Na svém blogu jsem již jednom článku zmínil jisté základní teze a postupy pro vyvolávání černobílých negativů. Samo o sobě je umět si vyvolat černobílý negativ fajn, ale co pak s tím? Ruku na srdce, chcete se pochlubit fotkami i na sociálních sítích a tak negativ hezky neskenujete. Samozřejmě se najde i dost takových, kteří si pak hezky pod zvětšovákem vyrobí hromádku pozitivů. Po pravdě řečeno, fotit na ČB negativ a nedělat pozitivy, to je takové trošku divné. Já mám doma zvětšovák a temnou komoru zařízenou celkem dlouho, bude to teď skoro rok, ale ke zvětšování jsem se donutil asi jenom dvakrát. Poprvé , když jsem potřeboval pro prarodiče udělat fotky ze své promoce a podruhé, když jsem si chtěl udělat fotky z Paříže. Výsledky obojího byly poněkud rozpačité, základ jsem sice měl z workshopu, ale pracoval jsem pak v zásadě metodou pokus omyl. Trvalo to dlouhé hodiny, v příšerném horku a v nevětrané místnosti mi za chvíli bylo z chemických výparů dost špatně.
Naštěstí teď můj bývalý spolužák z vysoké a kamarád, začal taky fotit na film a taky si zřídil temnou komoru, která je z ergonomického hlediska mnohem povedenější než ta moje a ta jsme se domluvili, že naše seance na vyvolávání pozitivů se budou konat u něj. Ono z technického vybavení toho není potřeba tak moc. Stačí vám základní chemie – pozitivní vývojka, přerušovač a ustalovač, z toho ty dvě poslední jdou použít stejné jako pro negativní proces. Misky, velikostně podle toho jak velké zvětšeniny chcete dělat, mě osobně se líbí formát 18x24, který se dobře přenáší, ale už je to celkem velké fotka. Zvětšovák, spínací hodiny,pinzety pro manipulaci s papíry v miskách, odměrky, maskovací rám a červenou žárovku nebo bezpečnostní lampu (tohle opravdu nepodcenit!). Pokud máte jenom trochu štěstí, tohle vše koupíte tak do 1000 korun, kolikrát to dostane i za odvoz. Já si zrovna nedávno odvezl kompletní temnou komoru, vše v perfektním stavu, za 800kč. Pak už jen stačí koupit papíry a pustit se do toho. Nemám ambici tu dávat nějaké návody, tomu jsem dalek, protože mé schopnosti, co se týče pozitivního procesu jsou zatím značně omezené, ale spíš chci ukázat, že na tom není nic tak těžkého, co by lidem bránilo si to aspoň zkusit.
Když pod zvětšovákem děláte pozitiv, děláte vlastně fotku znova. S tím rozdílem, že fotografický papír má trochu jiné vlastnosti než film a čím déle ho osvěcujete, tím je tmavší. Film si vložíte do zvětšováku, občas to trochu trvá, než ho tam dáte správně, aby nebyl obráceně, nastavíte si pomocí pojezdu hlavy zvětšováku velikost a film si zaostříte. Dobrý trik je ostřit na čísla na okrajích filmového pásu, pokud tedy nemáte mikroskop, který vám pomůže zaostřit podle zrna. Zaostřuje se ještě než si dáte pod zvětšovák papír a ideální je na to mít v komoře úplně zhasnuto, včetně červeného bezpečnostního světla. Následuje proužková zkouška, při které si natrháte fotopapír na proužky a zkoušíte na nich různé kombinace času a clony. Pokud pracujete s multigradačními papíry, tak i účinek filtrů. Proužek vždy vyvoláte, přerušíte a ustálíte, načež si můžete rozsvítit a prohlédnout si jak vypadá – jenom pozor, abyste měli zavřené balení fotopapírů, když rozsvítíte bílé světlo. A když jste s výsledky proužkové zkoušky spokojení, je čas na to udělat zvětšeninu. Občas mi dělalo trochu problémy, mít fotku přesně na střed, aby měla rovnoměrné okraje, protože fotografické papíry, mají z nějakého důvodu jiné poměry stran než film.
Pro mě osobně je moment, kdy dám fotku do vývojky a se zatajeným dechem pozoruji, jak se na ní začíná objevovat obraz jedním z nejlepších momentů, co se focení týče vůbec. Je to vlastně takové završení kruhu života fotografie. Dost možná, je to taky jeho počátek, protože spousta slavných fotografů tvrdí, že dokud fotografie není ve formě zvětšeniny na papíře, tak vlastně neexistuje. S tímhle názorem se celkem dá souhlasit. Mnozí čtenáři určitě pamatují časy, kdy z dovolené přivezli několik barevnách filmů a pak si s velkou radostí prohlíželi a s hrdostí vylepovali do alb fotky. Teď nahraje většina lidí fotky na facebook a tím to hasne. Zvětšenina na papíře má ale stále svůj význam a svou magii.
A jak tedy vlastně dopadlo moje nedávné zvětšování? Nepříliš valně. Rozhodl jsem se, že si pro sraz pouličních fotografů připravím pár zvětšenin z mých několika posledních filmů. Koupil jsem si 18x24 papíry Fomaspeed variant, matné. Jedná se o papíry na plastové RC podložce, které mají výhodu v tom, že se nemusí prát tak dlouho jako klasické barytové papíry a také celkem rychle schnou. Nevýhodou je to, že ačkoliv se jim říká papíry, je to naopak spíš plast. Zezačátku vše pobíhalo celkem dobře, po cca 6 zkušebních snímcích se nám povedlo míst snímky vycentrované a s rovnoměrnými okraji, i pomocí filtrů zvednou kontrast, když bylo potřeba. Po cca 4 hodinách jsem dával prát 7 fotek, které jsem myslel, že budou dobré. Nebyly. Ono totiž pohled na fotky, když jsou ještě mokré může klamat. Na fotce musí být to, co je na negativu, většinou tóny od černé, přes šedou až po tóny bílé. Na mých fotkách nebyla bílá, jen černá a šedá (něco co moc dobře znají uživatelé filmů FOMA). To, že jsou fotky šedé se ale ukázalo až když už byly suché. Proč se to stalo?
Nejpravděpodobnějším viníkem bylo bezpečností světlo s červeným filtrem v temné komoře. Filtr už asi vzhledem ke svému stáří poněkud zdegeneroval a začal propouštět i to spektrum světla, na které jsou papíry citlivé a ty se lehce osvítily, tudíž ztratili čistě bílou barvu v místech, kam se nemělo světlo skrz osvícený negativ dostat. Trochu mě to mrzelo. Papíry však nahradit lze, kdežto zkušenosti ne. Rozhodně mě to neodradilo a v dohledné době chci zase dostat pár fotek na papír, bez toho to focení skutečně nemá žádný význam, pokud výsledkem není fotografie, kterou držíte v ruce. Také zjistíte, že si budete mnohem lépe vybírat, které fotografie nezvětšujete a které ne. Navíc, některé fotografie úplně jinak vyniknou na papíře, fotografie, která se mohla po skenování negativu zdát nezajímavá může po zvětšení fungovat docela jinak. Pozitivní proces je o dost náročnější, než si jen vyvolat negativ, je to završení celé té snahy. Pro jeho úplné ovládnutí je potřeba mnoho času a zvládnutí dalších, pokročilých technik jako je nadržování, vykrývání či pozitivní retuš. Podle mě to ale určitě stojí za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat