Po úspěchu minulého článku, kdy
jsem psal o objektivu Canon 50/1.4 LTM, který občas používám, pokud chci
fotografie s užším výřezem zorného pole, jinou perspektivou a menší
hloubkou ostrost, jsem se rozhodl napsat i o objektivu, který používám už víc
jak rok prakticky neustále. Zeiss Biogon 35/2.8, který jsem si pořídil k vánocům
2015. Do té doby jsem i ne své Leica M2 používal ruský objektiv Jupiter 12
35/2.8. Logicky jsem si tedy chtěl pořídit širší objektiv a něco trochu
modernějšího než Ruskou kopii původně německého objektivu vyráběnou někdy v 60.
letech 20. století. Finanční limity znemožňovali nákup moderního objektivu od
Leica a nakupovat použitá skla ze 60. let se mi nechtělo, nemají bůh ví jak
skvělý poměr cena výkon. Výběr se tedy zúžil na objektivy značek Voigtlander a
Zeiss. Obojí v současnosti vyráběné v Japonsku firmou Cosina. Od
Zeisse jsem měl možnost si vyzkoušet objektiv 35/2 a od Voigtlanderu jsem
pošilhával po objektivu 35/2.5, který se vyznačuje velmi dobrou cenou (cca 8tis
kč) a velmi kompaktní velikostí. Jenomže 35/2 se mi zdála celkem dlouhá a při
bližším zaostření už trochu nepříjemně blokovala hledáček, navíc cena nového
objektivu už byla trošku přes stanovený limit a z druhé ruky se mi
nakupovat nechtělo.
Nakonec jsem si jako kompromisní
řešení vybral Zeiss Biogon 35/2.8. Cena byla přijatelná, navíc šel koupit jako
nový v chromované povrchové úpravě, která odpovídá povrchu mé Leicy M2.
Objektiv má solidní pověst, stejně jako jeho sourozenec se světelností f2.
Výhodou jsou kompaktnější rozměry (délka 29.8 vs 43mm) a nižší hmotnost. Nevýhodou
je o jeden stupeň horší světelnost, což jsem si až donedávna myslel, že nebude
představovat bůh ví jak velký problém. Ergonomie objektivu je solidní, pro
pomoc ostření je na spodní straně ostřící prstence jakýsi výstupek, někteří ho
mají rádi, jiní by dali přednost hladkému objektivu či většímu výstupku, jako u
objektivů Leica. Hlavní výhodou je podle mě krátký chod ostření, který umožňuje
opravdu rychlé zaostření, což oceníte například při fotografování na ulici, či
při dokumentární fotografii. Clona má chod po 1/3 stupně a rozsah od f2.8 do
f22. Pokud na objektiv nasadíte sluneční clonu (za kterou si zaplatíte nemalou
částku), bude už trochu blokovat hledáček. Sluneční clonu jsem si nepořídil,
protože se mi zdá celkem zbytečná, objektiv nemá s bočním světlem
problémy. Pokud už diskutujeme o příslušenství k objektivu, je třeba zmínit filtrový závit s rozměrem 43mm. Takže musíte počítat se zvýšenými náklady na pořizování filtrů, pokud je používáte. Já používám adaptér na 40.5mm filtry z ruských objektivů, s některými filtry to funguje, ale některé už tvoří na fotce příliš výraznou vinětaci.
