast Dolních Vítkovic, které jsou unikátní technickou památkou. Doufám, že fotky vyjdou. Drsné industriální kouzlo Ostravy není pro každého, ale když si sežene schopné domorodé průvodce, tak to může být krásný a poučný výlet. Ještě uvidím, kolik z tohoto víkendu vyberu fotek a podle toho se rozhodnu, zda to rozdělím na dva příspěvky nebo napíšu jeden delší. Všiml jsem si, že kratší příspěvky (do 500 slov) jsou lehce populárnější. Takže to zvážím.

Být jiný se občas vyplatí! To jsem zjistil, když jsem byl osloven, abych otestoval 3 objektivy pro fotoaparáty vybavené Leica M bajonetem. Jiný jsem byl v tom, že fotím Leicou a na film a byl jsem po ruce. Nebudu zatím prozrazovat detaily, snad jen to, že se jedná o velmi světelný 50mm objektiv, kompaktní 32mm objektiv a super-širokoúhlý 20mm objektiv. Na internetu jsou mraky různých testů, které se předhání v porovnávání exatkních údajů, měření různých křivek a charakteristik, jenomže já na tohle nejsem stavěný. Leda, že bych do týmu přibral nějakého opticko/fyzikálně nadanéhočlověka. Nehlaste se všichni. Zkrátka ty objektivy plánuji otestovat v reálném provozu na ulici, v přírodě a bůh ví kde jinde a poté prezentovat fotky, své dojmy a to, jestli byla má očekávání naplněna. První ze série tří článků můžete očekávat nejspíš už v srpnu a o rozestupu těch dalších ještě rozhodnu, abych neměl jeden celý měsíc zahlcen jen jedním typem příspěvku.

Největší oznámení nakonec, sice jsem to nakousl už na začátku, ale fámy, které jste mohli slyšet v pražských ulicích, kavárnách a fotobazarech byly pravdivé. Skutečně teď na přelomu července a srpna odlétám na dva týdny do Ruska. Konkrétně do Moskvy a poté dál (o hodně dál) na Sibiř do města Tomsk. Najděte si to na mapě, je to opravdu daleko. Moskvu netřeba představovat. Každopádně Tomsk je město s nejstarší univerzitou na sibiři a taktéž rodiště mé manželky (kterou můžete často vidět namých fotografiích). Letíme tam na návštěvu za příbuznými a na svatbu její sestry. V rusku jsem navštívil zatím pouze Petrohrad, který je asi nejvíce „evropský“, jenomže to bylo ještě v době, kdy jsem fotil tak maximálně mobilem (pár fotek najdete na mém instagramu). Moskva, ale hlavně odlehlé město na Sibiři představují úplně novou fotografickou výzvu. Mám jistou výhodu ve znalosti jazyka a místních poměrů, tudíž bych měl bez větších potíží splynout s místními a rád bych přinesl ucelený obraz, dokument chcete-li, mé vyženěné rodiny daleko za pohořím Ural.  Bude to také moje první příležitost vyzkouše si svatebení fotografii, vlastně druhá příležitost, ale tu první jsem prošvihl.

Těžko říct, co mě tam čeká. Od manželky mám jisté informace, ale ty beru tak nějak s rezervou, protože její rodné město jí, na rozdíl od kosmopolitního Petrohradu, k srdci moc nepřirostlo.  Horší než Bratislava to snad nebude. Nakoupil jsem si nějaké zásoby filmů a tentokrát plánuji fotit výhradně v černobíle. Sice s sebou mám dvě kazety barevného materiálu, ale ty jsou opravdu jen pro vyjímečný případ – bohatě zdobené pravoslavné chrámy a podobně. Mám v plánu vybrané fotografie rovnou nazvětšovat, tedy dřív než na to zapomenu nebo budu prostě moc líný. Určitě ale o Rusku napíšu!

Jak vidíte, nemám toho v plánu zrovna málo a nemusíte se bát, ačkoliv budu na začátku srpna pryč, články na blog už jsou napsané do zásoby a jejich publikace poběží!