Vyhlížení normálu

Pomalu nám končí únor. Měsíc, který jsem v minulém článku nazval kritickým. Podle kejklí naší moudré morové junty to ale vypadá, že kritickým měsícem bude ve skutečnosti březen. Jelikož v katastru obce Poděbrady, či v okrese Nymburk se nenachází příliš mnoho objektů předválečného opevnění, netuším co budu dělat. Nejspíš si budu muset také střihnout polabskou verzi Krále Šumavy. 

Rychlá kontrola zásob filmu odhalila jisté nedostatky v odběratelsko-dodavatelském řetězci. Jelikož jsem nespotřebovával filmy obvyklým tempem, tak jsem ani obvyklým tempem nenakupoval, ačkoliv peníze určené na nákup fotografického materiálu jsem si dával poctivě stranou. Metráž Ilfordu HP5 se však zdá býti nedostatkovým zbožím. Po dlouhé době tak asi budu nucen používat tovární kazety.

Při zpětném pohledu si říkám, jak naivní byla má naděje, že letošní jaro bude jistým návratem k normálu. Poslední rok jsem vlastně fotografoval převážně své domovské město a zdá se, že z jeho katastru se teď jen tak nedostanu. Leda bych se nechal zaměstnat v nějaké promořené montovně někde na Trutnovsku. To by mě asi dostalo blíž do těžiště mých současných fotografických zájmů.

Každopádně vy, mí čtenáři, se můžete těšit v březnu těšit na shrnutí mého morového roku a pak už snad navážeme snad na běžný fotografický provoz tady na blogu. Normální provoz našich životů je bohužel zatím v nedohlednu.