Letošek pro mě rozhodně nebyl bohatý na zahraniční cesty. Pokud nepočítám cca 5 minut na Německé straně čáry při výletu do Sudet, těsně potom, co se otevřely hranice a cestu na Sněžku, kdy člověk sem a tam překročí čáru… Jediná větší cesta přišla, když jsem vyrazil za kamarády na Moravu a do Slezska. Jakožto fanoušek původního zemského zřízení (a nepřítel krajů), bych to snad mohl počítat SKORO jako zahraniční cestu. Navíc jsem si musel vybrat nějakou nakumulovanou dovolenou, a proto jsem na konci srpna naložil auto potřebným vybavením a vyrazil.
Neměl jsem
žádný pevně daný program. Snad jen, že bych rád někam na hory a podívat se na
opevnění. Pár panoramat z opevnění jsem již tady na blogu ostatně
publikoval. Člověk míní, Morava mění. První den jsem se přidal ke kamarádovi,
který jel pracovně do Moravského krasu, který dobře zná. Po cestě jsme narazili
na starou pec pro tavení železa, která tvořila jasnou dominantu poměrně úzkého
údolí. Prozkoumali jsme i jednu volně přístupnou jeskyni. Dokonce jsme se zastavili
i u Býčí skály, tak nějak jsem očekával nějaké turistické centrum, vzhledem ke
známosti tohoto místa. Bylo mi vysvětleno, že je Býčí skála uzavřena, vzhledem
k významnosti archeologického naleziště.
Průzkum
opevnění jsme prováděli hlavně na Prajzské. Domorodý průvodce znal i méně známé
objekty a zajímavé konstrukční detaily. Bohužel ostré slunce příliš fotografii
nepřálo. Zvláště s panoramatickým Horizontem jsem zjistil, že málo
kontrastní světlo mu svědčí. Zvlášť, když film pushnu na 1600 ISO a vyvolám
standem v Rodinalu 1:100. Většina objektů byla otevřených, ale vzhledem
k tomu, že vybledlé nápisy od vstupu odrazovaly, nebudu to dále
komentovat. Tento úsek opevnění byl první vybetonovaný a mnoho objektů je svým
způsobem unikátní. Pár jich je podobných francouzské Maginotově linii. Kvůli
špatnému podloží a spodní vodě jsou některé objekty pouze jednopatrové.
Jednopatrové pevnosti jsou samozřejmě mnohem větší než ty, které mají ubikace,
muniční sklady a strojovnu v podzemí. Některé objekty nesou stopy provizorních
oprav, které na nich prováděli Němci na sklonku války, aby mohli opevnění
použít proti postupující Rudé armádě.
Důležité bylo ale i to, že mě vícedenní výlet vytrhl z mé běžné rutiny, to má v době epidemie téměř cenu zlata.
Žádné komentáře:
Okomentovat