Moskva

Moskva! Ne, nebyla to moje první návštěva Ruska,  ale přeci jenom mě Moskva překvapila. Před cca 3 lety jsem byl v Petrohradu, ale to bylo ještě v době, kdy jsem nefotil, a tak jsem měl určitou představu o tom, jak vypadá takové Ruské velkoměsto. Jenomže Moskva je Moskva, a tak trochu se vymyká všem pravidlům Ruska, vesmíru a tak vůbec. Na samotnou návštěvu hlavního města bylo vyhrazeno jen necelých 48 hodin, a tak se to muselo vzít rychle. Naproti tomu, co tvrdila moje manželka, se toho dá v Moskvě vidět skutečně hodně a myslím si, že týden je tak akorát na návštěvu různých památek a galerií, či případně vyhlášeného divadla nebo baletu. Já vlastně většinu času strávil jen tak na ulici nebo v různých restauracích, což také není od věci. Ale co se týče kulturních atrakcí budu se tam muset ještě vrátit – což nebude zase takový problém, protože kurz rublu je příznivý a ceny letenek nízké.

Většina mezinárodních letů létá na letiště Šeremetěvo  a musíte počítat s tím, že přes 40km dlouhá cesta do centra prostě zabere nějaký čas. Nejrychlejší bude asi vlak, který jezdí přímo z letiště, ale nejlevnější bude maršrutka, tedy dodávka řízená někým z Kavkazu. Můžete ještě zvolit UBER, ale ten vyjde nejdráž (cca na 600Kč). Protože jsme dobrodružné a lehce lakomé povahy, tak jsme vyrazili maršrutkou na metro. Náš ázerbajdžánský řidič si příliš nelámal hlavu s pravidly silničního provozu a vlastně ani s tím, jestli jede po silnici nebo po travnatém okraji či středu. Párkrát mi přišlo, že jsme jeli i po chodníku. Zkrátka autentický zážitek z ruských silnic, na který je si lepší rychle zvyknout, protože lepší to už nebude, to mi věřte. Dojeli jsme na okrajovou stanici metra Rečnoj vokzal, odkud jsme dál pokračovali moskevským metrem. Trochu mě zklamalo, že kniha Metro 2033 trochu kecala a v celém metru nebyl ani jeden mutant nebo zabijácký gang.  Mají ale ještě 17 let na nápravu. Největším rizikem je asi tak to, že se ztratíte, protože značení odkud kam vlak jede je občas trošku matoucí.

A pak vystoupíte na povrch v centru. Je vidět, že do Moskvy se v poslední době investovalo hodně, ale opravdu hodně peněz. Většina ulic v centru je nově vydlážděná, všude samá výzdoba a osvětlení, inu Sověti uměli vždy ohromit a současné Rusko v tom není moc jiné. Naštěstí i sem však dorazil kapitalismus (ne ten jeho slabý regulovaný odvar který máme v EU) a díky službám jako Air BnB se můžete ubytovat celkem levně – většinou je to právě ubytování, na kterém při výletu do Svazu člověk utratil nejvíc. Teď to docela jde a v pěkném čistém pokoji přímo v centru dáte za noc nějakých 700Kč. Přesto v Moskvě tolik turistů nepotkáte. Většinou jsem viděl starší páry z USA nebo Velké Británie. Že by byly odolnější vůči západní propagandě vykreslující Moskvu jako srdce říše zla kdesi na východě? Těžko říct.

Jestli bych mohl poradit co se týče vybavení, které si s sebou vzít, tak bych určitě doporučil nějaký superširokoúhlý objektiv. Něco kolem 20mm na plném formátu, 28mm bych bral už na hraně. Já jsem se s 35mm sklem dost často dostával do situací, že se mi prostě něco nepovedlo napasovat do hledáčku a musel jsem si vymyslet, jak to vyfotit jinak. O vybavení se v Moskvě nemusíte tolik bát, v Barceloně se to zloději a různými jinými nepříjemnými lidmi hemžilo na ulici daleko víc. Pokud se nepustíte na výpravu někam do okrajových částí Moskvy za gopniky, tak to vše přežijete celkem v pořádku. Policie se v Moskvě docela nevybíravě stará o to, aby byl na ulicích pořádek.

