Skotsko, část 1.

Když chcete fotit, jeďte na dovolenou nebo na výlet sami. Jednoduchá rada pro začátek. Abyste vytvořili zajímavé, či nedejbože dobré fotografie, tak potřebujete především klid a na celý proces se soustředit. Volnost pohybu je také důležitá, jít kam chcete a kdy chcete. Ten kdo to zvládne i s manželkou a 3 dětmi má mojí úctu.

S manželkou jsme se vydali do Skotska na dovolenou s naší rodinou, jejíž část žije ve Velké Británii. Jelikož se tchán cítí být po otci skotem, bylo Skotsko jasná volba. Na Černý ostrov, tedy „Black Isle“ jsme vyrazili přes Londýn a Edinburgh, o kterých napíšu ke konci tohoto příspěvku, protože jim chci dát ještě jednu šanci na cestě zpět.

Skotská příroda je opravdu zajímavá a krásná, pro někoho, kdo se věnuje krajinářské fotografii, to může být doslova ráj. Osobně mi krajinky nic moc neříkají a tak jsem se v prvotním šoku obrátil pro radu k předsedovi spolku „Ostravských krajinkářů“. Dotaz byl jednoduchý – 35 nebo 50mm ohnisko? Odpověď byla poněkud nejednoznačná: „Můžeš zkusit 35.“ Tak jsem to zkusil a stálo to za penderek. Ve výsledku jsem pak hodně fotil Flexaretou (formát 6x6), která má ohnisko 80mm, což odpovídá 50mm na kinofilmu. Jsem dost zvědavý (tenhle příspěvek jsem napsal, ještě než jsem měl fotky vyvolané) jak to dopadne. Můj Flexaret IV má tendenci snímky lehce přeexponovávat, což se snažím kompenzovat větším přicloněním, než které mi doporučí expozimetr. Pro svoje snímky ve formátu 6x6 také tradičně používám barevný filmy (Kodak Portra).

Co se týče technického pokroku mého černobílého focení na kinofilm, tak se mi povedlo sehnat žlutozelený filtr, který je (byl) v krajinářské fotografii velmi používaný. Jeho efekt by měl být podobný jako u UV filtru v barevné fotografii, plus lepší separace odstínů zelené a další pozitiva a jistoty. Ve výsledku, když jsem fotky vyvolal a negativy digitalizoval, zjistil jsem, že to je asi nejlepší univerzální filtr pro černobílou fotografii vůbec! Problém byl v tom, že když jsem do Skotska vyrážel, neměl jsem s ním nafocený a vyvolaný ani jede film, takže jsem vůbec nevěděl, jak budou fotografie vypadat, ale to mě v žádném případě neodradilo od jeho použití, co jak jsem již psal, byla správná volba.

Náš program ve Skotsku se sestával převážně z dlouhých procházek lesy a po plážích, na kterých čekali lidé vybavení teleobjektivy na výskyt delfínů. Cvaknout pláž, moře, ropné plošiny a stačilo., nic převratného jsem si od těch fotek nesliboval, ale jinak bych umřel nudou (nakonec některé vyly fajn). Pobřežní městečka, jako například Cromarty, jsou sice malebná, ale i dost mrtvá. Není tam moc co fotit, natož aby se tam člověk pokoušel o nějaké „streetphoto“. Naproti tomu krásně hluboké lesy byly teď na konci léta docela prima. Všude spousta barev, hlavně každý myslitelný odstín zelené. A tak jsem fotil. Barevné, černobílé, kinofilm i střední formát (6x6). V lese se občas dá najít nějaký zajímavý detail, pohrát si s hloubkou ostrosti a podobně. To mě zaujalo trošku víc, než focení krajinek a různých panoramat. Předseda spolku „Ostravských krajinkářů“ semnou snad bude v tomto bodě souhlasit.

Příchuť skotského maloměsta (co je vlastně ve skotských poměrech maloměsto?) jsem měl možnost okusit v Inverness. Mešsto se 40 tis obyvateli, mezi jezerem Loch Ness (které je tak nudní, že mu není nutné věnovat víc prostoru) a mořem. V Inverness mají všechno  - hrad nad městem, kde sídlí soud, pár hospod a Viktoriánské kryté tržiště – tehdejší obdobu dnešních nákupáků. V hospodách je docela živo, skoro v každé hraje večer živá muzika a jak se zdá, Skoti umí hodit věci za hlavu a dát si pár piv. S ČR se to samozřejmě nedá srovnat. Streetphoto by se tu asi v zásadě provozovat dalo, ale já byl tak vysílen krajinkami a rodinnou pohodou, že jsem radši zalezl do mekáče a začal sepisovat tenhle příspěvek, který dokončím zřejmě na letišti nebo v letadle cestou domů.

Za týden se podíváme na zoubek Londýnu a Edinburghu!

Celé album ze Skotska a Anglie na Flickru