Zobrazují se příspěvky se štítkemblack and white. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack and white. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 21. prosince 2024

Stockholm aneb něco nového

Severní Evropa nikdy nebyla v mém cestovatelském hledáčku. Pokud tedy nepočítám návštěvu dánského Legolandu, když mi bylo cca 6 let. Původně jsem měl na letošek naplánovanou výpravu do Londýna, který jsem navštívil sice již vícekrát, ale nikdy ne na dostatečně dlouhou dobu, aby vznikl nějaký ucelený cyklus fotografií. Vše nakonec dopadlo úplně jinak, když mi jeden kamarád nabídl, že u něj můžu ve Stockholmu bydlet. Taková nabídka se prostě neodmítá a tak jsem začal plánovat cestu na sever. Plánovat je možná ale příliš silné slovo, zkrátka jsem koupil letenky, sbalil foťák, filmy a vyrazil.

Mé informace o švédské metropoli byly poněkud kusé a pocházely především od své kamarádky Šárky, která miluje vše švédské a Stockholm v minulosti navštívila. Hlavně mi říkala, že mě asi Stockholm nebude moc bavit, protože je příliš uklizený a vše tam funguje. Zřejmě narážela na mou zálibu v lokalitách jako je Gruzie. Měla pravdu v tom, že Stockholm je skutečně docela čistý, uklizený a funkční. Ukázalo se ale, že z hlediska pouliční fotografie mě bavil velmi. 

Stockholm je vizuálně velmi rozmanité město. Staré město, Gamla stan, se nachází na ostrově a pochází až z 13. století. Většina domů pochází ze 17. - 18. století, ale některé archeologické průzkumy uvádí, že mohou být až o 300 let starší. Celé to na mě dělalo podobný dojem, jako třeba Český Krumlov nebo Malá strana, jen bez otravného vizuálního smogu a davů turistů. Ano, i tady jsou obchody se suvenýry a pár turistických restaurací, ale je jich míň a jsou tak nějak uměřenější. 

Jedna z mála věcí, co o Švédsku vím je "lagom", což je označení pro koncept jakéhosi přiměřeného života. Snažím se ho také aplikovat, i když Šárka mi říká, že si to vykládám špatně a že to, co já označuji jako lagom je jen obyčejná lenost. Trochu jsem se bál, že Švédi budou trochu nudní lidé, kteří jen pendlují mezi domovem a prací. Nemohl jsem být dále od pravdy. Ukázalo se, že obyvatelé Stockholmu rádi tráví svůj volný čas v parcích a kavárnách, kdykoliv je to jen možné, ale speciálně v létě. Jakoby si chtěli nastřádat slunečné počasí, než přijde tmavá a chladná zima. Pro pouliční fotografii jsou tyto skutečnosti velmi výhodné. Skutečným štěstím bylo i to, že jsem se hned první den seznámil s několika místními pouličními fotografy, kteří mi dali krátké "školení" jak to ve Stockholmu chodí. Díky tomu jsem přeskočil první fázi ve které si musím nové město a lidi trochu "nakoukat". Zdálo se, že fotoaparát nikomu příliš nevadil.

Díky severní poloze města a letnímu datumu jsem si užíval velmi dlouhé sluneční dny, kdy zlatá hodinka trvala opravdu dlouho. Obvykle počítám, že za průměrný den nafotím 3-4 35mm filmy. Ve Stockholmu byl můj denní průměr kolem 5-6 filmů. Dokonce jsem si pár dní před odjezdem musel pro jistotu 5 filmů dokoupit. Pro jistotu. Kupodivu jejich cena byla i v porovnání s ČR celkem slušná. Většinu času jsem se držel ve starém městě a jeho okolí. Města, která jsou postavena na ostrovech, jako jsou Benátky, Petrohrad nebo právě Stockholm mají vždy zvláštní kouzlo a atmosféru. S tím přichází i jistý životní styl, kdy lidé tráví hodně času na nábřežích. Neodolal jsem a vydal jsem se i na výlet trajektem, který je jednou z mnoha linek zajišťujících spojení s mnoha ostrovy Stockholmu a jeho okolí. Fotografie jsem již zveřejnil ve fotoeseji na VERUM PHOTO. 

