Teorie rychlíku "Bohumil Hrabal"

Cestování vlakem může být mnohdy nudné, nekreativní a někdy i výslovně otravné. Jenomže dneska to bylo jiné. Stíhán počáteční fází nemoci a stresem z pozdního příchodu do zaměstnání vynuceném návštěvou lékaře jsem se potřeboval trochu odreagovat a napsal jsem svému známému, akademickému malíři, všestrannému umělci a fotografovi (A.M.) celkem nevinnou zprávu (T.P. = já):

T.P.: Jen tak pro legraci – rychlík, kterým jezdím domů z práce, se jmenuje „Bohumil Hrabal“ a je na něm napsáno, že to je „Ostře sledovaný vlak“. Je však tolik sledovaným, že nikdy nedorazí včas.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a to, co pak následovalo, byl naprosto brutální brainstorming, která nejspíš navždy změní tvář české železniční dopravy.

A.M.: To je nádhera. Normálně poezie!

T.P.: To zpoždění je asi součást toho Hrabalovského kouzla.

A.M.: To si myslím!

T.P.: Ale jídelní vůz s výčepem chybí. To je podle mě neomluvitelné.

A.M.: To je přímo systémová chyba. Měl by tam být výčep, jako v hospodě U Tygra.

T.P.: Podle mě by vlak s výčepním vagonem a utopenci zvýšil výdělky Českých drah.

A.M.: Měl by být v každém osobáku. Zájemců o celoroční jízdenky by se hrnuly tisíce a tisíce.

T.P.: Přesně tak! Člověk by si zajel popít z Poděbrad do Trutnova a zpět. Máme dokonce přímý spoj do Rumburku či Ústí nad Labem. Ta krása! Ta poezie krajiny ubíhající za oknem vlaku a vychlazené točené pivo. Žádná pitomá třetina, žádný hnus z plechu nebo lahve.

A.M.: Cestování vlakem jako zážitková turistika plus zážitková gastronomie!

T.P.: Osobně si myslím, že těmi jízdami parní lokomotivou na Sázavu se České dráhy zbytečně omezují… Každá cesta vlakem je (bohužel) zážitek, ale výčep by to proměnil v zážitek pozitivní!

A.M.: Taky by mohly krajinu brázdit pivní vlaky. Specializované.

T.P.: No, podstatou toho snu, té nádherné teorie, kterou tady rozvíhíme je to, že by ten výčep byl ideálně v úplně každém vlaku! Vždyť sud s pípou se vejde i do toho nejmenšího osobáčku! Je jasné, že všechny vlaky z Budějic či z Plzně by byly ve firemních barvách a na jejich palubě by bylo možno konzumovat i pivní speciály a každý pátek by byla obsluha nahoře bez.

A.M.: Vlaky kolem Olomouce, Litovle atd. by zase musely mít pestrou nabídku tvarůžkových specialit!

T.P.: Ano, na Moravě bych dovoli podávat snad i váno či slivovicu, to aby Pražáci měli důvod zajet si kousíček dál. Vede vůbec do Loštic (místo výroby tvarůžků pozn. redakce) dráha?

Bohužel ne, ale nadšenci by ji určitě brzy vybudovali. Byla by to přímo renesance vlakové dopravy!

T.P.: Hm… Ano, myslím si, že tento nápad by výrazně zvýšil potenciál Českých drah. Plus ten dopad na turistický ruch! Turisté zhnusení cenou piva na Oktoberfestu by překračovali hranici!

A.M.: Putování vlakem za krásami Moravy… Nojo, to by mohli vozit v jednom z vagonů pořádnou repliku sklípku, včetně prastarého klenutí.

T.P.: Ha! To by taky šlo! Speciál vinobraní!

A.M.: Jednou za rok jezdí jazzový vlak mezi Prahou a Berlínem. Ten má svojí klientelu.

T.P.: Hmmm, to schválně zkusím… Ale to, co tu teď řešíme, to je něco velkého. Něco, co by mělo změnit celý svět. Ne akce jednou za rok. Tohle by tu mělo zůstat na věky! Nejenom červené čepice ajznboňáků, ale i orosený půllitr a sud budou patřit k dráze.

A.M.: Pozor na ruské vlaky s vodkou!

T.P.: No, o Transsibiřské magistrále mi vyprávěla manželka, původem ze Sibiře 6 dní cesty vlakem od Moskvy. Ta má podle všeho (magistrála pozn. redakce) blízko našemu snu, ale opět je to jen trať takového lokálního, maximálně regionálního charakteru, nikoliv celonárodní pivně dopravní revoluce.

A.M.: Poezie se musí vrátit nejenom na dráhy, ale do celého života. Kampaň bych začal videoklipem krajiny plynule běžící za oknem vlaku, pozorované přes orosený krígl.

T.P.: Ano, přesně tak! Někde si nějaký opatřím, vezmu ráno do vlaku pivko a natočím to, bohužel lahváč neudělá takovou pěnu.

A.M.: To chce vzít do ruksaku na záda štěně s pípou a velkým igelitovým pytlíkem plným ledu.

T.P.: Teď si mi vnuknul nápad. Vzít si na každou cestu z Prahy do Poděbrad rychlíkem „Bohumil Hrabal“ sud a pár půllitrů a otevřít si v kupé výčep! Guerillové čepování piva!

A.M.: Přemýšlím, jak rychle by na to dráhy zareagovaly.

T.P.: Čím dřív, tím líp. Seknul bych s prací na ministerstvu, měl bych nejdřív jen malý výčep v kupé a pilo by se nastojáka v chodbičce, ale pak bych expandoval…

A.M.: Z toho by se vážně dal udělat zajímavý podnikatelský záměr.

T.P.: Každý rychlík by měl mít speciální vagon, to je bez debat, hlavně pak spoje vypravované po pracovní době. Tam by byl výtoč nejlepší. Tenhle náš brainstorming může znít absurdně, ale šlo by to. Nikoliv však v Pendolinu, to jede moc rychle, ale taková Zlínský expres, to už je pěkná trasa.

A.M.: Ale zas nekodrcá (Pendolino pozn. redakce), takže se pivo nerozlije…

T.P.: To ano, možná Pendolino jako pilotní projekt, protože tím lidi nejezdí a tohle by byla možnost, jak je tam nalákat. Akorát ten jídelní vůz se tam snaží o zbytečný luxus, čtvrtá cenová by Českým drahám slušela víc.

A.M.: Na první jízdy by měl projekt doprovázet Jarek Nohavica s heligonkou.

T.P.: To by šlo rovně. Ovšem Brněnské Pendolino by byl problém. Brňáci by si prosazovali Starobrno… Bylo by nutné navýšit kapacity toalet.

Zavřete oči a na chvíli si to představte. Zaposlouchejte se do dunění pražců a najednou máte před sebou orosený půllitr, utopence s cibulí nebo tlačenku. Pramálo by vás tlačil čas ve vlaku strávený, zpoždění by bylo vítanou možnost jak stihnout vypít ještě jedno pivo a život by byl strašně fajn.

Za absenci fotografií se v tomto článku omlouvám, tenhle není o focení, ale o chlastu, jako ostatně po pravdě řečeno zatím skoro většina mých textů skončila u toho, jestli není lepší pít než fotit - odpověď stále neznám.