Šumava. Slovo, ale i magické zaklínadlo pro celé generace Čechů. Území na západní hranici Čech, které nás už přes tisíc let odděluje od Německa. Právě tato poloha předurčila Šumavu k tomu, aby byla těžce zkoušena dějinami a osudem. Toto území nelze definovat pouhým pohledem na mapu, definice leží v jeho dějinách a ranách osudu, které ho poznamenaly. Poprvé jsem Šumavu navštívil teprve před nějakými 5 lety. Do té doby jsem se jí nějak vyhýbal, protože jsem jí měl v hlavě zafixovanou jako „pražáckou“ dovolenkovou destinaci. Od té doby jsem se tam podíval vícekrát, ale nikdy jsem nepřivezl moc fotografií. Letos jsem se to konečně rozhodl napravit.
Dovolenou na Šumavě jsem začal plánovat od začátku jako sólovou akci. Tak jako každý rok v říjnu se završila míra kontaktu s lidmi, který jsem schopný zvládnout a já potřeboval strávit nějaký čas o samotě. Z podobných důvodů jsem minulý rok letěl do Petrohradu. Ukázalo se, že plánování tuzemské dovolené je o dost těžší a dražší, než výlety na východ. Říkejte si, co chcete, ale 1500kč za noc mi přišlo trošku přes čáru. Naštěstí se mi povedlo najít v Prášilech „Chatu u Jakuba“, kde nabízeli jednu noc za cca 300kč. Člověk samozřejmě musí přistoupit na jistý kompromis. Třeba na to, že interiér chaty vypadá jako z roku 1953 (což není nutně špatná věc) a že k dispozici jsou pouze společné sprchy a záchod. Jelikož jsem stejně plánoval být většinu času venku, tak mi takové drobnosti nevadily. Zamluvil jsem proto ubytování na 3 noci a vyrazil.
Sbalil jsem pouze nejnutnější věci, hlavně však Nikon FM2 s 35mm a 20mm objektivem a 20 kazet Ilfordu HP5+. Cesta mě zavedla přes Sázavu a Tábor až do Českých Budějovic, kde jsem měl naplánovanou první přestávku spojenou s návštěvou spolužačky z vysoké školy. Budějice se ukázaly jako poměrně zajímavé město, které by stálo za hlubší průzkum. Já se však omezil na návštěvu katastrálního úřadu (výběr vhodného pozemku pro stavbu jurty), výběr z bankomatu a návštěvu zvěřinových hodů. Další zastávkou byl Rožmberk nad Vltavou a Vyšší Brod, čistě z nostalgických důvodů, protože přes Vyšší Brod jsem vždy jezdil do Lince za časů svých zahraničních studií. Turistická sezona už byla v polovině října bez debat u konce a většina míst byla téměř liduprázdných. Krumlov jsem ze svého itineráře vynechal, byl jsem tam poměrně nedávno a nechtěl jsem si zkazit svou dovolenou bez lidí nějakým zástupem asijských turistů.
Další cesta do Prášil už proběhla bez problémů. Šumava na začátku podzimu je ve světle zapadajícího slunce obzvlášť krásná a již trochu chladný vzduch byl ještě cítit vůní lučního kvítí. Jeden by se skoro neubránil pocitů, že svět má ještě nějakou naději. Samotné Prášily nejsou bůh-ví jak stará obec, založeny byly v polovině 18. století jako osada se sklárnou. Dnes v nich najdete převážně turistické penziony a jiná ubytovací zařízení, cukrárnu, dva obchody a restauraci dostatečné kvality. Mimo hlavní sezonu je však potřeba počítat s jistými omezeními otevírací doby všech zmíněných zařízení a omezeným sortimentem. Člověk si tak třeba jednou za rok chce dopřát ke svačině nějaké ovoce nebo zeleninu a zjistí, že má na výběr mezi brambory a cibulí. Jak už jsem zmínil výše, za základnu jsem si vybral Chatu u Jakuba, která je nejspíš nejstarší dochovanou budovou v Prášilech. Takhle mimo sezonu to má své kouzlo. Během plné sezony si úplně nedovedu představit nával ve společných sprchách (sprše) a to, že by měla vystačit kapacita bojleru. V půlce října bylo vše klidné a společnost mi v chatě dělala jen parta důchodců a rakouský penzista, který si byl prohlédnout majetky zabavené podle Benešových dekretů.
Takový byl můj první den na Šumavě.
Šumava je super, hlavně mimo sezónu :-) Těším se na další den!
OdpovědětVymazat