Společenská sobota

Protože předpověď na sobotu slibovala celkem pěkné počasí, rozhodl jsem se vyrazit do Prahy fotit, ať mám taky nějaké fotky za normálního světla a ne jenom ty podvečerní, když chodím z práce. Předpověď samozřejmě kecala a místo slunka bylo jako obvykle pod mrakem. Počasí ovšem neodradilo hordy turistů, které se po celkem klidném únoru vrátily do Prahy ve značně posílených počtech a zamořily takřka celé centru. Zrovna v pondělí psali v novinách, že Prahu ročně navštíví 27 milionů turistů to je asi 75 tis. lidí za den a většina z nich se bude pohybovat v oblasti Staré město – Malá strana. Proto tolik používám slovo „zamoření“, když přijde na turisty. Po minulém pátku jsem měl ale celkem dobrou náladu, protože se mi povedlo pár slušných fotek a tudíž nějakých 75 tis. turistů namačkaných na malé ploše centra Prahy mi rozhodně nemohlo zkazit den a taky nezkazilo!

U Fotoškoda jsem se potkal s kamarádem, kterému jsem donesl pozitivní vývojku (dobře si pamatuji, jak mi před měsícem říkal: „Ne, pozitivy pod zvětšovákem určitě dělat nebudu!“) a cívku na film do Flexarety („Ne, střední formát fotit nebudu, vystačím si s kinofilmem!“). Jelikož měl čas a foťák(y) vydal se semnou do ulic ulovit nějaké to streetphoto. To, že se vyplatí občas chodit alespoň ve dvojici se ukázalo v zápětí. V Praze jsem si zvykl ne leccos a skoro bych i řekl, že mě máloco překvapí. Člověk se občas musí vyhnout nějakému davu nácků nebo marxistů, či tlupě na vozítkách Segway, ale jinak to jde celkem přežít. Teď se však objevilo něco nového – skupinky zahraniční omladiny, které mají jakýsi seznam úkolů např. políbit se zavázanýma očima někoho cizího, vylézt někomu na záda atd. a to vše dokumentovat fotkami na mobilu. S Lukášem jsme se stali cílem útoku jednoho takového amorálního davu. V té chvíli se naplno ukázalo, proč se vyplatí chodit ve dvou. Nechal jsem svého společníka napospas partě Španělek a celou situaci dokumentoval z bezpečnější vzdálenosti. Já i Leica jsme přežili bez úhony na těle i na cti.

Po zdokumentování hrůz Staromáku jsme se vydali směrem ke Karlovu mostu, zejména proto, že jsem teritoriální tvor a nedovedu si moc představit den focení v Praze, při kterém bych nenavštívil Malou stranu. U paty Karlova mostu na staroměstské straně jsme udělali malou přestávku, při které jsme rozjímaly nad počty lidí, které toho dne byly v Praze a nad současnými směry v české fotografii. Naše učená debata byla přerušena ve chvíli, kdy jsem spatřil cosi zvláštního v rukou jednoho z turistů, který odpočíval se svou skupinkou asi metr od nás – Contax 645. Profesionální automatický fotoaparát na svitkový film ve formátu 6x4.5. Nedalo nám to, abychom nezapředli konverzaci a po chvíli jsme zjistili, že celá skupina je vybavena analogovými fotoaparáty (Contax G2, Olympus OM-1, Yashica atd.) až na jednoho vyděděnce s Canonem 5D (protože jeho Leica M6 je v servisu). Zajímalo je, jestli jsme místní a jestli bychom jim uměli poradit místo, kde není tolik lidí. Podíval jsem se na ně jak na blázny a zeptal se „O víkendu?“. Vypadali trošku zklamaně, ale pak mě napadlo, že Kampa bývá celkem poklidná i ve chvílích, kdy po jinde proudí davy, tak jsem se nabídl, že je tam zavedu.

Přejít Karlův most nám trvalo nečekaně dlouho, protože skupinku mladých Američanů fascinovalo vše od žebráků přes pouliční kapelu po sochy a pražská panoramata. Pravidelně se jeden nebo dva ztratili a zbytek skupiny je musel hledat nebo na ně čekat. Nakonec, přes mnohá protivenství, jsme se dostali až na Kampu, která byla dle předpokladů téměř liduprázdná. Prošli jsme i kolem Lenonovy zdi, kterou mladí Američané příliš nechápali, proč je tak významná. Následně jsme zjistili, že jeden z členů skupiny značně podcenil oblečení (triku a lehká mikina nebyla minulou sobotu ideální úbor) a že začíná být značně podchlazený, tudíž že bychom si měli jít někam sednout na něco k jídlu a k pití. Protože jsem dobrák od kosti nechtěl jsem dovolit, aby mí přátelé ze západu padli do některé z turistických pastí v okolí a tak jsem je zavedl do Lokálu U bílé kuželky, aby ochutnali trošku české klasiky. Z mé strany následovala přednáška o typech knedlíků a o tom, že ke svíčkové si skutečně nemůžete dát chleba nebo knedlík bramborový. Měla úspěch a až na jeden guláš s chlebem na stole přistála svíčková s houskovým a plzeňské pivo. Jako menší faux-pax bych jmenoval snad jen to, že jeden ze skupiny si myslel, že houskový knedlík se používá podobně jako indický či arabský chléb a jí se rukama. Hříšník byl ihned pokárán a vrácen na správnou cestu.

Suma sumárum jsem toho v sobotu moc nevyfotil, ale stejně jsem byl spokojený. Člověk občas potřebuje nějaký ten lidský kontakt a bylo to docela fajn provést po městě někoho, kdo se živě zajímal o Prahu, Českou republiku a naši kulturu (například to, že když někam vlezu sundám si čepici). Sice byli trošku zaskočení mou politickou nekorektností v některých odpovědích a říkali, že tohle by si v Americe nikdo nedovolil říct (mají tam totiž tu svobodu slova) a tak podobně. Nakonec jsem jim poradil, že to chce přijet alespoň na týden a ne jenom na víkend, že Čechy nejsou jenom Praha a že spousta zajímavostí je i na venkově (na který se mě ptali celkem často) a v jiných městech. Proběhla výměna kontaktů (v Americe je teď in NEBÝT na facebooku) a rozešli jsme se. Oni na hostel a já domů. Byla to celkem fajn společenská sobota.