Sbohem armádo. Po jednom roce
osmi měsících a pěti dnech jsem ukončil své působení na Ministerstvu obrany.
Nemůžu samozřejmě říct, co přesně jsem tam dělal nebo nedělal, prověrka a
mlčenlivost jsou neúprosné. Nemůžu říct, že by to byla úplně špatná životní
zkušenost. Člověk byl alespoň blízko Pražskému hradu, Malé stra ně a dalším
klíčovým místům v Praze. Mohl jsem se tak večer po práci věnovat pouliční
fotografii. Člověk taky chodí jako úředník domů s čistou hlavou,
v 16:15 zavřete kancelář, na bráně odpíchnete a všechny starosti a úkoly
zůstaly v práci. Člověku tak zbýval čas, energie a kapacita mozku na to se
věnovat manželce a fotografii. Když se to tak vezme, spousta velikánů umění a
historie začínala jako úředníci. Takhle z hlavy bez pomoci googlu dám
Einsteina a Kafku. Ta volná mozková kapacita se musí zákonitě projevit
v něčem tvůrčím. Upřímně řečeno, kdybych celou tu dobu nefotil, tak bych
se asi zbláznil.
Musím říct, že poslední měsíc
jsem se na Prahu díval docela jinýma očima než doposud. Předtím mi vše přišlo
už po těch letech relativně všední a nezajímavé. Najednou jsem ale dovedl
ocenit všechny ty maličkosti, které byly vlastně docela fajn. Dalo by se říct,
že jsem si tam i docela zvykl. Na druhou stranu mě celkem ubíjelo denní
dojíždění a to ať už vlakem, kde jsem se alespoň mohl trochu vyspat nebo autem,
kde jsem se mohl po ránu zase krásně rozčílit nad lidmi, kteří si myslí, že 80
km/h je na levý pruh dálnice v ranní špičce tak akorát.
Nová práce mě teď zavede z víru velkoměsta na vesnici. Není vesnice, ale tahle je opravdu celkem akorát. Nějakých 120 obyvatel, kostelík, hřbitov, hasičárna, fotbalové hřiště a opuštěná železniční trať. Chybí snad jen hospoda, po které zůstala jen chátrající budova. Nové možnosti a nové výzvy? Určitě. Po pravdě řečeno, Praha se mi celkem okoukala a hledat nové fotografie mi nešlo tak jako na začátku. Je také pravda, že na pouliční fotografii jsem v zimě neměl tolik času, protože je za prvé tma a za druhé jsem většinou pořád fotil věci týkající se svého projektu kolem MMA. Vlastně mi leží ještě nějaké nevyvolané filmy ještě někdy z listopadu a prosince, kdy jsem asi naposledy pořádně fotil na ulici. Od prosince je můj poznámkový blok, kam si píšu každý nafocený film a téma, plný poznámek typu „MMA“ a „Zápas“. Jen jednou se tam vyskytuje „Praha“. Samozřejmě jsem měl velké plány jak se rozloučit s Prahou, které nakonec utonuly v moři úředního marasmu a obíhání formalit spojených s ukončením služebního poměru na MO. Vlastně už docela chápu to, že většina lidí na ministerstvo nastoupí a neodejde, dokud je nevynesou nohama napřed v plastovém pytli. I když podle platných předpisů mají při pohřbívaní v hromadném hrobě na označený plastový pytel nárok jenom důstojníci. Mužstvo hodí do jámy jen tak.
Na vesnici to teď bude trošku
nový začátek. Jak pracovně, tak fotograficky. Vlastně to bude docela fajn,
protože už je to nějaký pátek, co jsem s kamarádem Markem Trizuljakem
založil facebookovou skupinu „Strýcfoto“, která si vytýčila za cíl seznámit
svět s dokumentární fotografií vznikající na venkově. Bylo docela trapné,
že jsem do skupiny příliš nepřispíval a jako jeden z jejích otců
zakladatelů jsem jí pouze pasivně pozoroval. To se teď samozřejmě trošku změní,
i když za prvních pár dní jsem neměl pořádně čas vzít foťák do ruky. Můžete se
tedy těšit, že tady na blogu uvidíte asi maličko jiné články a fotografie než
doposud. I když stále budu asi hodně cestovat, takže o oblíbené články
z cest určitě nepřijdete.
P.S.: Nenechte se zmást nadpisem, s focením nekončím. Končím jen s tou byrokracií.
Žádné komentáře:
Okomentovat