Hodně času jsem strávil ale i svým oblíbeným kavárenským povalečstvím, které je ve Švédsku velmi oblíbené. Navštívil jsem i místní Národní muzeum, které sice není tak rozsáhlé jako Louvre, ale kvalita budovy a expozic je jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl. V muzejní kavárně byla k nahlédnutí kniha, pojednávající o rekonstrukci muzea a jeho současné podobě. Nejvíc mě potěšilo, kolik pozornosti bylo věnováno tomu, aby bylo v muzeu co nejvíce denního světla. Líbilo se mi i uspořádání expozic, kde byla každá historická perioda zachycena jednak v umění jako jsou obrazy a sochy, ale i v předmětech užitného umění a designu.

Navštívil jsem i Královskou knihovnu, tedy švédskou národní knihovnu. Tam mimo jiné vystavují Codex Gigas, kteří si Švédi odvezli z Prahy během Třicetileté války. Budova je krásnou ukázkou kombinace moderní a tradiční architektury. Jedno křídlo si zachovalo tradiční studovnu s ochozy plnými knih, vysokým stropem a velkými okny, zatímco druhé křídlo bylo uvnitř moderní a další moderní trakt byl ukryt v podzemí tak, aby nenarušoval tradiční zevnějšek budovy. Co se týče architektury je Stockholm poměrně nesentimentální. V různých částech jeho historie byly celé staré čtvrti srovnány se zemí a nahrazeny novými budovami. 

Po dlouhé době jsem poprvé navštívil úplně nové město od kterého jsem nevěděl, co očekávat. Vždy jsem vycházel z toho, že lepší fotografie pořídím, čím déle nějaké místo navštěvuji a čím lépe ho znám. Třeba jako Paříž, Řím či Londýn. Nevím, jestli jsem ze Stockholmu přivezl lepší fotografie než z těchto míst, ale rozhodně jsem jich pořídil víc a měl jsem pocit, že celý proces byl i trochu snazší. Mohl jsem k městu přistoupit bez očekávání a předsudků. Za tuto zkušenost jsem velmi vděčný.
























čtvrtek 30. listopadu 2023

O kavárenském povalečství

Kavárenské povalečství je umění. Pamatuji si, že někdy ve 3. ročníku gymnázia (ne náhodou po tom, co jsem se dozvěděl o existencialistech), jsem zatoužil stát se kavárenským povalečem. Viděl jsem sám sebe v živých barvách, jak s dýmkou a v baretu někde v zakouřené Pařížské kavárně debatuji o podstatě života, vesmíru a tak vůbec. Posuňme se o 16 let do budoucnosti, což znamená do současnosti. Krutá ekonomická realita 20. let 21. století mi neumožňuje uživit se pouze sezením v kavárně (bez rozdílu jedná-li se o Prahu či Paříž). Nevlastním baret a dýmku si ve vnitřních prostorech už také nezapálím. Neúspěch? Nemyslím si.

Mé negativy a deníky jasně ukazují, že za posledních 8 let jsem vysedáváním po kavárnách strávil obstojné množství času. Co tam vlastně dělám? První řeknu, co tam nedělám - práci. Za prvé se v ruchu průměrné kavárny nedokážu příliš soustředit a za druhé jsem pevně přesvědčen o tom, že kavárna je posvátné místo klidu a odpočinku. Možná to je ten důvod, proč tam ani příliš často nefotografuji. I když v průběhu let se snímky tak nějak nasčítají. 

Mezi mé nejoblíbenější kavárenské činnosti patří sledování okolí a toho jak ubíhá život. V tomto je mi tedy nejbližší asi francouzská kavárenská kultura, což je i nejblíže mé dávné fantazii zmíněné v prvním odstavci, i když nošení baretu si asi nemohu dovolit. 









 

sobota 30. září 2023

Paříž '23

Ti z Vás, kteří mě sledují na Instagramu si jistě všimli, že v květnu jsem byl v Paříži. Byla to cesta, kterou jsem plánoval už nějakou dobu. Do deníku jsem si víc než před rokem poznamenal: "Měl bych se vrátit do Paříže, mám pocit jakoby tam na mě něco mělo čekat." Trochu neurčitá poznámka, ale byl to i moment, kdy bylo už rozhodnuto. Nebyla to těžká volba, když to byla právě Paříž, kde jsem před 8 lety propadl kouzlu pouliční fotografie a napsal jsem o tom i jeden z prvních příspěvků na tento blog!

