Už jsem se na blogu zmiňoval o
svých experimentech s panoramatickým fotoaparátem Horizont. Ještě jsem ale
nenapsal o tom, že jsem ho měl s sebou, když jsem letos navštívil Tbilisi.
Jednalo se o novější model, než který jsem měl půjčený prve. Říkal jsem si, že
na Kavkaze určitě najdu pro panoramatický formát odpovídající využití. Jelikož
jsem předpokládal, že budu fotografovat převážně krajinky, rozhodl jsem se pro
jemnější film, než je můj obvyklý Ilford HP5+. Zvolil jsem Adox Silvermax 100,
který ve spojení se speciální Silvermax vývojkou dává skutečně zajímavé
výsledky.
Teď s dostatečným odstupem
vidím, že kombinovat různé formáty se mi spíše nevyplácí než naopak.
V Batumi
jsem s sebou měl jen jeden fotoaparát s jedním objektive a jen jeden
typ černobílého filmu. Výsledkem bylo to, že jsem přivezl víc dobrých
fotografií než v Tbilisi, při menší spotřebě filmu. Panoramatický formát
je samozřejmě něco trochu jiného. Vyžaduje jinou „šířku vize“ a větší
představivost při kompozici. Navíc je třeba ještě koutkem oka sledovat vodováhu
v hledáčku, protože jakýkoliv náklon vede u fotoaparátu Horizont k naprosto
nepředvídatelným deformacím obrazu. Stačí ty deformace, které horizont
produkuje sám od sebe.
Ve městě jsem
nenašel příliš využitý pro panoramatický aparát nenašel. Necítil jsem se jako
tak velký experimentátor, abych ho zkoušel použít na pouliční fotografii.
Zůstalo tedy spíš u městské krajiny a pár fotek z hor. Využití tak
širokého kompozičního rámce není vůbec jednoduché. Chce se to dívat jinýma
trochu jinýma očima, než když používám klasický poměr stran 3:2. Člověk má jen
jedny oči, tedy alespoň já. Přepínat mezi různými formáty, poměry stran nebo chraň
bůh mezi barvou a černobílou, to prostě není nic pro mě. Na druhou stranu je to
cenná zkušenost. Navíc i kdyby z toho měla být jen jedna dobrá je to o
jednu dobrou fotku víc, než jsem měl předtím.
Žádné komentáře:
Okomentovat