Cesta vlakem jako fotografická meditace

Podzim a zima jsou pro mě jako pro fotografa celkem pomalá období. Člověk necestuje tolik jako na jaře a v létě. Vlastně ani tolik nefotím, jako na jaře nebo v létě, protože dny jsou kratší a počasí není pro dlouhodobý pobyt venku zrovna nejpřívětivější. Navíc je to zhruba rok do doby, kdy jsem začal fotit svůj první ucelený dokumentární projekt. Říkal jsem si, že by tedy nebylo špatné začít nějaký úplně nový dokumentární projekt. Chvíli jsem si s tím lámal hlavu, protože jsem byl teď delší dobu mimo Prahu a trošku mi chyběla inspirace. Nakonec jsem se nechal inspirovat krajem a krajinou, kterou jsem každý den projížděl cestou do práce. Chvíli jsem meditoval nad různými možnostmi. Nakonec vše změnil až pohled na vlak projíždějící kolem hráze Žehuňského rybníka.

S vlaky mám dlouhodobější vztah. Je tam hodně dobrých vzpomínek a je tam i hodně nenávisti, ale jsou to alespoň nějaké emoce, které mým fotkám občas trošku chybí. O celé věci jsem trošku popřemýšlel a došel jsem k tomu, že můj kraj je přímo protkán lokálními tratěmi, které vedou zdánlivě odnikud nikam, ale jsou stále v provozu. Zatím. Samozřejmě je zatím jistá nostalgie „mizejících“ světů, která láká téměř každého fotografa se kterým jsem poslední dobou dělal rozhovor. Udělal jsem si malý průzkum, odkud kam vedou tratě a jaké tam jezdí vlaky. Nakonec jsem se rozhodl pro trať regionálního významu, místo původně zamýšlené lokálky. Z nějakého důvodu mi motorový spěšný vlak, který brázdí trať mezi Kolínem a Trutnovem přišel neodolatelný. Sbalil jsem si vybavení a vyrazil.

V dlouhodobějším plánu jsem chtěl zachytit celý ekosystém těchto tratí. Místa, krajinu, techniku a hlavně lidi, kteří těmito vlaky cestují a uvádějí je v život. Tohle mělo být ale jen jakési první „pilotní focení“, které mi mělo ukázat, jak by to mohlo do budoucna probíhat a hlavně, jaký bude vizuál celého toho projektu. Lidská stránka se hned od počátku jevila jako nejkomplikovanější. Ve vlaku kromě mě seděli asi jen další dva lidé. Navíc průvodčí se ohradila proti mému fotografování, sotva jsem se posadil a ani jsem pořádně nestihl vzít foťák do ruky. Říkal jsem si, že to budou asi dlouhé dvě a půl hodiny. Celý středočeský kraj byl navíc zahalený takřka neproniknutelnou mlhou, která limitovala i focení z okénka. Vlak pomalu vyrazil a já byl trochu zklamán, že dieselová lokomotiva není tak hlučná, jak jsem si z dřívějška pamatoval. Nedal jsem se odradit a fotografoval jsem.

Mlhavá krajina ubíhala za okny a celé to bylo poněkud sureálné, možná jako film od Tarkovského. Z mlhy se vynořovaly obrazy z počátečních fází řepné kampaně a nastupujícího podzimu. Rychle zareagovat na něco, co se jen mihne za oknem nebylo jednoduché. Takže jsem si Nikon nechal nastavený na expozici pro venkovní světlo a zaostřený na nekonečno, a ne Leice jsem měl objektiv 21/2.8 se kterým jsem fotil uvnitř vlaku. Použil jsem Ilford HP5+ pushnutý na 1600 iso. Tentokrát jsem se rozhodl filmy vyvolat pomocí „stand development“ procesu. Rodinal se zředí v poměru 1:100, filmy se agitují pouze první minutu a pak se nechají 2 hodiny v klidu stát. Výsledkem je potlačené zrno, solidní tonalita, ale hlavně solidní dynamický rozsah, který jinak bývá slabou stránkou pushnutých filmů. Celkem se mi dařilo zachovat detaily ve světlech za okny vlaku i když jsem exponoval na tmavý interiér.

Dojel jsem až do Trutnova a tam jsem se prakticky ihned posadil na vlak ve zpátečním směru. V poznámkovém bloku už jsem měl poznamenaných několik míst, která mě po cestě zaujala a já mohl být připraven, vykloněný z okna s foťákem v ruce. V Podkrkonoší nebyla žádná mlha, ale slunce, takže krajina vypadala docela jinak než ve středních Čechách. Vlak se střídavě plnil a vyprazdňoval, a nakonec byl pár stanic před Kolínem zase téměř prázdný. Nenafotil jsem toho málo a vše jsem se pokusil co nejrychleji zpracovat, protože jsem byl opravdu zvědavý, jak to bude celé vypadat.

Vizuál celé věci vypadal zhruba tak, jak jsem si představoval. Dalším efektem bylo to, že jsem si úžasně vyčistil hlavu. Přes 5 hodin jsem se nemusel soustředit na nic jiného než na fotografii. Byl to krásně meditativní stav, kterého se mi už dlouho nepodařilo dosáhnout. Jak bude celý tenhle projekt pokračovat? Těžko říct, v lednu mě pracovní povinnosti zavanou zpátky do Prahy, ale jsem si jistý, že se k tématu železnice vrátím docela brzy.