Rok s Fejkolejkou

Letos v srpnu to bude rok, co jsem začal blogovat. Rozhodně to byl zajímavý rok. Procestoval jsem kus evropy, nafotil hromadu filmů ve všech různých formátech a napsal o tom pár příspěvků na blog. Začínalo to celkem skromně s pár čtenáři, zakrátko následoval strmý nárůst, který se v současnosti změnil v méně dramatickou, leč stále stoupající tendenci.

Nejraději píšu příspěvky o svých cestách. Pokud, když člověk někam vyjede, je vnímavější k tomu, co mu destinace nabízí. Takový blog se pak píše úplně sám. Občas mi přijde, že pro někoho může být můj občasný myšlenkový proud poněkud nekoherentní, ale zatím se ke mně nedostaly žádné vážnější stížnosti. Takže to vypadá, že mí čtenáři mi rozumí a za to jsem rád. Překvapila mě však popularita článků pojednávajících o technice. Ať už se jednalo o vyvolávání filmu či sem tam článek o nějakém objektivu nebo fotoaparátu. Po pravdě řečeno jsem se snažil těmto článkům cíleně vyhýbat, protože na internetu je jich už dost.  Navíc tyhle články vyžadují jistou míru faktografické správnosti a není moc velká zábava si dávat pozor, jestli je vše správně, aby se člověk vyhnul dohadům typu „Jupiter 12 se vyráběl od roku 1957 a ne od roku 1956“.

Na druhou stranu popularita těchto článků, ačkoliv je předchází upozornění na možné problémy s exaktností, mě donutila se nad sebou trošku zamyslet a do budoucna se jich určitě ještě pár objeví. V současnosti cítím velkou potřebu začít se věnovat pozitivnímu procesu a začít konečně zvětšovat fotky z těch hromad negativů, dokud jich je ještě nějaké zpracovatelné množství. V současnosti je to nějakých 100-120 negativů po 36 snímcích. Takže je možné, že na podzim/zimu připravím sérii článků a mé cestě za poznáním v oblasti pozitivního procesu a to zejména některých jeho pokročilejších technik, protože ty základy už plus minus chápu.

Zdravý blog, je jako zdravá žena, musí mít pravidelnou periodu. To jsem poznal, když jsem působil na blogu info.photowatches.eu, který se zaobíral kvalitními náramkovými hodinkami. Denní sledovanost byla po 5 letech na desítkách tisíc přečtení měsíčně, ale publikační tempo 3 články týdně bylo naprosto vražedné pro všechny, kteří se na tom podíleli.  Pro Fejkolejku se snažím poctivě přispívat jedním článkem týdně, který se může o den dva opozdit, pokud jsem zrovna někde na cestách. Zdá se, že to tak všem vyhovuje. Pokud ne, dejte mi vědět v komentářch, ale myslím si, že týden je tak akorát. Aspoň mají čtenáři čas si odpočinout od mých vtípků. Po pravdě řečeno jsem se návratu k blogování trochu bál, abych si na sebe neupletl nějaký bič, který by mě nutil, do něčeho, co nechci, ale po roce mě to stále baví, takže je to asi v pohodě.

Občas narážím na problém, že vím, co napsat, ale nemám k tomu fotografie.  Přecejenom týden má tolik dní co má, člověk chodí do práce, stará se o nějakou tu rodinnou pohodu a na vyvolávání a zpracování negativů nezbývá tolik času, kolik by si představoval. Proto se může zdát, že fotkami ve svých příspěvcích trochu šetřím, ale to je dané také tím, že se snažím trošku pečlivěji selektovat, co ukážu.  Rok fungování Fejkolejky se tedy nesl v hledání rovnováhy mezi fotkou a kecy. Pokud má někdo nějaké konstruktivní návrhy, co by si tady chtěl přečíst, dejte vědět v komentářích či ve zprávě! Čtenářům děkuji za věrnost a doufám, že vytrvají.

P.S.: Byl jsem překvapen množstvím reakcí,  a to ať už v komentářích nebo soukromých zprávách či emailech, kde mi lidé psali, že je můj blog namotivoval k tomu, aby si vytáhli svůj starý analogový foťák nebo si nějaký pořídili a znovu zkusili fotit na film. To mě těší asi ze všeho nejvíc za ten rok, co provozuji tenhle blog a dává mi to motivaci v tom pokračovat.