Brzká raní hodina a vyprázdněné ulice Londýn v mých
očích příliš nevylepšili. Volným krokem jsem vyrazil z Victoria Coach
Station a vyrazil k Westminesteru. Vyfotit řeku, parlament a Big Ben. Pak
jsem pokračoval na Trafalgar. Focení v Londýně se neslo hlavně ve znamení
návratu k 50m ohnisku objektivu Jupiter 8. Návrat je to příjemný, protože
znamená, že nemusím používat přídavný hledáček. Navíc má o jeden stupeň lepší
světelnost, což se brzy po ránu také hodí. Ke svému hlavnímu cíli, Toweru a
Tower Bridge jsem dorazil až před obědem, což zajistilo výraznou stafáž z řad turistů.
Němci možná sice prohráli Bitvu o Británii, ale počtem turistů poráží i jinak
nedostižné Číňany. Slunce mělo na obloze dost nepříznivou polohu a vůbec celá
obloha byla v podstatě bílá a bez kontrastu, takže jsem opět příliš
nefotil, jen tak aby se neřeklo a abych dofotil zbytek filmu.
Londýn mě z fotografického hlediska trochu zklamal, ale
chyba bude spíš ve mně. Nedostatek času, zanedbaná předchozí příprava a celkově
ne úplně kreativní období, kterým teď procházím. Jako takový mám ale Londýn
rád. Je to krásný artefakt kdysi velkého impéria, které dosáhlo vrcholu kdysi
před stovkou let, a teď už jen pomalu čeká na svůj definitivní pád. Město je
poseté pomníky padlým v různých koutech světa a v různých staletích.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že celé město je jedním velkým
válečným pomníkem. Větším lákadlem a něčím, co skutečně potěší moje oko, jsou
různé průmyslové památky 19. a raného 20. Století, kterými je Londýn taktéž
poset. Díky tomu se tam vždy rád vracím, plus si musím doplnit resty
v návštěvách muzeí a galerií.
Kulturní vyžití se při této návštěvě omezilo na procházku
v SOHO a večeři v čínském „sněz co můžeš“ bufetu. Tento koncept by
v ČR jisto jistě neměl šanci přežít, protože správný Čech raději umřel než
aby nechal jídlo „zadarmo“ nedojedené. Nemohu kantoncům vyčítat jejich
neznalost češství, ačkoliv jejich trik s přesolenými krevetami byl značně
podlý – chtěli stáhnout lidi na cenách nápojů. Vydržel jsem na o jednom pivu a
sklenici vody z kohoutku celkem dlouho. Moje čínština je celkem mizerná,
ale mám pocit, že mě při odchodu prokleli a zakázali mi vstup do China townu na
5 let. C´est la vie. Samozřejmě přeháním, ale má pointa je, že pokud se chcete
opravdu nacpat za zorumné eníze, tak čínská a indická bistra jsou tím místem.
Případně fish and chips, jen škoda, že už je nebalí do novin jako před 10 lety.
Viním z toho EU (a zednáře, dodal by tchán).
Celkem jsem v Anglii a ve Skotsku nafotil 3 černobílé
kinofilmy, 2 barevné kinofilmy, 1 černobílý svitkový film a 2 barevné svitky.
Nad výsledky mohu teď, na palubě letadla do Prahy, jen spekulovat (teď už vím,
že pár se jich povedlo).
Na závěr jen několik bodů pro cestovatele, kteří
v Anglii či ve Skotsku ještě nebyli:
1.
Skoti jsou obecně příjemnější lidé než Angličané
(obecně!)
2.
Jídlo a pití v restauracích leze do peněz
(hodně)
3.
Najít wi-fi zadarmo není problém ani
v menších městech
4.
V autobusech běží klimatizace vždy naplno,
a tak se i v létě pořádně oblečte
5.
Když se něčemu divíte, tak se zavřenou pusou a
neukazujte prstem (místní to dráždí)
6.
Nevozte domů Skotské libry – v ČR bude
problém je vyměnit za koruny
Teď už jen pokud těch 8 řvoucích kojenců v letadle
dovolí, tak se odeberu k zaslouženému spánku. Byla to náročná, ale i
plodná dovolená.
Žádné komentáře:
Okomentovat