Pokud někde fotografuji, tak se
většinou držím trochu stranou těch nejrušnějších míst ve městě. Jenomže v Petrohradu
jsem skoro vždycky skončil na Něvském prospektu. Nakonec jsem se smířil s osudem
a prostě jsem se snažil užít si to. Hlavní ulice Petrohradu začíná u budovy
admirality a končí u lávry sv. Alexandra Něvského, s hanbou se musím
přiznat, že jsem si obě tyto budovy nechal ujít. Tak to bývá, když cestuji, vždycky
si něco nechávám na příště. Při pohledu na mapu zjistíme, že Něvský prospekt je
4.5 km dlouhý. To už je pořádná procházka, když chcete dojít z jednoho konce
na druhý. Bude to ale nejspíš důvod, proč jsem na tenhle bulvár vždycky
narazil.
Při své první návštěvě Petrohradu
jsem nebyl Něvským prospektem bůh-ví, jak uchvácen. Přišlo mi to prostě jako
obyčejná ulice, s tím rozdílem, že je opravdu dlouhá a široká. Při bližším
průzkumu jsem ovšem zjistil, že je to tam celkem fajn. Pokud je pěkné počasí, a
ještě k tomu víkend, tak je tam opravdu plno lidí. Chce to občas docela
ostré lokty, pokud se někam chcete dostat. Já se naštěstí nikam dostat
nepotřeboval a mohl jsem se jen tak volně hodiny a hodiny flákat. Focení a
flákání jdou dobře dohromady. Co se flákání týče, nemá Něvský konkurenci.
Najdeme tam dostatek kultury, kaváren i obchodů. Sám jsem neodolal a koupil
jsem si výtisk své oblíbené knihy od bratří Strugackých „Piknik u cesty, abych
si procvičil svojí čtenou ruštinu a rozšířil si slovní zásobu.
Ve chvíli, kdy vás přepadne hlad,
máte spoustu možností. V poslední době zažila tradiční Ruská kuchyně skok
nahoru v popularitě. Díky tomu se v Petrohradu nemusíte stravovat v žádném
fastfoodu nebo cizorodými západními pokrmy. Rozhodně doporučuji zastavit se
někde na Kyjevský kotlet, nějakou rybu nebo šašlik. Ceny zůstaly v zásadě na
úrovni cen z roku 2014, což je dobrá zpráva. Snad jen nápoje v restauracích
solidně podražily a přišlo mi, že někdy zaplatíte snad i víc než v ČR.
Nebývale se ovšem rozmohly všemožné kavárny. Zdá se, že káva je v současném
Rusku velmi v módě. Vždy, když jsem si objednával svůj černý čaj s citronem
(jaký jiný teplý nápoj chcete v Rusku pít?), setkával jsem se s trošku
nechápavými pohledy. Zřejmě si myslí, že každý Evropan musí zákonitě preferovat
kávu.
Samostatnou kapitolou je víkendová
noc na Něvském. Občas to bylo na můj vkus až trochu moc divoké. Musím ale s potěšením
konstatovat, že kvalita pouličních umělců je v Petrohradu celkem solidní,
ale peníze do klobouku dostanou zejména tehdy, když zahrají něco Ruského. Což
mi docela vyhovovalo, protože procházet se po Něvském a poslouchat živou verzi
songu „Grupa Krovi“ od skupiny Kino je prostě ten správný zážitek. Aby té
kultury nebylo málo, tak se mi ještě povedlo navštívit koncert AlexandraRozenbauma. Ruský národní umělec, jehož písně jsou populární napříč generacemi.
Byl to první koncert sezony a já se štěstím (a za pomoci manželky) sehnal
lístky, celkem nečekaně, protože o koncertu jsem se dozvěděl den předem z plakátu.
V bufetu jsem si dal kaviárový chlebíček a sto gramů vodky a zapředl
konverzaci s mladým manželským párem. Byli udiveni tím, že někdo jede do
Petrohradu jako turista: „Petrohrad? Proč zrovna sem? Vždyť tu není nic
zajímavého… Za to taková Praha!“. Koukal jsem na ně trochu udiveně, protože
tohle samé jsem sám často říkal cizincům o Praze. Inu, každý si málo vážíme
toho, co máme přímo před nosem.
V případě, že si chcete
trochu odpočinout od ruchu centra, můžete vyrazit na Petropavlovskou pevnost.
Její stavba byla zahájena v roce 1703, tedy ve stejném roce, ve kterém
bylo založené i samotné město. V jejím centru stojí kostel Sv. Petra a
Pavla, ve kterém se také nachází hrobka ruských panovníků. Pro fotografy je
tento kostel zajímavý hlavně tím, že jeho věž je tak vysoká, že jí celý kostel
jen velmi těžko nacpete do záběru na šířku. V areálu pevnosti se nachází
několik muzeí a expozic, které jsou určitě celkem zajímavé. Jenomže já v nich
nechtěl ztrácet drahocenné hodiny světla a raději jsem fotil. U zdí pevnosti se
už desítky let schází otužilci, aby se zde v závětří slunili. Navíc je zde
na břehu řeky Něvy celkem pěkná pláž, kam vyráží spousta lidí za odpočinkem,
třeba na piknik. Dokonce se zde toleruje i jisté porušování jinak celkem
dodržovaného zákazu pití alkoholu na veřejnosti.
Podle mého názoru je za
slunečného dne Petropavlovská pevnost jedním z nejlepších míst ve městě,
kde si udělat piknik. Na piknik jsem ovšem neměl parťáka, takže jsem si akorát
koupil půl litru kvasu a párek v rohlíku abych si taky užil trochu toho
sluníčka. Užíval jsem si tak moc, že při odchodu jsem na lavičce zapomněl svojí
Yashicu MAT na svitkový film, naštěstí jí bdělí návštěvníci odnesli na
informace, kde jsem se o 5 minut později, zbrocený potem, objevil a ptal se,
jestli náhodou někdo nenašel můj fotoaparát japonské výroby. Tím jsem tedy
prověřil i poctivost místního obyvatelstva, která mě příjemně překvapila. Pro
příště si ale budu dávat lepší pozor, abych už žádný foťák nikde nezapomněl.
Žádné komentáře:
Okomentovat