Na mém blogu se stalo již dobrou tradicí, že se vracím na stará známá místa. Počátkem listopadu jsem to splnil tak napůl. Vypravil jsem se do Orlických hor, ale kousek vedle od svých obvyklých stezek. Našel jsem totiž na facebooku tip na jeden velmi fotogenický objekt předválečného lehkého opevnění. Řopíků jsou podél hranic samozřejmě tisíce a tisíce, ale některé jsou zajímavější než jiné. Počasí vypadalo slibně a já doufal, že v lese se udrží lehký mlžný opar. Protože po cestě z Poděbrad do hor byla mlha solidní.
Nakonec mě
ale na horách překvapilo slunečno a překvapivě vysoká teplota s ohledem na
roční období. Povedla se mi též drobná nepřesnost při plánování. Na horách je
vždy trochu problém s parkováním. Nejpříhodnější parkoviště bylo však podle
mapy označeno jako nakládací plocha dřeva se zákazem parkování. Parkoval jsem
tedy pod sjezdovkou. Turistická značka, která vede nahoru po sjezdovce NENÍ
nikdy dobrá cesta! Měl jsem si to pamatovat z předloňské návštěvy Šumavy, ale
nějak mi to vypadlo. Nakonec jsem se nahoru vyškrábal, ale že by mě to nějak
extrémně bavilo, to se říct nedá. Zbytek cesty už naštěstí pokračoval po
hřebeni. Potěšil otevřený stánek s občerstvením.
První
krizový moment nastal jen co jsem vyndal z brašny Horizonta. Cítil jsem, že z
brašny zároveň něco vypadlo na zem. Vůbec jsem netušil co, ale vzápětí jsem na
to přišel. Bylo to plastové zakončení natahovací páčky. Problém byl v tom, že
jsem mezitím ušel velký kus lesem, kde bylo po kolena vysoké borůvčí. Proto
jsem si řekl, že je páčka prostě ztracena a v klidu jsem fotil. Plechový pahýl
k natahování fotoaparátu postačoval. Nakonec mi to ale nedalo a vydal jsem se
drobný černý plastový díl hledat. Kupodivu jsem ho po cca 5 minutách našel.
Problém byl v tom, že se ztratil šroubek, který plastový díl drží na místě.
Zatím jsem ještě nenašel vhodnou náhradu.
Druhým
kritickým momentem bylo, když jsem provedl první měření expozice. Ukázalo se,
že navzdory naprosto jasnému počasí jsem se v lese dostával na expoziční
parametry F2.8, 1/60s při ISO1600. Pomalejší závěrkový čas mi Horizont
neumožňuje. Jindy bych samozřejmě vyměnil rychlost závěrky za hloubku ostrosti.
Tentokrát to ale nešlo. Kupodivu je kresba sovětského objektivu i na F2.8
poměrně dobrá a spolu s dobrým světlem se výsledky ukázaly být jako zajímavé.
Kdybych byl odvážný, řekl bych, že některé fotky měly takřka Sudkovské měkké
světlo.
Nakonec mě
turistická stezka zavála až pod Komáří Vrch, kde se nachází dělostřelecká
pozorovatelna tvrz Hanička. Úplně nahoru jsem nešel a spokojil se s fotografováním
dvou pěchotních srubů na úpatí vrchu. Jeden ze srubů měl dokonce zachovalý
původní pancéřový zvon, což je velká vzácnost. Jinak ale nebyl v příliš dobrém
stavu. Na to, abych se vydal do jeho útrob otevřeným nouzovým průlezem jsem
nesebral odvahu. Navíc interiéry opevnění nejsou úplně na popředí mého
fotografického zájmu. Příště se budu muset vyškrábat až na vrcholek Komářího
vrchu, abych si prohlédl pozorovatelnu samotnou.
Opevnění se
letos dostalo do popředí mého fotografického zájmu. Za prvé jsem dokončil jeden
velký dokumentární projekt a mám více času a za druhé, současné morové povětří
pouliční fotografii či jinému dokumentu příliš nepřeje. Nechci být špatným
prorokem, ale nevypadá to, že by měl být příští rok úplně jiný. Proto jsem se
rozhodl, že se budu opevnění věnovat trochu systematičtěji a uvidíme, co z toho
vzejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat