Trudy Meyer: Obrazy doby minulé

Nejenom dokumentární fotografií živ je člověk. To je jeden z důvodů, proč jsem si pro tento rozhovor vybral fotografku, která pod jménem Trudy Meyer fotí módní a lifestylové fotografie převážně ve stylu 30. - 50. let 20. století. Její fotografie mne zaujaly pečlivou stylizací, kompozicí, citem pro přirozené světlo a samozřejmě tím, že všechny její fotografie jsou pořízeny na film. Slovo dalo slovo a já vám přináším tento zajímavý rozhovor.

Jaké byly Tvé fotografické začátky?

S fotkou jsem začala koketovat, když mi bylo tak čtrnáct, patnáct. V tu dobu jsem měla nějaký starý kompakt Olympus a tehdy jsem taky zjistila, že fotoaparát by nemusel nutně sloužit jen na rodinné oslavy a podobně, takže jsem si k osmnáctinám moc přála zrcadlovku, kterou jsem nakonec opravdu dostala. S tím ale skončila možnost vymlouvat se, že nemůžu dělat dobré fotky, a přišel strach z toho, že ve focení nebudu dost dobrá a jednoduše selžu, takže jsem s focením raději na pár let přestala. Vrátila jsem se k němu až s odchodem z vysoké, kdy jsem se snažila najít si něco, co mě bude opravdu zajímat. Dlouho jsem fotila nějaké hrůzy na digitál a až postupně jsem se dostala k focení na film, na který fotím zhruba poslední dva roky.

Proč film?

Filmová fotka se mi jednoduše víc líbí. A protože nesnáším postprodukci, vyhovuje mi, že fotku není nutné nijak velice dál upravovat, je dokonalá sama o sobě. Hlavním důvodem ale bude moje láska k první polovině minulého století, které jsem propadla už jako dítě, když jsem hrávala naši českou PC hru Mafia. Časem jsem se proto dopracovala k tomu, že bych chtěla fotit v duchu té doby, s čímž samozřejmě souvisí technika.

Foto: Trudy Meyer

Preferuješ barevné nebo černobílé fotografie?

To je různé. Černobílá fotka mě obecně baví víc, má své kouzlo. Na druhou stranu třeba v krajině, kde je příroda pestrá a barevná, mi přijde barva vhodnější. Interiéry a podobně tedy v černobílé, přírodu spíš barevně.

Jakou používáš techniku?

Začínala jsem s Exaktou. Předloni jsem si pořídila Pentax 67, teď taky fotím na Rolleiflex 2.8C a Yashicu, kterou si beru vesměs na cesty, protože z cenových důvodů o ni nemám na rozdíl od Rolleie takový strach.

Foto: Trudy Meyer

Fotíš jenom na střední formát?

Převážně ano. Od kinofilmu už jsem ustoupila. I proto, že na kinofilm nemám kvalitní fotoaparát.

Spousta lidí zápasí s měřením expozice, jak to řešíš ty?

Odhadem, od oka. Zásadně. Ne vždy se to samozřejmě povede, ale nějak jsem se ještě neskamarádila s expozimetrem.

Foto: Trudy Meyer

Máš radši čtvercový nebo obdélníkový formát?

Čtvercový, fotím převážně na středoformát. Ale i Pentax, který je 6x7, mám hrozně ráda. Když je dobré světlo, z Pentaxu vychází naprosto dokonalé fotografie, které není potřeba vůbec upravovat.

Fotíš jen v přirozeném světle nebo používáš i blesk případně stálá světla?

Přirozené světlo je nejlepší. Ráda bych se ale naučila pracovat se světly nebo s bleskem, protože podmínky jsou ne vždy ideální – jako třeba teď v zimě. Focení na film mě ale přinutilo světlo vnímat mnohem intenzivněji.

Foto: Trudy Meyer

Fotíš i jiné žánry než fashion/lifestyle?

Myslíš, že se to tak dá nazvat? To je zajímavé. Já bych spíš řekla, že vytvářím iluzi, zkreslenou představu o době minulé, takovou svou ideální vizi. Samozřejmě všichni víme, že ta doba jako taková nebyla nijak hezká, kdo ví, jakou výpověď by nejspíš podali lidé, kteří v dané době žili. Snažím se spíš vytvořit líbivou iluzi té doby. Ráda bych zkusila fotit i dokument, ale dnešní doba mě popravdě řečeno vizuálně moc nebaví, musela bych najít nějaké specifické téma.

Je ještě nějaká technika, kterou bys chtěla vyzkoušet?

Chtěla bych si pořídit Hasselblad, taky středoformát. Časem bych ale určitě ráda vyzkoušela i velkoformát.

Foto: Trudy Meyer

Vyvoláváš si filmy sama, případně zvětšuješ?

Dala jsem si předsevzetí, že s vyvoláváním letos začnu, tak se k tomu pomalu odhodlávám. Zvětšeniny ale zatím neplánuju, z toho mám tak nějak větší respekt. Výhledově bych se ale chtěla naučit to všechno dělat sama a poctivě, včetně retuší a podobně, tak jako tomu bylo dřív, aby byly fotky co nejvíce autentické.

