Moskva! Ne, nebyla to moje první
návštěva Ruska, ale přeci jenom mě
Moskva překvapila. Před cca 3 lety jsem byl v Petrohradu, ale to bylo
ještě v době, kdy jsem nefotil, a tak jsem měl určitou představu o tom,
jak vypadá takové Ruské velkoměsto. Jenomže Moskva je Moskva, a tak trochu se
vymyká všem pravidlům Ruska, vesmíru a tak vůbec. Na samotnou návštěvu hlavního
města bylo vyhrazeno jen necelých 48 hodin, a tak se to muselo vzít rychle.
Naproti tomu, co tvrdila moje manželka, se toho dá v Moskvě vidět skutečně
hodně a myslím si, že týden je tak akorát na návštěvu různých památek a galerií,
či případně vyhlášeného divadla nebo baletu. Já vlastně většinu času strávil
jen tak na ulici nebo v různých restauracích, což také není od věci. Ale
co se týče kulturních atrakcí budu se tam muset ještě vrátit – což nebude zase
takový problém, protože kurz rublu je příznivý a ceny letenek nízké.
Většina mezinárodních letů létá
na letiště Šeremetěvo a musíte počítat
s tím, že přes 40km dlouhá cesta do centra prostě zabere nějaký čas.
Nejrychlejší bude asi vlak, který jezdí přímo z letiště, ale nejlevnější
bude maršrutka, tedy dodávka řízená někým z Kavkazu. Můžete ještě zvolit
UBER, ale ten vyjde nejdráž (cca na 600Kč). Protože jsme dobrodružné a lehce
lakomé povahy, tak jsme vyrazili maršrutkou na metro. Náš ázerbajdžánský řidič si
příliš nelámal hlavu s pravidly silničního provozu a vlastně ani
s tím, jestli jede po silnici nebo po travnatém okraji či středu. Párkrát
mi přišlo, že jsme jeli i po chodníku. Zkrátka autentický zážitek
z ruských silnic, na který je si lepší rychle zvyknout, protože lepší to
už nebude, to mi věřte. Dojeli jsme na okrajovou stanici metra Rečnoj vokzal,
odkud jsme dál pokračovali moskevským metrem. Trochu mě zklamalo, že kniha
Metro 2033 trochu kecala a v celém metru nebyl ani jeden mutant nebo
zabijácký gang. Mají ale ještě 17 let na
nápravu. Největším rizikem je asi tak to, že se ztratíte, protože značení odkud
kam vlak jede je občas trošku matoucí.
A pak vystoupíte na povrch
v centru. Je vidět, že do Moskvy se v poslední době investovalo
hodně, ale opravdu hodně peněz. Většina ulic v centru je nově vydlážděná,
všude samá výzdoba a osvětlení, inu Sověti uměli vždy ohromit a současné Rusko
v tom není moc jiné. Naštěstí i sem však dorazil kapitalismus (ne ten jeho
slabý regulovaný odvar který máme v EU) a díky službám jako Air BnB se
můžete ubytovat celkem levně – většinou je to právě ubytování, na kterém při
výletu do Svazu člověk utratil nejvíc. Teď to docela jde a v pěkném čistém
pokoji přímo v centru dáte za noc nějakých 700Kč. Přesto v Moskvě
tolik turistů nepotkáte. Většinou jsem viděl starší páry z USA nebo Velké
Británie. Že by byly odolnější vůči západní propagandě vykreslující Moskvu jako
srdce říše zla kdesi na východě? Těžko říct.
Jestli bych mohl poradit co se
týče vybavení, které si s sebou vzít, tak bych určitě doporučil nějaký
superširokoúhlý objektiv. Něco kolem 20mm na plném formátu, 28mm bych bral už
na hraně. Já jsem se s 35mm sklem dost často dostával do situací, že se mi
prostě něco nepovedlo napasovat do hledáčku a musel jsem si vymyslet, jak to
vyfotit jinak. O vybavení se v Moskvě nemusíte tolik bát, v Barceloně
se to zloději a různými jinými nepříjemnými lidmi hemžilo na ulici daleko víc.
Pokud se nepustíte na výpravu někam do okrajových částí Moskvy za gopniky, tak
to vše přežijete celkem v pořádku. Policie se v Moskvě docela
nevybíravě stará o to, aby byl na ulicích pořádek.