Tak jsem si 28. 4. 2023 sbalil věci a 29. dopoledne jsem dorazil autobusem z letiště na Porte Maillot. Na svoje ubytování jsem vyrazil pěšky. První káva, první croque-madame a vesmír se zdál být v rovnováze, i když se tedy nakonec ukázalo, že croque-madame z boulangerie nebyla nejčerstvější. Moje ubytování byl pokojík pro služku - chambře de bonne v 17. obvodě, 7. patro bez výtahu. To je prostě Paříž, nic jiného jsem nečekal a vlastně mi to připomnělo mojí první návštěvu tohoto města. V celé mé letošní návštěvě bylo hodně nostalgie.

Stejně jako při své cestě do Říma, jsem neměl žádný přesný itinerář. Měl jsem ale cíl. Pořídit dostatek fotografií k tomu, abych mohl na jaře 2024 vydat další zin. A možná si taky trochu zavzpomínat na "staré dobré časy". Město jako takové se příliš nezměnilo. Pořád trochu zašlé, místy hodně zmatečné a vždy plné lidí. Takovou Paříž jsem očekával, takovou jsem jí dostal a přesně tak jí mám rád.

Většinu svých dní jsem strávil přesně tak, jak jsem si to naplánoval - s foťákem v ruce na ulici. Výjimkou bylo posedávání v kavárně a návštěva Louvru a Orsay. Což jsou ostatně také velmi důležité činnosti. Datum mé cesty bylo vybráno v podstatě náhodně na průsečíku dostupnosti letek, ubytování a mé dovolené. Náhodou bylo i to, že zahrnovalo  1. 5., tedy "svátek práce", který Pařížané oslavili pouličními nepokoji. Důchodová reforma, klimatická krize, nespokojenost s establišmentem - každý kdo měl nějakou agendu byl na ulici a někdy i s kamenem v ruce. Demonstrace a protesty, co jsem fotil v Praze, mě na tuhle zkušenost nemohly připravit. Jak jsem s tím vypořádal se můžete podívat ve fotoeseji na VERUM PHOTO.

Prokousat se filmy, které jsem si přivezl mi chvíli trvalo. Nebylo kam spěchat, i když na pár záběrů jsem byl vlastně docela zvědavý. Radost mi udělalo už jen to, že cesta naplnila moje očekávání. Můj pocit, že na mě v Paříži něco čeká, se ukázal být pravdivým.

Zin z Paříže chystám na jaro 2024, takže se můžete těšit!














pátek 21. července 2023

Archivace bez legrace a poznámkový aparát

Úvod

Je to už nějakou dobu, co jsem napsal nějakou praktickou radu ve stylu Receptáře. Za prvé nejsem Přemek Podlaha a za druhé, necítím se často být povolán k tomu, abych někomu radil. Na druhou stranu, v poslední době jsem několikrát vedl debatu na téma organizace archivu a fotografických poznámek. Rozhodl jsem se, že se tedy podělím o metody, které používám a pokusím se nastínit motivace, které za tím stojí. Stejně tak jako slabá místa, která jsem ve svém systému během několika let odhalil. 

Organizace negativů

Vyvolané negativy skladuji v archivačních pergamenech popsaných v následujícím formátu: Místo pořízení snímků (téma/projekt)/Fotoaparát/Datum/Číslo filmu. Například tedy Petrohrad/Leica M2/22.9. 2017/Film 185. Následně jdou desky s negativy do šanonů označených typem fotoaparátu, rokem (roky) za které v něm jsou negativy a čísly negativů od do (typicky například 1-150). 


Šanon s negativy


Folie s vyvolaným negativem

Skeny negativů třídím do složek podle toho, kterým fotoaparátem jsem ten který film nafotil a v chronologické řadě. Takže například Leica M2 má svou složku, ve které jsou podsložky pojmenované Film 1, Film 2... a stejně tak i Nikon FM2 má svou složku s podsložkami Film 1, Film 2 atd. Ve složce každého filmu jsou dvě podsložky - "vše" a "výběr". Složka "vše" obsahuje všechny snímky z naskenovaného negativu. Složka "výběr" začíná svůj život jako kopie složky "vše", kde smažu snímky, které nepovažuji za povedené. Zbylé snímky podrobím standardnímu postprocesu. 