Můžeš popsat, jak probíhá Tvoje běžné focení? Od hledání konceptu, lokace modelky atd.

Ženy, které fotím, jsou většinou mé známé, kamarádky nebo kamarádky kamarádek, párkrát už jsem ale oslovila slečnu i na ulici, ve vlaku, různě. Vždy mě ale žena musí něčím zaujmout, musí mě něčím oslovit. Nemusí být prvoplánově krásná, musí v sobě mít ale něco, co mi přijde atraktivní. Ne tedy v tom „mužském“ slova smyslu, jde spíš jednoduše o to přitáhnout mou pozornost. V případě pak, že se slečně mé fotky líbí a domluvíme se, přijede za mnou domů, já si ji obleču, učešu a nalíčím k obrazu svému. Lokaci vybírám předem, tak aby seděla k celkovému konceptu.

Foto: Trudy Meyer

Jak s filmy dál pracuješ?

Filmy si skenuji sama. Pak nějaká minimální retuš prachu, ale snažím se fotografie příliš neupravovat.

Máš nějaké oblíbené fotografy?

Zbožňuji Vivian Maier, doma na zdi mám nějaké její fotky. Stanley Kubrick mě hodně baví. Taky Diane Arbus. Což je ale dané právě dobou, ve které žili a ve které zároveň fotografovali. Nedávno jsem ještě objevila Sarah Moon, kterou jsem si zamilovala proto, že její fotky vyvolávají dojem dvacátých, třicátých let, a hlavně proto, že má naprosto nezaměnitelný rukopis. Ze současných fotografů miluju Jacka Davisona.

Foto: Trudy Meyer

Kde čerpáš inspiraci?

Převážně z dobových materiálů. Ať už to jsou dokumentární fotografie nebo módní časopisy. Hodně čerpám z fotografií filmových hvězd té doby, zejména kvůli účesům, make-upu a oblečení.

Máš nějaký fotografický úspěch, na který si hrdá?

Doufám, že mě hlavně ještě nějaké čekají. Potěší mě ale, když moje fotky na své stránce Film and Friends čas od času sdílí fotograf Jan Scholz, který je mi velkou inspirací. Vloni mi otiskli fotku v Marianne a Mojí psychologii, což mi udělalo opravdu radost. A jinak jsem měla jen menší výstavu ve svém rodném městě. V budoucnu bych ráda zase nějakou výstavu uspořádala, ale to až si budu svými fotkami tak nějak víc jistá, nechci to uspěchat. Jo a taky náš rozhovor, Tvůj zájem mě potěšil moc!

Foto: Trudy Meyer

Máš nějakou vysněnou lokaci na focení?

Tahle otázka mě trochu zaskočila, ale například Národní knihovna je nádherná nebo zámek v Kroměříži, tam bych chtěla fotit. Miluju nejrůznější staré prostory. Krásné jsou u nás Luhačovice, ze zahraničí třeba lázně v Budapešti. Často ale s takovými lokacemi souvisí spousta vyřizování, povolení, formulářů.

Máš nějakou radu pro lidi, co by chtěli začít fotit na film?

Asi aby se toho jednoduše nebáli, protože ty výsledky za to stojí. Filmová fotka je prostě kouzelná, není to o tom napráskat patnáct set fotek za focení, je nutné nad každou fotkou víc přemýšlet a víc vizuálně vnímat. Každá fotka je originál, na každé je jiné zrno, škrábance, je v tom to kouzlo neopakovatelného. Navíc digitální fotky jsou dnes již převážně pouze v počítači, na rozdíl od toho filmová fotka skutečně existuje.

Foto: Trudy Meyer

Kde si myslíš, že lidi při práci s filmem dělají nejčastější chyby?

Problém je trochu v tom, že výsledek není vidět hned a člověk tak nemůže v daný moment reagovat, pokud je něco nastaveno nesprávně. Lidé pak často chybují v tom, že špatně odhadnou světlo a nastaví chybně expozici. Chce to praxi a cit.

Máš oblíbené ohnisko objektivu?

Asi ne, na Rollei mám 80mm, na Pentax bych si ale ráda pořídila 105mm.

Foto: Trudy Meyer

Podle čeho si vybíráš modelky?

Slečna mě jednoduše musí něčím zaujmout. Občas se při výběru nevyhnu klišé „vysoká hubená“,
takové ženy na mě působí velmi elegantně, avšak slečny, se kterými pracuji, jsou z naprosté většiny
nemodelky, tudíž odpovídají běžné konfekční velikosti 36,38 a jakékoli míry jsou pro mě v tomto
ohledu nepodstatné. Pro mě osobně musí mít žena nějaké kouzlo, něco výjimečného, jiného. Když nad tím tak přemýšlím, nejzajímavější mi přijdou asi zrzky.  Na černobílé fotce jejich jinakost sice tak úplně nevynikne, ale právě svou výjimečností se mi líbí nejvíce.

Jaké používáš filmy?

Černobílé používám Ilford HP5, Kodak Tri-X a taky jsem teď zkoušela Kodak T-MAX.  V barvě používám hlavně Kodak Portra 400.