O filmu Cinestill jsem se již
zmiňoval, když jsem o něm psal ve spojitosti se svým výletem do Itálie. Tehdy
jsem fotil na Cinestill 50D, který je určený pro denní světlo. Navíc se svým
ISO 50 toho světla potřebujete opravdu hodně. Na druhém konci spektra tak stojí
Cinestill 800T, který je určen pro umělé světlo a špatné světelné podmínky.
Opět se jedná o kinematografický film upravený pro vyvolání procesem C-41,
tentokrát Kodak Vision 3 500T.
To, že v barvě příliš
nefotím už je asi všeobecně známá věc. Má to své, velmi podstatné důvody, ale
Cinestill 800T jsem chtěl už notnou dobu vyzkoušet. Výlet do Petrohradu se
k tomu perfektně hodil, a tak jsem si před odjezdem opatřil dvě kazety a
vyrazil. Až zpětně jsem zjistil, že kinematografické filmy jsou speciálně
citlivé na rentgenové záření a mohou je poškodit i rentgeny na příruční
zavazadla, která obvykle jiným filmům normální citlivosti neublíží. Takže jsem
byl až do svého návratu trošku nervózní, jestli filmy přežily v pořádku.
Ukázalo se, že moje obavy byly zbytečné a vše bylo naprosto v pořádku.
Proč jsem se ale rozhodl fotit v barvě, a to ještě ve špatných světelných
podmínkách?
Má to dost co dělat s tím,
odkud čerpám inspiraci. Poslední dobou jsem dost inspirace čerpal z filmů.
Tedy ne z těch, na které se fotografuje, ale z těch pohyblivých
obrázků, na které chodíme do kina. A ty jsou v dnešní době většinou
barevné. Při bližším zkoumání zjistíme, že barva je jedním
z nejzásadnějších prvků kinematografie. Barevná paleta filmu je jedním
z hlavních faktorů toho, jak celé dílo vnímáme. Na youtube najdete hromadu
videí, které rozebírají použití barev v různých filmech. Takhle
z hlavy bych například zmínil tlumené pastelové tóny Wese Andersona, který
je ještě zajímavý použitím symetrických kompozic. Největší inspirací poslední
doby byl ale Blade Runner od Ridleyho Scotta. Poprvé jsem celý ten film viděl
vlastně až docela nedávno, dlouho jsem si ho šetřil na správný okamžik. To se
mi vlastně vyplatilo, protože se rychle stal jedním z mých
nejoblíbenějších filmů.
Ponecháme-li stranou příběh,
morální konotace a vynikající hudbu, tak nám zůstane naprosto unikátní vizuální
stránka filmu. Často bývá tento film označován jako neo-noir, což je podle mého
názoru naprosto správné označení. Stačí se podívat na strukturu příběhu a
postavy, obojí následuje klasický recept filmu noir. Hlavním vizuálním rozdílem
je ale použití barev, které v klasických filmech noir (až na výjimky)
nenajdeme, protože ty bývají černobílé. Výrazné kontrasty světla a stínu,
všudypřítomné barevné neony, pára a déšť. Přesně tyto prvky definují poněkud
temnou budoucnost. Člověk se pak najednou na fotografování po tmě a při umělém
světle a v barvě dívá trochu jinýma očima. Nelze říct, že bych se nějak snažil
napodobovat vizuální styl toho či onoho filmu, ale spíš přemýšlím nad tím, jaké
prostředky byly použity k vytvoření žádaného efektu na diváka. Člověk by
si pak snad i přál, aby každé město, kam se vypraví bylo plné barevných neonů,
páry, mlhy a aby skoro pořád pršelo.
Práce s barvou je však
v některých aspektech složitější než černobílá fotografie. Zejména
skenování negativů je potřeba věnovat pozornost, abychom dostali co nejvíc
barevně neutrální obraz se kterým se nám bude dále snadno pracovat. Člověk by
se také měl vyhnout silným zásahům, které by způsobily to, že některá
z barev by začala výrazně převažovat ty ostatní, leda snad by to byl
záměr, ale i pak je třeba mít se na pozoru. Velmi snadno se stane, že výsledek
špatného barevného postprocesu vypadá naprosto otřesně. Problém přestavuje také
zrno. U černobílých filmů působí rušivě jen málokdy, ale velmi zrnitý barevný
film hned postřehnete a málokomu přijdou zrnité barevné fotografie esteticky
uspokojivé. Cinestill má, s ohledem na svou vysokou citlivost, poměrně dobré
vlastnosti, co se týče zrnitosti. Za předpokladu, že je správně exponovaný.
Porůznu jsem se dočetl, že pokud
chci Cinestill pushovat na vyšší ISO, je lepší ho například nafotit na ISO
1600, ale vyvolat jako ISO 3200. Toto by mělo zajistit dostatek kresby ve
stínech, plus dát jistou rezervu, když se s měřením úplně přesně
netrefíte. Osobně se mi tahle metoda docela osvědčila. Jediné, na co si člověk
musí zvyknout je zbarvení výrazných světelných zdrojů do červena, které je
způsobeno absencí antihalační vrstvy. Film Cinestill 800T bych si určitě koupím
znova, až budu chtít fotografovat v barvě při špatném světle nebo
v interiérech. Na trhu je dokonce i svitkový film, který bude mít ještě
jemnější zrno a možná ho taky výhledově vyzkouším, až budu mít nějakou přesnou
ideu, co na něj nafotím. Protože při ceně přes 300kč za jednu kazetu/svitek, to
není úplně film na každodenní focení.
Žádné komentáře:
Okomentovat