Co se týče turistických atrakcí je z čeho vybírat. Kreml, různé pravoslavné chrámy, muzea, galerie, divadla… Nám návštěvu pravoslavných chrámů překazilo počasí. Bylo děsné vedro přes 30°C, a tak jsem byl v kraťasech, ve kterých vás prostě dovnitř nepustí – podobně jako ve Vatikánu. Převlékat se mi nechtělo, a tak to prostě nechám na příště. Nakonec jsem se spíš věnoval focení a jídlu, protože Moskva nabízí nepřeberné množství delikates ze všech koutů bývalého sovětského impéria.  Jednu turistickou atrakci jsme si však nemohli nechat ujít. Leninovo Mauzoleum. Ne snad z nějaké posedlosti komunismem, ale zkrátka proto, že se začalo proslýchat, že by mělo být zrušeno a Lenin by měl být řádně pohřben. Takže jsme si vystáli asi 30 minut trvající frontu před bezpečnostními rámy a byli jsme vpuštěni do Mauzolea.  Uvnitř panují velmi přísná pravidla, nesmíte fotografovat, ani se uvnitř zastavovat, mluvit hlasitěji než nejtišším šeptem a ani nesmíte mít ruce v kapsách. Celkově tam panuje velmi zvláštní atmosféra a za těch 30 minut ve frontě to asi stojí. Za návštěvu stojí určitě i obchodní dům GUM, který nedávno prošel nákladnou rekonstrukcí a je skutečně krásný. Plus mají vevnitř ve stylových stáncích úžasnou zmrzlinu. Z dalších turisticky známých míst jsme ještě jeli přes celé město do Parku Pobědy, tedy Parku Vítězství, kde najdete muzeum Velké vlastenecké války a pár dalších atrakcí. Nebylo to špatné, ale mohlo by to být i lepší.

V předchozím odstavci jsem zmiňoval jídlo a teď se k němu chci vrátit. Jídlo je na Rusku jedna z nejlepších věcí. Na ulici si můžete za pár korun koupit šašlik (tedy marinované kousky masa opečené nad uhlím jako špíz) a zapíjet ho limonádou zajímavě bylinné chuti a zářivě zelené barvy, nebo můžete sáhnout trochu hlouběji do kapsy a vyrazit třeba do restaurace Doktor Živago a ochutnat speciality ruské kuchyně. Jen malé upozornění – pokud nemáte rádi kopr, jako třeba já, tak to budete mít v Rusku těžké. Oni to svinstvo sypou snad úplně všude, kromě zmrzliny. U mě to kolikrát stálo hodně přemáhání, abych zápas nad koprem zamořeným jídlem dovedl do úspěšného konce. Nutno dodat, že na konci pobytu jsem své tělo vycvičil k tomu, že je nyní schopné tolerovat jisté množství kopru bez toho, abych měl nutkavou chuť zvracet. Osobně bych doporučoval ochutnat něco z nabídky sladkovodních ryb, protože ty u nás v ČR jen těžko seženete. Samozřejmě nemusíte zůstávat u ruské kuchyně, ale můžete na jiných místech ochutnat kuchyni gruzínskou, arménskou, ázerbájdžánskou či tádžickou. Možností je nepřeberně a byl by hřích do sebe cpát třeba hamburgery v mekáči.

Na tomhle výletě byla Moskva spíše jen příjemnou přestupní stanicí před cestou na Sibiř. Určitě se sem budu muset vrátit s přesněji naplánovaným itinerářem, co všechno navštívit. Plus si nezapomenu vzít něco s dlouhými nohavicemi. Pokud zvažujete výlet do Moskvy tak bych neváhal. Je potřeba se trochu oprostit od různých iracionálních strachů způsobených špatným mediálním obrazem Ruska, sednout na letadlo a vyrazit. Určitě nebudete litovat.

V dalším díle mého ruského cestopisu se podíváme to Tomsku, univerzitního města na Sibiři.

Album všech fotografií z Ruska.