Objektiv má 7 členů v 5 skupinách, které jsou opatřeny antireflexními vrstvami. Jen tak pro zajímavost, Zeiss byl první, kdo již ve 30. letech 20. století nabízel objektivy s antireflexními vrstvami, které výrazně zvýšili kontrast a výkonnost ve složitých světelných podmínkách tehdejších objektivů. S optickou kvalitou objektivu jsem subjektivně velmi spokojen. Nejsem ten typ člověka, který by v 1000% zvětšení počítal pixely a pomocí mřížek měřil zkreslení objektivu. Fotografie jsou z mého pohledu dostatečně ostré a kontrastní. Občas mi toho kontrastu přijde pro některé scény až moc. Přiznám se bez mučení, že barevné filmy jsem s tímto objektivem moc nefotil. Možná to napravím letos na jaře, ale zdá se být velmi dobře optimalizován pro černobílou analogovou fotografii. Objektivy Zeiss jsou mimo jiné známy svým velmi příjemným přechodem mezi zaostřenou oblastní a rozostřeným pozadím, tento objektiv v tomto ohledu není výjimkou. Bohužel relativně široké ohnisko 35mm v kombinaci s clonou 2.8 není pro odstřelení pozadí příliš účinné. Snad jen když zaostříte opravdu blízko (minimální zaostřovací vzdálenost 0.7m) a pozadí máte v nějaké rozumné vzdálenosti, tak dosáhnete celkem hezkého efektu. Pokud rádi fotíte orosené kytičky a motýli heliosy a snažíte se dosáhnout maximálního bokehu, tak tohle nebude úplně sklo pro vás.
Pokud ale potřebujete na svůj fotoaparát s M-bajonetem širší objektiv s dobrou ergonomií a velmi dobrou optickou kvalitou stojí za to Zeiss Biogon 35/2.8 vzít do úvahy. Vyplatí se i projít si bazary, protože ceny i lehce použitých skel jsou velmi příjemné. Tenhle objektiv celkem pasoval k filosofii jednoho objektivu na všechno. Můžete si samozřejmě koupit i sklo od Leicy, za které zaplatíte několikrát víc a kvalita bude velmi podobná a bez nějakého většího zkoumání rozdíl podle mě nepoznáte. Je pravda, že poslední dobou si říkám, že by se mi hodilo něco s větší světelností, zvlášť teď, když fotím ve spoře osvětlených tělocvičnách. Začínám tedy uvažovat o něčem jako Leica Summilux 35/1.4 pre-asph či Voigtlander 35/1.4 Nokton. Nerad bych obětoval kompaktní rozměry objektivu na oltář světelnosti. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Po úspěchu minulého článku, kdy
jsem psal o objektivu Canon 50/1.4 LTM, který občas používám, pokud chci
fotografie s užším výřezem zorného pole, jinou perspektivou a menší
hloubkou ostrost, jsem se rozhodl napsat i o objektivu, který používám už víc
jak rok prakticky neustále. Zeiss Biogon 35/2.8, který jsem si pořídil k vánocům
2015. Do té doby jsem i ne své Leica M2 používal ruský objektiv Jupiter 12
35/2.8. Logicky jsem si tedy chtěl pořídit širší objektiv a něco trochu
modernějšího než Ruskou kopii původně německého objektivu vyráběnou někdy v 60.
letech 20. století. Finanční limity znemožňovali nákup moderního objektivu od
Leica a nakupovat použitá skla ze 60. let se mi nechtělo, nemají bůh ví jak
skvělý poměr cena výkon. Výběr se tedy zúžil na objektivy značek Voigtlander a
Zeiss. Obojí v současnosti vyráběné v Japonsku firmou Cosina. Od
Zeisse jsem měl možnost si vyzkoušet objektiv 35/2 a od Voigtlanderu jsem
pošilhával po objektivu 35/2.5, který se vyznačuje velmi dobrou cenou (cca 8tis
kč) a velmi kompaktní velikostí. Jenomže 35/2 se mi zdála celkem dlouhá a při
bližším zaostření už trochu nepříjemně blokovala hledáček, navíc cena nového
objektivu už byla trošku přes stanovený limit a z druhé ruky se mi
nakupovat nechtělo.
Nakonec jsem si jako kompromisní
řešení vybral Zeiss Biogon 35/2.8. Cena byla přijatelná, navíc šel koupit jako
nový v chromované povrchové úpravě, která odpovídá povrchu mé Leicy M2.
Objektiv má solidní pověst, stejně jako jeho sourozenec se světelností f2.