Zápisníky na negativy

Počítač a šanony samozřejmě nenosím všude s sebou, takže musím mít způsob, jak si nafocené filmy zaznamenat ideálně hned jak je vyndám z foťáku. K tomu mi slouží malé papírové zápisníky Moleskine. Opět podle fotoaparátů, jeden typ fotoaparátu, jeden zápisník. Nikony FM2 mám třeba dva, ale oba sdílí jeden zápisník. Svého času to bylo stejné i pro Leicu M2, když jsem používal dvě těla. V zápisníku jsou pak filmy zapsány ve formátu Číslo filmu/Místo pořízení snímků (téma/projekt)/Datum/Druh filmu/ISO/Vývojka. Například - 185. Petrohrad, 22.9. 2017, HP5@1600, Rodinal 1:100. Zápis do notýsku provádím ideálně hned po vyjmutí filmu z fotoaparátu, přičemž na samotnou filmovou kazetu poznamenám číslo filmu a ISO na které jsem ho fotil. 

Zápisník s exponovanými negativy pro Leica M2

V tomto svém systému vidím dvě slabiny, i když jsou to spíše dvě strany jedné mince. Pokud v rámci jednoho focení použiju více fotoaparátů, nemám vše pohromadě na jednom místě, ale ve více složkách pro jednotlivé fotoaparáty. Musím také dbát na to, abych měl ve své fotobrašně správný poznámkový blok pro ten který fotoaparát. Druhá slabina je, že se mi překrývají číselné řady a pokud fotím zrovna na dva fotoaparáty, kde jsou čísla negativů opravdu blízko, mohlo by to vést ke zmatkům. Přecházím tomu tím, že občas na etiketu na exponovaném filmu připíšu u typ fotoaparátu.

Kazeta s etiketou

Systém organizace negativů podle fotoaparátu pochází ze samého počátku mého fotografování, tehdy jsem si možná ještě myslel, že záleží na tom, čím je fotografie pořízena. Dával jsem tehdy ještě fotografie na Flickr, kde bylo tagování fotoaparátu, objektivu a filmu normou. Není to ideální systém, ale zatím nepřišla dostatečně silná motivace ho změnit.

Poznámková aparát 

Když pominu katalogizaci jednotlivých negativů, byl zbytek mého poznámkového aparátu poněkud roztříštěný. Vždycky u sebe nosím malý reportérský zápisník, už od dob studií na vysoké škole. Do něj jsem si také zapisoval i své poznámky k focení. Po pravdě řečeno jsem vždy spoléhal na svou paměť. Zážitky a dojmy z focení jsem také často ještě zčerstva zapsal na tento blog a příspěvky jsem pak mohl použít pro zpětnou referenci.

Specializovaný fotografický deník jsem si začal vést až v roce 2022. Mé poznámky nemají žádnou přesně danou formální strukturu, snad jen to, že ke každé poznámce píšu datum. Někdy to jsou abstraktní myšlenky obecně související s fotografií, jindy konkrétní poznámky související s fotografickými projekty, či zápisky z mých cest. Na cestách si do deníku často vlepuji letenky či lístky z výstav, které jsem navštívil.

Zpětně si říkám, že jsem s tímto fotografickým deníkem měl začít mnohem dřív. Nemusel bych teď tolik lovit v paměti, když se chci vrátit k nějakým starším fotografiím a okolnostem jejich pořízení. Začátečníkům bych doporučoval vést si poznámky k měření expozice a vyvolání filmů, umožní to rychleji odhalit chyby a dost často to odpoví na otázky typu: "Proč jsou mé fotografie úplně černé?" či "Proč jsou mé fotografie úplně bílé?"


Deník s poznámkami k focení

Deník se zápisem z Říma

Závěr

Co říct závěrem? Pokud tento článek čte někdo, kdo s focením teprve začíná, měl bych jedno doporučení - nastavte si vyhovující systém archivace co nejrychleji. Snažit se o to zpětně je spousta práce a času, který by člověk mohl strávit mnohem lépe.

Ostatní poznámkový aparát se nemusí týkat všech fotografů. Někdy to nevyžaduje žánr, jindy prostě jen někteří lidé nepotřebují ve svém hobby tolik systematičnosti. Za sebe bych to ale doporučil. Uvidíte, že to bude mít pozitivní dopad na vaši cestu fotografií a nikdy není pozdě na to začít. 

A jak archivujete vy? Vedete si deníky? Pokud máte nějakou zajímavou metodu, jak na archivaci a poznámkový aparát, rád o ní uslyším!             

čtvrtek 27. dubna 2023

ZIN? ZIN!

