Znáte rčení,
že méně je někdy více? Platí i ve fotografii. Přesvědčil jsem se o tom již
mnohokrát. Už několik let používám na 95% svých fotek jen jeden film a jednu
vývojku. Používám také převážně jen jedno ohnisko objektivu. Musím říct, že mi
to takhle vyhovuje. Navíc teď, s příchodem léta, jsem začal experimentovat
s dalším „omezením“. Spoustě lidí, kteří fotí na film, často trvá úplnou
věčnost, než dofotí jeden kinofilm. To sice není úplně můj případ, ale taky se
mi občas stalo, že mi film trčel ve foťáku a mě trvalo, než jsem našel vhodnou
příležitost k dofocení. Vznikaly mi tak filmy, kde jsem na půlce měl
nějaké svoje dokumentární téma a na druhé půlce náhodné fotografie. Celý tenhle
koncept mi nepřišel úplně šťastný. A tak jsem se rozhodl s tím něco
udělat. Na letní výlety teď proto jezdím vybaven středoformátovou Yashicou MAT,
kterou mí čtenáři znají především z mých výletů do Prachovských skal.
Standardní
svitkový film nabízí 12 snímků formátu 6x6. Z nějakého důvodu je to takřka
ideální počet snímků na jeden půldenní výlet někam mimo město. S opcí pro
založená druhého svitku s dalšími 12 snímky, pokud člověk narazí na něco
velmi zajímavého. Člověk fotí trochu pomaleji a odpad nebývá tak velký jako u
kinofilmu. Tudíž z jednoho svitku lze získat tak akorát fotografií pro
jeden příspěvek na blogu. Co se týče rychlosti zpracování fotografií, tak mám
pocit, že svitek trochu rychleji schne a rozhodně se rychleji skenuje na mém
skeneru. A menší počet fotografií znamená i rychlejší postproces. Větší
negativ, ostřejší a méně zrnité fotografie také nejsou k zahození.
Proto jsem
nyní dospěl k rozhodnutí, že budu svůj středoformátový přístroj používat o
trochu víc. Zejména právě pro různé fotky z výletů, či portréty. Takže si
teď častěji užívám stranově převrácený pohled na svět přes matnici dvouoké
zrcadlovky. Kompozice čtvercového formátu přináší docela jiné výzvy než poměr
stran 3:2 u kinofilmu. Stejně tak si musím zvykat na ohnisko 80mm, které je
blíže ekvivalentu 50mm na kinofilmu. Kupodivu mi to na formátu 6x6 vyhovuje a
po širším objektivu netoužím. Přijde mi, že do čtverce se skoro vždy vejde
všechno co potřebuju. Další změnou je použití filmu Ilford FP4. Ve svitku jsem
téměř exkluzivně využíval Kodak Tri-X, ale teď přišel čas na změnu. Ilford FP4
mě oslovil svou tonalitou a dynamickým rozsahem. Trochu mi chybí zrno, ale bez
něj dokážu žít. Samozřejmě jsem teď trochu limitován jeho nízkou citlivostí,
ale přes léto to půjde přežít. Člověka to zase donutí přemýšlet o světle a
fotografii z trochu jiného úhlu.
Žádné komentáře:
Okomentovat