Výhodou jsou kompaktnější rozměry (délka 29.8 vs 43mm) a nižší hmotnost. Nevýhodou
je o jeden stupeň horší světelnost, což jsem si až donedávna myslel, že nebude
představovat bůh ví jak velký problém. Ergonomie objektivu je solidní, pro
pomoc ostření je na spodní straně ostřící prstence jakýsi výstupek, někteří ho
mají rádi, jiní by dali přednost hladkému objektivu či většímu výstupku, jako u
objektivů Leica. Hlavní výhodou je podle mě krátký chod ostření, který umožňuje
opravdu rychlé zaostření, což oceníte například při fotografování na ulici, či
při dokumentární fotografii. Clona má chod po 1/3 stupně a rozsah od f2.8 do
f22. Pokud na objektiv nasadíte sluneční clonu (za kterou si zaplatíte nemalou
částku), bude už trochu blokovat hledáček. Sluneční clonu jsem si nepořídil,
protože se mi zdá celkem zbytečná, objektiv nemá s bočním světlem
problémy. Pokud už diskutujeme o příslušenství k objektivu, je třeba zmínit filtrový závit s rozměrem 43mm. Takže musíte počítat se zvýšenými náklady na pořizování filtrů, pokud je používáte. Já používám adaptér na 40.5mm filtry z ruských objektivů, s některými filtry to funguje, ale některé už tvoří na fotce příliš výraznou vinětaci. 
Objektiv má 7 členů v 5 skupinách, které jsou opatřeny antireflexními vrstvami. Jen tak pro zajímavost, Zeiss byl první, kdo již ve 30. letech 20. století nabízel objektivy s antireflexními vrstvami, které výrazně zvýšili kontrast a výkonnost ve složitých světelných podmínkách tehdejších objektivů. S optickou kvalitou objektivu jsem subjektivně velmi spokojen. Nejsem ten typ člověka, který by v 1000% zvětšení počítal pixely a pomocí mřížek měřil zkreslení objektivu. Fotografie jsou z mého pohledu dostatečně ostré a kontrastní. Občas mi toho kontrastu přijde pro některé scény až moc. Přiznám se bez mučení, že barevné filmy jsem s tímto objektivem moc nefotil. Možná to napravím letos na jaře, ale zdá se být velmi dobře optimalizován pro černobílou analogovou fotografii. Objektivy Zeiss jsou mimo jiné známy svým velmi příjemným přechodem mezi zaostřenou oblastní a rozostřeným pozadím, tento objektiv v tomto ohledu není výjimkou. Bohužel relativně široké ohnisko 35mm v kombinaci s clonou 2.8 není pro odstřelení pozadí příliš účinné. Snad jen když zaostříte opravdu blízko (minimální zaostřovací vzdálenost 0.7m) a pozadí máte v nějaké rozumné vzdálenosti, tak dosáhnete celkem hezkého efektu. Pokud rádi fotíte orosené kytičky a motýli heliosy a snažíte se dosáhnout maximálního bokehu, tak tohle nebude úplně sklo pro vás.
Pokud ale potřebujete na svůj fotoaparát s M-bajonetem širší objektiv s dobrou ergonomií a velmi dobrou optickou kvalitou stojí za to Zeiss Biogon 35/2.8 vzít do úvahy. Vyplatí se i projít si bazary, protože ceny i lehce použitých skel jsou velmi příjemné. Tenhle objektiv celkem pasoval k filosofii jednoho objektivu na všechno. Můžete si samozřejmě koupit i sklo od Leicy, za které zaplatíte několikrát víc a kvalita bude velmi podobná a bez nějakého většího zkoumání rozdíl podle mě nepoznáte. Je pravda, že poslední dobou si říkám, že by se mi hodilo něco s větší světelností, zvlášť teď, když fotím ve spoře osvětlených tělocvičnách. Začínám tedy uvažovat o něčem jako Leica Summilux 35/1.4 pre-asph či Voigtlander 35/1.4 Nokton. Nerad bych obětoval kompaktní rozměry objektivu na oltář světelnosti. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat