Kutaisi. Druhé hlavní město Gruzie a brána do země pro
cestovatele, kteří využívají služeb nízkonákladových společností. Navzdory
dvěma předchozím návštěvám země, jsem ještě Kutaisi neprozkoumal. Letos jsem se
ale hodlal chopit příležitosti. Neměl jsem na to ale příliš času. Samotné
Kutaisi postrádá eleganci Tbilisi, které se sice rozpadá, ale tak nějak
s grácií. Kutaisi připomíná spíše typickou post-komunistickou betonovou
džungli, kterou čas od času protne nějaký záblesk starší architektury. Ve
výsledku je Kutaisi možná lepším indikativem stavu země, než Tbilisi, které
profituje z turistického ruchu a atraktivity významných památek. Na druhou
stranu má Kutaisi výhodnější polohu a dá se tak lépe využít jako základna pro
výlety do dalších částí země.
Město jako
takové jsem příliš neprozkoumal, jeden celý den mi zabral výlet do jeskyní.
Průvodcem a řidičem mi byl Oleg, místní taxikář. Když jsem zmínil, že jsem
z České republiky, tak z něj vypadlo, že na vojně sloužil v Milovicích.
Čechy znal celkem dobře, protože je projezdil coby řidič nějakého štábního
důstojníka. Tedy znal zejména místa, kde byly tenkrát dislokovány sovětské
posádky. Ve svém černém Mercedesu W210 se teď pohyboval po Gruzínských
silnicích si jistotou ostříleného veterána taxikářství. Bezpečně nás dovezl do
jeskyní a na stopy dinosaurů ve skále. Jako bonus přihodil lázeňské město Cchaltubo.
Je to smutné vidět všechny ty úžasné budovy hotelů a lázní
z počátku 20. století v dezolátním stavu. Naštěstí alespoň Stalinovy
osobní lázně jsou udržované. Je to celkem bizarní pohled vidět na vchodu
plastiku Stalina hned vedle vlajky Evropské unie a Gruzie.
Největší
zážitek z Kutaisi bylo ovšem místní tržiště. Ano, v Gruzii chodí lidé
nakupovat stále hlavně na trh. Supermarkety sice dorazily (minimálně do
Tbilisi), ale lidé radši nakupují čerstvé a domácí potraviny. Měl jsem poslední
necelé tři hodiny času před odjezdem na letiště, tak jsem založil film a
vyrazil. Tržitě je z části betonová budova a z části stanové
městečko. Navzdory čilému ruchu jsem se celkem rychle zorientoval. Nejvíc se mi
líbila sekce se zeleninou. Tak hezkou, čerstvou a hlavně voňavou zeleninu jsem
dlouho neviděl. V další části trhu se prodávaly sýry, mléko, rýže a mouka.
Velmi fotogenická byla i ulička, kde byli všichni řezníci. Vozíky jim přivážely
půlky prasat, které řezníci na místě bourali, porcovali a prodávali. Na východě
docela normální pohled, u nás už dlouho ne.
Neunikl jsem
pozornosti několika lidí, ale nikdo na mě v zásadě nereagoval víc než
zvědavým pohledem. Případně nabídkou ochutnávky prodávaných produktů. Byla to
také jedna z mála příležitostí, kdy jsem použil objektiv s ohniskem
20mm a film pushnutý na 1600 ISO. Během necelých 2 hodin jsem prošel několikrát
celé tržiště a nafotil 3 filmy. Takové tempo jsem nasadil naposledy, když jsem
fotil MMA. Nakonec jsem si ještě nechal v džezvě na horkém písku uvařit čerstvou tureckou kávu. Potom již následoval jen přesun na letiště a cesta domů. I letos ke mě byla Gruzie štědrá a já si odvezl mnoho zážitků a exponovaných filmů.
Žádné komentáře:
Okomentovat