sobota 10. října 2015

Londýn

Brzká raní hodina a vyprázdněné ulice Londýn v mých očích příliš nevylepšili. Volným krokem jsem vyrazil z Victoria Coach Station a vyrazil k Westminesteru. Vyfotit řeku, parlament a Big Ben. Pak jsem pokračoval na Trafalgar. Focení v Londýně se neslo hlavně ve znamení návratu k 50m ohnisku objektivu Jupiter 8. Návrat je to příjemný, protože znamená, že nemusím používat přídavný hledáček. Navíc má o jeden stupeň lepší světelnost, což se brzy po ránu také hodí. Ke svému hlavnímu cíli, Toweru a Tower Bridge jsem dorazil až před obědem, což  zajistilo výraznou stafáž z řad turistů. Němci možná sice prohráli Bitvu o Británii, ale počtem turistů poráží i jinak nedostižné Číňany. Slunce mělo na obloze dost nepříznivou polohu a vůbec celá obloha byla v podstatě bílá a bez kontrastu, takže jsem opět příliš nefotil, jen tak aby se neřeklo a abych dofotil zbytek filmu.

Londýn mě z fotografického hlediska trochu zklamal, ale chyba bude spíš ve mně. Nedostatek času, zanedbaná předchozí příprava a celkově ne úplně kreativní období, kterým teď procházím. Jako takový mám ale Londýn rád. Je to krásný artefakt kdysi velkého impéria, které dosáhlo vrcholu kdysi před stovkou let, a teď už jen pomalu čeká na svůj definitivní pád. Město je poseté pomníky padlým v různých koutech světa a v různých staletích. S trochou nadsázky by se dalo říct, že celé město je jedním velkým válečným pomníkem. Větším lákadlem a něčím, co skutečně potěší moje oko, jsou různé průmyslové památky 19. a raného 20. Století, kterými je Londýn taktéž poset. Díky tomu se tam vždy rád vracím, plus si musím doplnit resty v návštěvách muzeí a galerií.

Kulturní vyžití se při této návštěvě omezilo na procházku v SOHO a večeři v čínském „sněz co můžeš“ bufetu. Tento koncept by v ČR jisto jistě neměl šanci přežít, protože správný Čech raději umřel než aby nechal jídlo „zadarmo“ nedojedené. Nemohu kantoncům vyčítat jejich neznalost češství, ačkoliv jejich trik s přesolenými krevetami byl značně podlý – chtěli stáhnout lidi na cenách nápojů. Vydržel jsem na o jednom pivu a sklenici vody z kohoutku celkem dlouho. Moje čínština je celkem mizerná, ale mám pocit, že mě při odchodu prokleli a zakázali mi vstup do China townu na 5 let. C´est la vie. Samozřejmě přeháním, ale má pointa je, že pokud se chcete opravdu nacpat za zorumné eníze, tak čínská a indická bistra jsou tím místem. Případně fish and chips, jen škoda, že už je nebalí do novin jako před 10 lety. Viním z toho EU (a zednáře, dodal by tchán).

Celkem jsem v Anglii a ve Skotsku nafotil 3 černobílé kinofilmy, 2 barevné kinofilmy, 1 černobílý svitkový film a 2 barevné svitky. Nad výsledky mohu teď, na palubě letadla do Prahy, jen spekulovat (teď už vím, že pár se jich povedlo).

Na závěr jen několik bodů pro cestovatele, kteří v Anglii či ve Skotsku ještě nebyli:
1.      Skoti jsou obecně příjemnější lidé než Angličané (obecně!)
2.      Jídlo a pití v restauracích leze do peněz (hodně)
3.      Najít wi-fi zadarmo není problém ani v menších městech
4.      V autobusech běží klimatizace vždy naplno, a tak se i v létě pořádně oblečte
5.      Když se něčemu divíte, tak se zavřenou pusou a neukazujte prstem (místní to dráždí)
6.      Nevozte domů Skotské libry – v ČR bude problém je vyměnit za koruny

Teď už jen pokud těch 8 řvoucích kojenců v letadle dovolí, tak se odeberu k zaslouženému spánku. Byla to náročná, ale i plodná dovolená.

Žádné komentáře:

Okomentovat