Název tohoto příspěvku jsem si vypůjčil ze stejnojmenné eseje Džuničira Tanizakiho, kde se autor zabývá svým pohledem na japonskou estetiku. Jednou z hlavních myšlenek eseje je kontrast mezi tím, jak západní svět má rád vše světlé a osvětlené, zatímco orient a zvláštěpak Japonsko si libuje ve stínech a přítmí. Dle jeho názoru je to právě stín a slabé osvětlení, co dává věcem část jejich estetických kvalit. My na západě to máme naopak. Chceme-li poukázat na krásu nebo důležitost předmětu, tak ho jasně osvětlíme. Nejlépe pak světlem umělým a ostrým, které vše vyhladí. V Japonsku by takový objekt umístili do výklenku, kde by se ukrýval v polostínu.
Světlo, stín a sloučeniny stříbra na pružné podložce. To jsou základní ingredience černobílé fotografie. Barevná informace chybí, zaznamenána je pouze intenzita světla a tmy, která je vyabstrahována do odstínů šedé. Dlouhou dobu jsem měřil expozici právě podle stínů. Skutečně hluboké stíny se tak na mých fotografiích vyskytovaly spíše zřídka. Jako bych se za každou cenu snažil ukázat i to, co je jinak skryto stínem. Objevit kouzlo stínů mi chvíli trvalo.
Objevil jsem ho nejspíš ve svíčkami osvětlených zákoutích pravoslavných chrámů, které se svou estetikou tak výrazně liší od katolických kostelů. O chrámech a kněžích se ostatně zmiňuje i Tanizaki. Zlaté sochy, dekorace krámu a zdobená roucha kněžích, to vše bylo zamýšleno k prohlížení při světle svíček či olejových lamp. V umělém světle vypadá záplava zlata až příliš okázale. Do pravoslavného chrámu proniká světlo jen skrz malá okna v tlustých zdech, či je vyzařováno z tenkých svíček pod ikonami přísně se tvářících světců. Věřící jsou často redukováni jen na své tváře vystupující ze tmy. Často proto, že si blízko tváře drží zapálenou svíčku. Tělo je pak ztraceno kdesi ve tmě, která je obklopuje. Trochu jako japonská strašidla, která sice mají tvář, ale tělo je mnohdy nezřetelné a kdesi ztracené.
Pomalu se tedy učím pracovat i s touto estetikou a akceptovat fakt, že věci ztrácející se ve stínech mohou být pro obraz stejně důležité jako věci osvícené.
