Moje Praha

Potom, co jsem si vzal na přetřes několik evropských metropolí, muselo být všem jasné, že dřív nebo později dojde i na Prahu. Trávím v Praze hodně času, ale nejsem tam doma. Žádná její část není „ta moje“. Pořád se beru tak, že jsem tady tak trochu na návštěvě. Momentálně mám díky své práci na dosah Pražský hrad a Malou stranu, kde pořizuji valnou většinu svých fotek z Prahy. V 16:15 odpíchnu v práci a vyrážím přes hrad na Malou stranu a dál do centra. Na prostranství před hradem minu pána, co tam už několik let proti čemusi hlučně protestuje, nutno dodat, že k velké nelibosti hradní stráže, která to jeho vyřvávání musí den co den poslouchat. Občas se povede něco zajímavého vyfotografovat na pozadí panoramatu města pod hradem a můžu pokračovat směrem dolů na Malou stranu.

V poslední době jsem si oblíbil Jánský vršek, který mi přijde kompozičně celkem zajímavý. Někdy tam ulovím fotku náhodně a občas se posadím nahoře, či dole na zídku a prostě čekám. Trpělivost přináší růže – a to i ve světě fotografie. Nedávno se mi tam povedlo zachytit jednoho z posledních domorodců žijících na Malé straně. Z toho jsem měl opravdu radost, protože jsem si už myslel, že se tam pohybují jen turisti a prodejci pochybných suvenýrů. Někdy na Jánském vršku sedím pár minut, jindy i půl hodiny. Poté obvykle pokračuji Vlašskou ulicí, kde se zastavím v obchodě Analogue, buď odevzdat k vyvolání barevné filmy, nebo jen tak, na kus řeči. Odtamtud kolem americké ambasády, kde jsem se už několikrát dostal do konfliktu s černými šerify, když jsem v její blízkosti něco vyfotil. Tak nějak si nejsem jistý, že ta jejich cedulka se zákazem fotografování má nějakou právní závaznost.

Dorazím k tramvajovým kolejím. Někdy jdu na Karlův most a jindy zase jdu na Kampu. Občas také matu turisty, kteří hledají Lenonovu zeď. Lenonova zeď? Neznám. Leninovu zeď znám! Ale pošlu je samozřejmě správným směrem. Kolikrát jsem už vyfotil pouliční hudebníky u té zdi, to asi nespočítám. Je tam celkem hezké světlo a grafity v pozadí mohou pomoci k zajímavé kompozici. Možná z toho za pár let bude i základ nějakého pěkného cyklu fotek. Občas se kousek od Karlova mostu zastavím na pivo U Bílé Kuželky, což mě nejednou přivedlo k úvaze, zda člověk může být štamgastem někde, kde je pivo za 43kč a ještě je to v podstatě řetězec. Pamatuju si, že kde bylo pivo víc jak za 20, tam se moc nechodilo. Jenomže to už ej taky pár let. Kdekdo ještě pamatuje pivo za 2,50, ale i prvomájové průvody k tomu. Jenomže když je žízeň, člověk kašle na peníze i ideologické konotace. Letošní léto muselo být pro výčepáky fakt dobré!

Na samotném Karlově mostě fotím obvykle málo. Je tam moc lidí a pomalu nejde v tom davu ani zvednout foťák k oku, natož s ním vymyslet něco kloudného. Podobné to může a nemusí být na Staroměstském náměstí, kde se sem tam něco podaří, ale spoléhat na to nelze. Na Václavák dojdu už spíš jen setrvačností, abych se zastavil v obchodě s fotografickými potřebami, buď dokoupit chemii, či film a hurá na vlak. Ano, většinou je to věčně zpožděný rychlík Bohumil Hrabal.

Omlouvám se, pokud jsem zklamal ty, kteří čekali, že se zde budu pohoršovat nad množstvím turistů (nezřídka kdy pod obraz opilých) či různých obchodů, které tlačí turistům matrjošky, pročež se pak divíme, že si nás lidé pletou s Ruskem. Zvykl jsem si. Samozřejmě jsem vůči tomu úplně neotupěl a stále si myslím, že by bylo dobré nedobrou situaci nějak řešit, ale jak? Možná za 20 let, až se podívám zpětně na svoje fotky, bude na nich už úplně jiná Praha.