Letos
oslavíme 30. výročí Sametové revoluce. Za sebe nemůžu říct, že by mi rok 2019
přišel zvláště pozitivní, co do naplnění odkazu roku 89. Důkazem toho bylo i
několik velkých demonstrací, které se konaly v Praze i jinde v České republice.
Nutno dodat, že v minulých letech jsem byl vždy zklamán atmosférou na výročí
17. listopadu 1989. Zejména pak minulý rok. Proto mi přišlo obzvlášť důležité
zajít na tuto výstavu, abych si z fotek udělal lepší obrázek o atmosféře před
30 lety.
Nebudu
chodit dlouho okolo horké kaše. Fotografie Jana Šibíka z roku 89 patří k tomu
nejlepšímu, co bylo u nás tehdy nafoceno. Některé fotografie jsou na výstavě v
poměrně velkých formátech, jiné jsou menší. Celkově je jejich skladba velmi
dobrá. Kromě fotografií z Prahy najdete na výstavě i fotografie z pádu
Berlínské zdi a z Rumunské revoluce. Vidět srovnání, jak věci probíhaly u nás a
jak v cizině není také vůbec od věci.
Za měsíc tu
máme výše zmiňované 30. výročí revoluce. Rád bych byl optimista, že se to celé
ponese v duchu, který by odpovídal odkazu historické události a tomu, co se u
nás dnes děje. Na druhou stranu, jsem spíš realista a mám pocit, že to dopadne
jako vždycky – nematně neslaně.
Spolu s
výstavou je k dispozici i knížka, která se mi opravdu líbila. Spousta
fotografií se mi více líbila v knížce než na zdi na výstavě. I když bylo pár
fotografií, kterým velký formát vyloženě prospěl. Pokud tedy máte ještě čas,
tak na výstavu určitě zajděte, případně zvažte nákup knížky.
Žádné komentáře:
Okomentovat