Co se týče turistických atrakcí
je z čeho vybírat. Kreml, různé pravoslavné chrámy, muzea, galerie,
divadla… Nám návštěvu pravoslavných chrámů překazilo počasí. Bylo děsné vedro
přes 30°C, a tak jsem byl v kraťasech, ve kterých vás prostě dovnitř
nepustí – podobně jako ve Vatikánu. Převlékat se mi nechtělo, a tak to prostě
nechám na příště. Nakonec jsem se spíš věnoval focení a jídlu, protože Moskva
nabízí nepřeberné množství delikates ze všech koutů bývalého sovětského
impéria. Jednu turistickou atrakci jsme
si však nemohli nechat ujít. Leninovo Mauzoleum. Ne snad z nějaké
posedlosti komunismem, ale zkrátka proto, že se začalo proslýchat, že by mělo
být zrušeno a Lenin by měl být řádně pohřben. Takže jsme si vystáli asi 30
minut trvající frontu před bezpečnostními rámy a byli jsme vpuštěni do
Mauzolea. Uvnitř panují velmi přísná
pravidla, nesmíte fotografovat, ani se uvnitř zastavovat, mluvit hlasitěji než
nejtišším šeptem a ani nesmíte mít ruce v kapsách. Celkově tam panuje
velmi zvláštní atmosféra a za těch 30 minut ve frontě to asi stojí. Za návštěvu
stojí určitě i obchodní dům GUM, který nedávno prošel nákladnou rekonstrukcí a
je skutečně krásný. Plus mají vevnitř ve stylových stáncích úžasnou zmrzlinu.
Z dalších turisticky známých míst jsme ještě jeli přes celé město do Parku
Pobědy, tedy Parku Vítězství, kde najdete muzeum Velké vlastenecké války a pár
dalších atrakcí. Nebylo to špatné, ale mohlo by to být i lepší.
V předchozím odstavci jsem
zmiňoval jídlo a teď se k němu chci vrátit. Jídlo je na Rusku jedna
z nejlepších věcí. Na ulici si můžete za pár korun koupit šašlik (tedy
marinované kousky masa opečené nad uhlím jako špíz) a zapíjet ho limonádou
zajímavě bylinné chuti a zářivě zelené barvy, nebo můžete sáhnout trochu
hlouběji do kapsy a vyrazit třeba do restaurace Doktor Živago a ochutnat
speciality ruské kuchyně. Jen malé upozornění – pokud nemáte rádi kopr, jako
třeba já, tak to budete mít v Rusku těžké. Oni to svinstvo sypou snad
úplně všude, kromě zmrzliny. U mě to kolikrát stálo hodně přemáhání, abych
zápas nad koprem zamořeným jídlem dovedl do úspěšného konce. Nutno dodat, že na
konci pobytu jsem své tělo vycvičil k tomu, že je nyní schopné tolerovat
jisté množství kopru bez toho, abych měl nutkavou chuť zvracet. Osobně bych
doporučoval ochutnat něco z nabídky sladkovodních ryb, protože ty u nás
v ČR jen těžko seženete. Samozřejmě nemusíte zůstávat u ruské kuchyně, ale
můžete na jiných místech ochutnat kuchyni gruzínskou, arménskou, ázerbájdžánskou
či tádžickou. Možností je nepřeberně a byl by hřích do sebe cpát třeba
hamburgery v mekáči.
Na tomhle výletě byla Moskva
spíše jen příjemnou přestupní stanicí před cestou na Sibiř. Určitě se sem budu
muset vrátit s přesněji naplánovaným itinerářem, co všechno navštívit.
Plus si nezapomenu vzít něco s dlouhými nohavicemi. Pokud zvažujete výlet
do Moskvy tak bych neváhal. Je potřeba se trochu oprostit od různých iracionálních
strachů způsobených špatným mediálním obrazem Ruska, sednout na letadlo a
vyrazit. Určitě nebudete litovat.
V dalším díle mého ruského
cestopisu se podíváme to Tomsku, univerzitního města na Sibiři.
Ahoj, za měsíc jedu poprvé do tohoto ruského města, a moc jsem nevěděla co v Moskvě vidět za památky. Děkuji ti tedy za skvělý cestopis, díky kterému alespoň trošku vím na co se asi tak zaměřit.
OdpovědětVymazat