Už je to
pěkných pár týdnů, co nás naše vláda zavřela doma. Člověk má tak čas na věci,
které by jinak nedělal nebo by je přinejlepším velmi dlouho odkládal. Před
nedávnem jsem psal článek o tom, jak čas od času podlehnu touze vyfotit si
nějaké pěkné zátiší. V drtivé většině ale takové, které vzniklo náhodným
seskupením objektů bez mého zásahu. Nějakou dobu před karanténou mi už ale
v hlavě kvasil nápad na sérii zátiší, lépe řečeno takový triptych, který
bych si uměle nakomponoval a vyfotil v domácích podmínkách. Zejména proto,
abych si vyzkoušel práci se světlem a sestavení předmětů do kompozice. A do
toho jsem si ještě usmyslel, že to celé vyfotím na Polaroid.
Musím se
přiznat, že to bylo o dost těžší, než jsem si myslel. Nakonec jsem se ale
dobral k jedné použitelné fotografii, na další dvě do triptychu mi ale
zatím chybí rekvizity. Osud tomu chtěl, že jsem ve stejné době měl půjčený od
kamaráda fotoaparát Graflex, abych si vyzkoušel práci se velkoformátem –
ačkoliv jsem k němu měl pouze záda na svitkový film, principy práce
s tímto přístrojem zůstávají stejné. Takže když už jsem měl zátiší
nakomponované a rozložený stativ. Neodolal jsem a vyfotil jsem to ještě
Gaflexem.
S hanbou
se musím přiznat, že ačkoliv jsem dostal dobré proškolení jak tento přístroj
použít, tak jsem většiny fotek zapomněl vyndat šíbr z kazety a tak bylo 5
políček z 8 prostě prázdných. Spokojený jsem byl se 2 z těchto 3, ale
na obou byla už z výroby poškozená emulze a pouze jeden se mi povedlo
drobnou retuší zachránit. Musím říct, že to je poměrně příkrá křivka učení.
Dlouho se mi něco takového nestalo, naposledy jsem takhle malou úspěšnost měl,
když jsem začínal fotit panoramata s Horizontem. Inu, poučení pro příště.
Napsal jsem si na lístečky takový malý checklist toho, jak focení
s velkoformátem probíhá, abych pro příště věděl a ušetřil si film a
drobnou frustraci.
Už ale první
pohled na vyvolaný negativ (kromě díry v emulzi) mi ukázal, že na tom
velkoformátu prostě něco bude. Ke Graflexu jsem měl půjčený objektiv Symmar
100/5.6, který jsem pro jistotu řádně přiclonil. Kresba tohoto objektivu je
naprosto vynikající. Jako film jsem zvolil Ilford HP5, který jsem pushoval na
1600 ISO v Rodinalu. Pro tento push používám roztok 1:100 a film
v něm nechávám 2 hodiny (agituji pouze první minutu). Výsledkem toho
vyvolávání jsou světelně vyrovnané negativy s velmi dobrou hustotou. Na
svitkovém Ilfordu tento postup nepoužívám příliš často, protože jsem doteď
fotografoval převážně na Kodak Tri-X. Tento výsledek mě ale přesvědčil o tom, že
to není vůbec špatná cesta.
Jestli budu
dál pokračovat směrem k velkoformátu, či jestli nafotím více aranžovaných
zátiší zatím nevím. Je to vlastně jen zlomek toho, co bych chtěl ve fotografii
ještě vyzkoušet. Minimálně musím dokončit ten Polaroidový triptych a pak se
prostě uvidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat