Británie: socio-ekonomické okénko

Velká Británie je v mnoha ohledech dost zvláštní místo. Popsat to jedním slovem asi nedokážu. Na každém rohu Vás sleduje 5 kamer, kamery jsou v MHD, vlacích i v linkových autobusech. Pro každé přihlášení k veřejné wi-fi jsou vyžadovány osobní údaje, v míře kterou v ČR nechce snad ani finančák a lidem to nevadí, naopak to vítají. Oheň na střeše ale byl, když měli před pár (no možná před víc jak 10) lety zavést občanky, spustil se povyk, že to je obrovský zásah do svobody lidí – já se ptám do jaké? Nedá to moc práce zjistit, co zdejší společnost nejvíc sužuje, avšak hlavním mottem zdejší společnosti je tvářit se, že problémy neexistují – „Keep calm and carry on“. Hlavně se usmívat (do kamer) a hodně říkat „please“ a „thank you“. Nikde jinde v Evropě jsem se také nesetkal s fenoménem, že chudí lidé vypadají prostě jinak, jakoby vzešly z úplně jiného genofondu. V Británii prostě poznáte kdo má prachy a kdo ne podle obličeje. Nejdřív jsem si myslel, že se to zdá jenom mě a že podléhám jen nějakému svému stereotypu, ale manželka a pár kamarádů mi potvrdilo, že to vidí taky.

Najdou se ale i dobré věci. Obyčejné jídlo v obchodech je docela levné, kvalita vyšší než v ČR a velký důraz se v Británii klade na lokální produkty. To jaké zvrhlosti s těmi kvalitními surovinami provádějí v kuchyni je v ostrém kontrastu s tím, jak skvělé obchody s kuchyňským vybavením zde najdete. Nejlepší kus nádobí v naší domácnosti, těžkou litinovou pánev, jsme si přivezli právě z Anglie, nestála ani 500kč. Vaří se na ní skvěle a je nezničitelná. Zdejší společnost je stejně posedlá slevami, jako ta česká. Možná dokonce o kousek víc. Nezbývá než pokrčit rameny a zkusit z toho vytřískat maximum. Jen tak pro zajímavost jsem zašel v Inverness do obchodu s fotaparáty, abych zjistil, jestli mají film. Měli, kodak Gold 200, který také používám. Jenomže za 9 liber, což je takřka trojnásobná cena oproti ČR.

„Ještě že jsem si filmy (řízky) zabalil a přivezl z domova!“

Žít by se tu asi dalo, někde na samotě, bez kamer a vládní kontroly na každém kroku. Jinak by se člověk asi musel upít, což při 4 librách za pivo by vlezlo do peněz. Což mě přivádí i k naprosto brutálním cenám železniční dopravy. Cesta z Edinburghu do Londýna vlakem, vás může vyjít i na něco přes 20tis Kč. Při troše snahy se ale dá sehnat docela levný autobus.

Každá návštěva této kdysi slavné země pro mě má docela hořkou příchuť a trochu se bojím, že k Britskému modelu spěje i kontinentální Evropa.