Někdy si
říkám, že bych mohl vyzkoušet něco nového. Většinou mě to ale rychle přejde a
vydám se do nějakých starých známých míst. To znamenalo letos na podzim další
výlet do Gruzie. Na stará známá místa v Tbilisi. Potřeboval jsem nějakou
nenáročnou a levnou dovolenou. A nic lehčího, než se sbalit na týden do Gruzie
mě nenapadlo. Podzimní počasí vypadalo lákavě a mí gruzínští známí potvrdili,
že podzim bývá v Gruzii opravdu krásný.
Cestoval
jsem velmi nalehko. Měl jsem s sebou Leicu M-A s objektivy 21, 35 a 50mm,
30-40 kazet Ilfordu HP5+, Olympus 35RC a v něm založený Kodak Ektachrome.
Neplánoval jsem žádné velké akce, takže tato relativně minimalistická výbava se
zdála být dostačující. Tbilisi mi nikdy nepřipadalo jako příliš barevné město,
tak jsem si říkal, že jedna kazeta Ektachromu by mi mohla stačit.
Cesta
proběhla bez problémů, tedy až na to, že se svojí výškou se do letadel
nízko nákladových společností vejdu jen stěží. Naproti tomu cesta prostorným
autobusem do Tbilisi je ve srovnání s letadlem až dekadentně luxusní.
Nemohl jsem vynechat ani další tradiční bod programu a to návštěvu 24/7
otevřené restaurace. Ubytován jsem byl ve starém domě, ale ve zrekonstruovaném
bytě. Hostitelská rodina mi navíc čas od času podstrčila nějaké jídlo. Tu
chleba, tu kus sýra nebo lívance s medem.
Týdenní plán
byl naprosto jasný a to takový, že jsem žádný plán neměl. Snad jen takový, že
ráno vstanu, dám si snídani, budu fotit, dám si večeři a pak půjdu spát. S hrdostí
můžu říct, že se mi tento plán neplán povedlo bezezbytku naplnit. Jediným
drobným rozptýlením byly návštěvy lázní. Válení se v horké vodě ze sirných
pramenů mi prostě přijde jako dobrý program na podzimní dny. Ačkoliv konec
října v Tbilisi vypadá docela jinak než v Čechách. Denní teplota byla
stabilně kolem 20°C a bylo velmi slunečno. Ideální počasí na celodenní
fotografování.
V Tbilisi
jsem nebyl pár měsíců. Některé věci se změnily, jiné zase zůstaly stejné. Ve
většině městských autobusů již můžete platit bezkontaktně kartou.
Z autobusů tedy zmizely průvodčí (relikt sovětských časů) a na zastávkách
se objevili revizoři. Zkoušeli jste se někdy dohadovat s revizorem
v Čechách? Ne? Tak to zkuste v Gruzii, je to ještě o kus větší
legrace. Zmizelo také pár starých domů a na jejich místech rostou domy nové,
které se ale mnohdy snaží respektovat architektonický ráz starého města. Tedy
až na to, že nové domy budou poměrně rovné, tedy alespoň pár let, než získají
potřebný náklon.
Při svých
toulkách jsem náhodou narazil na pár nových míst. Na jeden kostel schovaný mezi
bloky kancelářských a obytných domů a na tunely s tlakovými dveřmi,
vysekané do skály vysoko nad městem. Bylo to právě u tunelů, kde na mě
vystartoval toulavý pes, kterých je Tbilisi plné. Tehdy se mi opět vyplatil můj
zvyk nosit v kapse nějaký ten kámen. Kam tyto tajemné tunely vedou jsem
nezjistil. Některá tajemství mají zůstat skryta. Počítal jsem s denním
průměrem kolem 4 filmů, nakonec to bylo o něco méně. Fotit jsem začínal kolem
oběda a končil těsně před setměním.
Filmy jsem
měl sice vyvolané již krátce po návratu, ale kvůli jiným fotografickým
povinnostem jsem se k jejich zpracování dostal až minulý týden.
V Tbilisi to bylo také poprvé po nějaké době, kdy jsem fotil dálkoměrným
fotoaparátem Leica. Své dokumentární projekty jsem poslední dobou fotil spíše
zrcadlovkami Nikon FM2 a letní výlety středoformátovou Yashicou. Proto jsem si
do Gruzie vzal Leicu. Rychle jsem se na fotografování s dálkoměrným
aparátem znova rozpomněl a týden mi tak utekl jako voda.
Pokud byste
zatoužili vlastnit mé fotografie z Tbilisi v tištěné formě, nyní máte
jedinečnou možnost! Spolu s kolegy fotografy ze spolku VERUM PHOTO jsme
připravili několik malonákladových fotografických publikací. Mezi nimi je i
„Tbilisi“, kde naleznete 21 černobílých fotografií ze dvou návštěv této
kavkazské metropole. K dispozici je i má minulá publikace „Titul“, kde
naleznete fotky z mého dokumentu o MMA. Stačí když mi napíšete email na: tadeasplachy@gmail.com.
Žádné komentáře:
Okomentovat