Člověk musí cestovat, aby pak
mohl lépe ocenit, co má doma. Už ani nevím, kde jsem tohle pořekadlo slyšel,
ale je na něm něco pravdy. Proto se také vždy rád vypravím na výlet po České
republice. Tentokrát padla volba na Jindřichův Hradec, známou destinaci, kterou
jsem doposud nenavštívil. Pravda, výlet tím směrem jsem plánoval předloni i
loni, ale nakonec jsem ho vždy zrušil. Většinou kvůli počasí, které na konci
léta nebo na začátku podzimu nebylo příznivé. Letos se ale poštěstilo.
Už samotná cesta na jih Čech je
vždy příjemná, zvlášť když svítí slunce a já si tak můžu stáhnout střechu auta
a užít si čerstvý vzduch. Člověk se tak cítí trochu víc ve spojení s krajinou,
kterou projíždí. Samotný Jindřichův Hradec mě velmi příjemně překvapil svým
historickým rázem, spoustou zajímavých míst, starých uliček a památek. Čas byl
ovšem pouze na návštěvu zámku, který patří mezi největší v republice. Prohlídka
byla velmi zajímavá a historicky poučná. Rozhodně jí doporučuji každému návštěvníku
tohoto města.
Dalším bodem programu byla jízda
úzkokolejkou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Rozchod kolejí pro
úzkokolejky je 760 mm, což je téměř polovina rozchodu normálních kolejí. Vagóny
jsou i lokomotiva jsou o něco menší než normálně. Historicky se úzkorozchodné
dráhy stavěly tam, kde by stavba dráhy o běžném rozchodu byla technicky příliš
náročná či nerentabilní. Užší rozchod kolejí znamená mimo jiné to, že dráha
může mít kratší oblouky a může tak lépe kopírovat terén a nejsou tak potřeba
tak náročné terénní úpravy při pokládání kolejí. V krajině České Kanady
(jak se Jindřichohradecku také někdy říká) obě tyto vlastnosti přišly vhod. Po
pravdě řečeno je to malý zázrak, že trať je ještě v provozu a nebyla
nahrazena autobusovou dopravou.
Ve vlacích jsem již pár filmů
nafotil, ale musel jsem konstatovat, že modernizované vagony nemají již nemají
ten správný „retro“ vizuál, který by se mi líbil. Vagóny Jindřichohradeckých
místních drah mají sice nové potahy sedaček, ale tím to tak končí. Zvenku i
vevnitř vypadají jako z 60. let 20. století. Dokonce v nich najdete
ještě popelníky. Další vlastností úzkorozchodné dráhy je to, že vlaky jezdí
pomalu. Maximálně 50 km/h, ale většinou ještě pomaleji. Máte pak více času vychutnat
si pohledy z okna na krajinou, kterou se koleje klikatí. Vlak staví ve
vesnicích a místech s názvy jako jsou Kunžak nebo Kaproun a všechno je tak
nějak hezčí než na normálním rozchodu kolejí. Opravdoví nadšenci si mohou
zaplatit ubytování v apartmánech, které Jindřichohradecké místní dráhy
vybudovaly v nádražních budovách.
Celý výlet do Nové Bystřice tkvěl
vlastně jen v tom, že sama cesta byla cílem. Zkrátka jsem se chtěl projet
úzkokolejkou. Pro případ, že by i ona zmizela z tohoto světa, tak jako
spousta věcí, na které jsme byli zvyklí. Z tohoto hlediska mám tedy
splněno. V budoucnu se do krajiny kolem Jindřichova Hradce znovu rád
vypravím.
Žádné komentáře:
Okomentovat