Mé pracovní povinnosti mě před
časem zavály až na sever Německa. Jak daleko na sever? Tak daleko na sever, že
jsem nevěděl, jestli jsem v Německu nebo v Dánsku. Můj vztah s touto
zemí je lehce komplikovaný, ostatně asi tak, jako se všemi zeměmi se kterými
Česká republika sousedí. Můj pobyt byl ještě o to složitější, že Německy jsem
se učil naposledy na gymnáziu a tak je občas komunikace s domorodci poněkud
složitá. Na druhou stranu jsem se tam nejel s nikým vybavovat.
Po pravdě řečeno, severoněmecký
venkov je velmi nudné místo. Krajina je placatá a plná luk, kde se pasou krávy.
Neměl jsem na focení moc času, protože práce mi začínala v 6:30 a končila
kolem 19:00. Kromě práce tam opravdu nebylo co dělat, protože i připojení na
internet bylo velmi chabé. Čas jsem tak mohl trávit v nekonečných filosofických
úvahách. Nakonec se ukázalo, že trávit takto čas není vůbec marné, protože
kolik má v dnešní roztěkané době člověk času na to, aby byl sám se svými
myšlenkami? Nebyl jsem ani tak pasivní, protože jsem spoustu času věnoval psaní
a revizím svých starších textů.
Nakonec jsem se ale nechal
vylákat ven ze své skromné ubikace. Být pár set kilometrů směrem na sever a
poblíž moře má své výhody. Zvláště tu, že večerní světlo je zde mnohem
příjemnější než v našich končinách a člověk pak lépe pochopí význam pojmu „zlatá
hodinka“. Rána zde byla v květnu stále nepříjemně studená a často mlhavá,
ale večery byly krásné. Musel jsem se tedy překonat a vyrazit něco
vyfotografovat. Bohužel se nedostávalo krásných žen, abych mohl venkovského
prostředí a dokonalého světla použít k tvorbě něčeho tak pěkného jako jsou
akty, tudíž jsem si musel vystačit s místní krajinou. Chvíli jsem se
pokoušel v ní objevit alespoň stádo krav, kteréžto se mi osvědčily již v Anglii
a Skotsku, ale ani krávy nebyly v severním Německu k nalezení.
Rozhodl jsem se proto
vyfotografovat tu nicotu, která mě na německém venkově obklopovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat