Podzim v Jizerských horách

V Jizerských horách panují dost striktní přírodní zákonitosti – buď prší anebo do kopce. Tak mi to vysvětlili mí domorodí průvodci. Cílem výletu bylo prozkoumat linii lehkého opevnění poblíž Frýdlantského výběžku. Cesta nebyla jednoduchá, byla mlha a silnice nepříjemně klouzala. Na druhou stranu silnice byly pěkně zatáčkovité a tak jsem si to vlastně docela užil. Na malém parkovišti v lese jsem se setkal se svými průvodci, zalepil si pohorky další vrstvou vodotěsné lepící pásky a šlo se do lesa. Poučen z předchozího focení jsem si vzal stativ, pro případ, že by bylo opět v lese málo světla. Naštěstí bylo světla tak akorát a většinou jsem mohl fotografovat alespoň na F8, což mi dávalo mě vyhovující hloubku ostrosti. Nevybral jsem si tento úsek opevnění náhodou. Dle dostupných informací a fotografií obsahuje velké množství dost zajímavě umístěných objektů. Vše jde na vrub terénu s příkrými kopci a pískovcovými masivy.

Některé řopíky byly doslova vklíněny mezi skály, či na nich takřka přilepeny. Spousta z nich měla zachovalou kamennou rovnaninu kryjící jejich týlovou stranu. Nebyly to však žádné náhodné balvany, ale pravidelně vysekané kvádry. Další důkaz toho, kolik práce naši předci do stavby opevnění vložili. Vzhledem k terénu se v linii nachází i větší množství objektů s jednou střílnou, a dokonce jeden řopík typ C, který představuje jednoduchou konstrukci bez betonové střechy, pancéřových dveří a opět s jednou střílnou. Tento typ se používal pro krytí méně exponovaných míst. V tomto případě to byla týlová lesní stezka po úbočí kopce, která vedla k hlavní linii. 

S potěšením musím konstatovat, že většina objektů byla ve velmi dobrém technickém stavu. Co mě potěšilo již méně byl terén, ve kterém jsem se musel pohybovat. Po cestě jsme toho ušli jen velmi málo a museli jsme absolvovat několik prudkých výstupů i sestupů. Třešničkou na dortu bylo překonání potoka, jehož bažinatý břeh byl dobře maskován spadanými listím. Všichni jsme ale přežili bez větších následků. Zářný moment mých průvodců nadešel ve chvíli, kdy jsme k dorazily k jednostřílnovému objektu v prudkém svahu. Jednou z nevýhod Horizontu je, že náklon způsobí deformaci obrazu. Nakonec řešení našli mí domorodí průvodci. Pomocí horolezecké výbavy mi pomohli vyšplhat na blízký strom, ze kterého mi vycházela dobrá kompozice. Snímek nakonec nevyšel tak jak jsem si představoval. Je trochu nudný a světlo bylo již příliš nevýrazné.

Byl to také poslední fotografický výlet této sezony, který jsem podnikl autem. Další fotografování v pohraničí mám v plánu až na jaro. Zaprvé se mi nechce úplně cestovat vlakem a zadruhé nejsem na pobyt venku v zimě příliš vybaven. Soudím tedy, že je na čase vybalit zvětšovák a další vybavení fotokomory a pustit se do zvětšování některým snímků, které jsem letos i jindy pořídil.