Nedávno jsem
se rozepsal o brutalismu a jeho významu, alespoň tedy významu pro mě osobně.
Překvapilo mě, jak silnou odezvu článek měl. Brutalismus je zkrátka in. O
vánocích jsem měl možnost napít se přímo z pramene. Povedlo se mi
v Londýně konečně navštívit legendární komplex budov známý pod jménem
„Barbican“. Budovy vyrostly mezi 60. –
80. lety na proluce, která vznikla po bombardování během 2. Světové války.
Navzdory své velikosti jsou betonové věže Barbicanu velmi dobře skryty. Kvůli
výšce okolních staveb je nespatříte, dokud nejste přímo pod nimi. Pak se náhle
ocitnete v království betonu, vody a trochy zeleně.
Kromě
obytných budov tam najdeme i Barbican Centre, kulturní centrum, které hostí
kino, koncertní síň, konferenční sály, knihovnu, bary a restaurace. Centrum je
volně přístupné, je v něm wifi zdarma a nikdo vás nebude vyhánět, když si
tam budete chtít jen tak posedět a dát odpočinout bolavým nohám. Některá
venkovní prostranství obytných budov jsou za plotem, takže se tam dostanou
pouze rezidenti. Ačkoliv proto mám pochopení z hlediska bezpečnosti, tak
jako fotografa mě to mrzí. Na spoustu zajímavých míst jsem se tak nemohl dostat
a vyfotit si je zblízka.
Brutalismus
charakterizuje použití hrubého neomítnutého betonu, skla a oceli. Všeho najdete
v centru Barbican požehnaně. Najdete tam ale i vodu, spousty vody. Přímo
mezi věžemi je několik vodních prvků, které tak nějak vyvažují ty masy betonu.
Sem tam najdeme i kousek zeleně, květinu, strom čí popínavé rostliny. Očekával
jsem nepříjemnou betonovou džungli a místo toho mi Barbican přišel jako fajn
místo k životu. Život je už takový – plný překvapení.
Všechny budovy i jejich detaily byly v lepším stavu,
než na jaký jsem zvyklý z České republiky. Z části to bude zřejmě
tím, že v Anglii byly v 60. – 80. letech k dispozici lepší
materiály a z části tím, že se tam o budovy zkrátka starají lépe než my. Něco
mi říká, že Barbican bude stát ještě potom, co v Čechách padne poslední
brutalistní stavba k zemi. A to z mnoha důvodů.
Žádné komentáře:
Okomentovat