Na třetí den
svého pobytu jsem si naplánoval poněkud velkorysejší program, než na první a
druhý den. Chtěl jsem si zopakovat návštěvu Čertova jezera, kde jsem byl už
před lety při svém prvním výletu na Šumavu. Protože samotné Čertovo jezero by
byla jen krátká procházka, rozhodl jsem se navštívit i, mnoha pověstmi
opředené, Černé jezero. Opět jsem nakoupil zásoby v prášilském obchodě,
vypil si hrnek překapávané kávy a vyrazil jsem směrem na Železnou Rudu. Do mého
precizního plánu, kde zaparkovat a odkud vyrazit mi ovšem trošku hodila vidle
obvyklá hamižnost a oportunismus typický pro tento pohraniční region. Slušně
jsem požádal, jestli bych nemohl auto pár hodin nechat na velkém prázdném
parkovišti velkého prázdného hotelu. Zkrátka se mi nechtělo parkovat na
prázdném odstavném parkovišti mimo město. Z nějakého mě neznámého důvodu
to však nešlo. Inu, lidská vzájemnost v Sudetech.
Zaparkoval
jsem tedy na prázdném odstavném parkovišti na okraji města a vyrazil po červené
značce k jezerům. Na mapě vypadala trasa přiměřeně dlouhá, přehlédl jsem
ovšem jeden podstatný detail – cesta vedla nahoru po trase sjezdovky. Bylo to o
maličko příkřejší stoupání než bych si býval přál. Co mi vysedávání
v kanceláři ubralo na síle v nohou, to mi přidalo na železné vůli,
jejíž silou jsem se do toho kopce nakonec vyškrábal. Zbytek cesty už byl už
poměrně nenáročný. Ledovcové jezero je sevřené mezi příkrými svahy, a ačkoliv
byl slunečný den, tak velká část břehů i hladiny ležela ve stínu. Slunce bylo
těsně nad korunami stromů na protějším břehu. Celkově nebyly podmínky pro
fotografování ideální, protože jsem opět musel fotit v protisvětle a
lehkém oparu, který situaci také neusnadňoval. Překvapením bylo hejno kachen,
které se na jezeře usídlilo, ty jsem tam před pár lety nepotkal.
Dalším mým
cílem bylo Černé jezero. Podle mapy sice leží nedaleko, ale nepozornému
turistovi by mohla uniknout informace o převýšení, které není nejmenší. Nejdřív
musíte vystoupat až k Rozvodí, načež následuje prudký sestup směrem
k jezeru. Černé jezero je opředené mnoha pověstmi, které si snadno najde
pomocí jakéhokoliv internetového vyhledávače. Oproti Čertovu jezeru je zde
stezka podél břehu jezera, která vás zavede až na jeho opačný konec, což jsem
z fotografického hlediska ocenil. Podél břehu také najdete pozůstatky
několika staveb, které tam dříve stávaly. V létě se tam můžete dostat i
autobusem z Železné Rudy, což nepovažuji za ideální. Podzim je naštěstí
poklidnější a idylu narušovala jen parta slovenských kopáčů, která opravovala
umělou hráz jezera, která slouží vodní elektrárně.
Spokojen
s pořízenými snímky a jejich počtem jsem započal nesnadnou pouť zpět do
Železné Rudy, kde jsem zaparkoval. Původně jsem chtěl jít zpět trošku jinou
trasou přes les, podél potoka, který vytéká z Čertova jezera, ale pozdní
hodina a blížící se soumrak mě odradily. Člověk si musí občas připustit, že
není čas na hrdinství. Jinak by mohl jeden snadno dopadnout jako typický český
turista v Tatrách. Ve výsledku jsem rád, že jsem si zvolil na třetí den
trochu náročnější program. Jedinou změnu bych snad provedl v tom, že bych
se příště vyhrabal dřív z postele, abych měl lepší světlo na
fotografování. Na druhou stranu podzimní slunce je stejně nízko nad horizontem,
ale ranní světlo by poskytlo trochu jiné úhly. Do budoucna bych se také
potřeboval dovybavit barevnými filtry, zejména zeleným, či zeleno-žlutým, které
najdou své uplatnění v krajinářské fotografii. A možná snad i zvážím, že
příští výlet na Šumavu podniknu s větší zásobou barevných filmů.
Jedinou
pihou na kráse výletu ke dvěma ledovcovým jezerům je samotné město Železná
Ruda. To vám i mimo sezonu jisto jistě připomene, že se nacházíte v kraji
určeném především turistům. Předražené a nekvalitní restaurace, kasína a snad i
vykřičený dům, to vše tam najdete. Korunu tomu všemu nasazují vyrovnané zástupy
sádrových trpaslíků čekajících na své německy mluvící kupce. Pokud bych někdy
uskutečňoval nějakou očistu Šumavy, tak bych Železnou Rudu rozhodně nevynechal.
x
Žádné komentáře:
Okomentovat