Fotky patří na papír! Tak nějak se to aspoň říká. Do temné komory se ovšem po hříchu nedostanu příliš často. Pokud ovšem pravidelně sledujete tento blog, případně můj Instagram, mohli jste postřehnout zmínky o něčem, čemu se říká "zin". Co to přesně je si rozebereme níže, ve větším detailu. Jen bych tady rád zmínil, že pokud si chcete nějaký z mých zinů pořídit, odkaz na e-shop najdete na konci každého popisu. 

Co je to zin?

Zin se dá definovat jako nízkonákladová, nezávislá publikace vydávaná fanoušky určitého "oboru", v našem případě fotografie. Ziny mohou mít různé podoby, od podomácku vyrobených koláží následně rozmnožených na černobílé kopírce, po relativně profesionálně vypadající produkty. Ty naše, publikované ve VERUM PHOTO, jsou - troufnu si říct - ten druhý případ. A to hlavně díky Kevinovi, který má lví podíl na vzniku a vzhledu každého vydání.

TITUL

První dokumentární projekt. První publikace. První můj zin publikovaný pod hlavičkou VERUM PHOTO. Začalo to jako focení k talentovým zkouškám na ITF, skončilo to nakonec úplně jinak. Inspirován ziny ze zahraničí jsem chtěl udělat něco podobného. Nakonec se mi to povedlo až v rámci našeho spolku. V 19 fotografiích jsem zachytil přípravu zápasníka MMA a jeho cestu k titulovému pásu šampiona. Odkaz.

TBILISI

Druhý zin a návrat k pouliční fotografii, od které jsem se v té době již trochu vzdaloval. Hlavní město Gruzie mě očarovalo hned při první návštěvě. Zin obsahuje 21 fotografii z prvních dvou návštěv. Tbilisi jsem navštívil celkem třikrát a mám v plánu se tam ještě vrátit. A kdo ví, třeba pak přijde čas na druhé rozšířené vydání. Odkaz.

ROMA

Zatím třetí a nejnovější samostatná publikace. Řím je moje srdeční záležitost od mé první návštěvy před mnoha lety. Před rokem jsem se tam vydal znovu a měl jsem jasný cíl. Co nejvíc fotit a dát dohromady nový zin. Nechtěl jsem recyklovat nic z předchozích návštěv. Nakonec bylo novinek víc. Nový papír, jiná technologie tisku, o pár stránek navíc a zas o kus blíž tomu, jak jsem si na začátku své ziny představoval.  Odkaz.


Co tedy říct závěrem? Dostat fotky z negativu na papír je důležité. Fakt, že se mi to podařilo způsobem, který umožňuje si mé fotografie užít širšímu publiku, mě velmi těší. Co se týče dalších zinů, mám již určitý plán, jak do budoucna pokračovat. Určitě se o tom tady na blogu dozvíte!




čtvrtek 26. ledna 2023

Starý příběh v novém roce

Plány, plány které spřádáme... Původně jsem měl v plánu se k fotografiím z covidových let v Poděbradech vrátit nejdříve tak za dva roky. Před pár dny jsem se ale podíval do svých poznámek, co mám fotograficky v plánu na následující roky a zjistil jsem, že mi to tam vlastně vůbec nezapadá. Rozhodl jsem se proto, že se s tímto tématem vypořádám teď a tady. Doufejme, že jednou pro vždy.

Fotograficky jsem toto období zkoušel pojmout různě. Chvíli jsem zkoušel experimentovat i s fotografováním zátiší, když to vypadalo, že budeme ve svých bytech zavřeni na neurčito. Přestalo mě to bavit po jednom odpoledni. Musel jsem jít ven. Tak tedy začala moje nová tradice, které jsem se držel celou dobu trvající práce z domova. Obědové procházky. Začal jsem tak krok po kroku lépe poznávat město, kde jsem strávil v podstatě celý svůj život, ale které jsem nikdy příliš nefotografoval. 

Byly dny, kdy jsem se vracel bez snímku a byly dny, kdy jsem nafotil víc než jeden film. Odmítal jsem se ale zabývat focením prázdných ulic a smutných pohledů lidí v rouškách. Těch prázdných ulic jsem nakonec vyfotil vlastně docela dost. Tyhle mé polední procházky byly spíše mentální hygienou než fotografickou expedicí. Je to už pár let, co jsem si zvykl trávit své obědy sám se svými myšlenkami. Den za dnem, týden za týdnem a měsíc za měsícem. 

A teď, první měsíc tohoto roku, bych tuto kapitolu minulosti rád prohlásil za uzavřenou.