Ačkoliv jsem zapřisáhlým
zastáncem dálkoměrných fotoaparátů, tak se v mém vlastnictví ocitla
kinofilmová zrcadlovka Nikon FM2n. Vlastně zvláštní shodou náhod. Pravda,
nějaký čas jsem zvažoval, že bych si Nikkon FM2 nebo FM2n pořídil, protože
občas se může zrcadlovka hodit, pro mě tedy zejména když potřebuji zaostřit
hodně na blízko, protože dálkoměry končí nejlépe na 0.7m. Bohužel ceny šly hodně
nahoru a tak jsem na nákup nějak netlačil. Jednoho dne se objevil černý Nikon
FM2n za přijatelnou cenu, který jsem si odnesl domů a začal objevovat
prapodivný svět říše za zrcadlem. Sehnal jsem si i objektiv Nikkor 35/2
z 60. let, který byl zkonvertován pro použití s modernějšími těly.
Ohnisko 35mm jsem zvolil záměrně, protože i na Leice ho používám nejčastěji a
přijde mi celkem univerzální.
Nikon FM2(n) je kinofilmová
jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy vyráběná v letech
1982-2001. Patřil do řady poloprofesionálních přístrojů a od těch
profesionálních se lišil tím, že tělo měl z lehčí slitiny místo mosazi a
neměl například výměnné hranoly jako např. starší Nikon F2 nebo modernější F3.
Naproti tomu byly fotoaparáty FM lehčí a kompaktnější a podobně odolné a stejně
spolehlivé jako profesionální přístroje. Jako malý příklad odolnosti a
spolehlivosti přístroje bych uvedl to, že spolehlivě pracuje v rozsahu
teplot -40°C až +50°C. Závěrka pracuje v rozsahu časů 1s – 1/4000s + B,
nejvyšší rychlost závěrky je úctyhodná i na dnešní poměry. Synchronizační
rychlost blesku je 1/250s (u modelu FM2n), takže pokud fotíte s bleskem,
tohle je jedna z nejrychlejších synchronizačních rychlostí u fotoaparátů
se štěrbinovou závěrkou. Rychlejší synchronizaci mají už jen fotoaparáty
s centrální závěrkou. Kromě sáněk se středovým kontaktem je tahle
zrcadlovka FM2n vybavena i PC konektorem.
Velkou předností Nikonu FM2n je
to, že je to plně mechanický fotoaparát. Může fungovat i bez baterií, které
napájí pouze expozimetr. Jedná se o dvě snadno dostupné baterie S76. Výstup
expozimetru můžeme vidět při pravém okraji hledáčku, kde jsou symboly -, + a 0.
Nula značí správnou expozici, minus podexpozici a plus přeexpozici. Měření se
aktivuje lehkým namáčknutím spouště. Expozimetr snímá oblast ve středu
hledáčku, jako u mnoha zrcadlovek této doby. Přesnost expozimetru je dobrá a
rozsah měření je možný nastavit pro filmy o citlivosti IS0 12 – ISO 6400, což
by mělo uspokojit většinu filmových fotografů. V hledáčku dále najdeme na
levém okraji ukazatel zvoleného času závěrky a nahoře malé okénko, kde se ukazuje
clonové číslo nastavené na objektivu. Osobně to nepoužívám, protože jsem zvyklý
vše kontrolovat pohledem na celý fotoaparát.
Ovládací prvky jsou jasnou
ukázkou toho, jak důležité bylo pro japonské inženýry to, aby forma následovala
funkci. Všechno je dobře dostupné a naprosto jednoduché. Ovládání časů závěrky
je přesně tam, kde byste ho hledali, stejně jako spoušť a páčka pro převíjení
filmu. Zajímavou možností je vícenásobná expozice, stačí přidržet páčku u páky
nátahu při opětovném natažení závěrky. Při přidržení malé páčky při natažení se
neposune film, ale pouze znovu natáhne závěrka. Teoreticky můžete provést
neomezený počet expozic na jedno políčku filmu. Na pravé přední straně
fotoaparátu nalezneme samospoušť a vedle ní páčku náhledu hloubky ostrosti. Co
se týče samotného hledáčku ten je standardně vybaven matnicí
s mikroprismatem a děleným dálkoměrem, bez kterého bych já osobně nikdy
nic nezaostřil, protože to se zrcadlovkou zkrátka „nevidím“.
Mezi nemnoho nevýhod, které má
Nikon FM2 by se dala jmenovat nekompatibilita se starší generací objektivů
Nikkor pro F bajonet, které ještě nemají takzvaný „auto indexing“. Tyto
objektivy je však možné zkonvertovat, aby fungovaly i na tomto těle, což je i
případ mého Nikkoru 35/2. Někomu bude možná chybět možnost manuálně aretovat
zrcátko ve vyklopené poloze a omezit tak vibrace fotoaparátu při expozici ze
stativu například při krajinářské fotografii. Tuto funkci trochu nahrazuje
samospoušť, která při uvedení do chodu nejprve vyklopí zrcátko nahoru a až poté
po dokončení odpočtu provede expozici. Osobně, jako pouliční/dokumentární
fotograf jako velkou nevýhodu (a to u všech zrcadlovek) vnímám v hluk
závěrky a zrcátka při expozici. To je velká bolest všech zrcadlovek a jeden
z důvodů, proč se jim také obvykle vyhýbám.
K čemu tedy vlastně svůj
Nikon FM2n používám, když preferuji dálkoměrné přístroje Leica? Je to
spolehlivý dříč od jedné z nejlepších značek. Objektivy Nikkor jsou skvělé
a dostupné (ve srovnání s objektivy pro Leicu). Většinou nosím Nikona jako
druhé tělo, ve kterém mám barevný film, když cestuju. Ukázalo se totiž, že
objektiv z 60. let, který na Nikonu používám si s barvou skvěle
rozumí. Coby druhé tělo není Nikon v mých rukách tak vytížený, ale
například nedávno jsem ho povýšil na primární fotoaparát, když jsem s ním a
půjčeným Nikkorem 20/2.8 nafotil svatbu na Moravě. Podle mě se jedná o výborný
fotoaparát vhodný pro začátečníky, kteří se chtějí naučit s plně manuálním
fotoaparátem na film a zároveň nechtějí podstupovat martyrium jménem Praktica
nebo Zenit. Zaujme ale i pokročilejší fotografy především svojí solidní
konstrukcí a spolehlivostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat