Už během svých prvních fotografických krůčků (téměř přesně
před rokem), jsem pokukoval po foťácích na svitkový film, kterému se také někdy
říká „středoformát“. Nechci nikoho příliš nudit technickými detaily, ale pár
faktů nezaškodí. Svitkové film formátu „120“ je známý už od konce 19. století,
kdy s ním přišla firma Kodak pro své foťáky „Brownie“, které způsobily
fotografickou revoluci a umožnili fotografovat i amatérům. Film byl velmi
populární až do období někdy po druhé světové válce, kdy se kvalit kinofilmu
natolik zlepšila, že umožnila dělat i celkem velké a kvalitní zvětšeniny
z malého 36x24mm velkého políčka kinofilmu. Pro srovnání fotoaparáty na
svitkový film fotily často ve formátu 6x9cm (také 6x4.5 a 6x6cm). Použití
většího negativu představovalo výhodu především v podání zrna, protože
tehdejší filmy nejde příliš srovnávat s dnešními a navíc z formátu
6x9 a 6x6 se často ani nedělaly zvětšeniny, stačil kontaktní otisk a vy jste
měli pěkné malé pozitivy příslušné velikosti. Ušetřil se papír. Na návštěvě u
tchánových rodičů v Anglii jsem našel plnou krabici negativů 6x9 a
pozitivů odpovídající velikosti – bylo to populární.
Proč ale používat svitkový film dnes, když už máme kvalitní
kinofilmy, na které nafotíme 36 snímků (na svitkový film se vejde 12 snímků
formátu 6x6) a které se snáze zpracovávají? Pro mě je jedním z důvodů i
čtvercový formát 6x6. Určitě znáte instagram, který fotí do čtverce – i když
ten se spíš inspiroval u Polaroidu. Druhý důvod a ten hlavní, proč svitkový
filmy stále používají někteří profesionální fotografové (móda, produkty,
krajiny….), je jeho obrovské rozlišení v porovnání s kinofilmem či
digitálními full-frame fotoaparáty. Jak obrovské? Máte k dispozici zhruba
tak 3.5x větší plochu než na jednom políčku kinofilmu. Třetím poměrně příjemným
faktorem je jemnější zrno i u rychlejších nebo pushovaných filmů. Zkrátka samá
pozitiva a sociální jistoty. Na druhou stranu, abyste naplno využili výhody
svitku, musíte dělat buď hodně kvalitní zvětšeniny na papír nebo mít opravdu,
ale opravdu dobrý scanner – 70 megapixelů z jednoho políčka pak není
problém. Můj scanner se zatím vzpírá scannovat svitek na víc než 2400dpi, ale i
tak je rozdíl oproti kinofilmu markantní.
Jak jsem již zmínil v začátku, tak mě focení na
svitkový film lákalo již během mých prvních analogových fotografických krůčků.
Pořídil jsem si proto z druhé ruky „toy cameru“ Diana F+ od Lomography.
Byl to trochu boj, protože občas se film špatně navíjel na cívku a osvítil se.
Nakonec, po menším DIY vylepšení, jsem přestal ničit filmy a začal „fotit“ –
uvozovky proto, abych někoho nepohoršil tím, že bych fotky z Lomo foťáku
nazýval opravdovými fotkami. V kombinaci s barevným filmem (Kodak
Portra) z toho občas vylezla i něco zajímavého a já se rozhodl se svitkem
pokračovat. Dalším logickým krokem byl legendární český foťák Flexaret, který
byl velkým zklamáním a málem mě od celé svitkové anabáze odradil. Zkrátka jsme
se s Flexaretou nemohli nějak dohodnout a tak je na poličce, kde čeká, až
jí pustím do světa. Začal jsem pokukovat po dvouokých zrcadlovkách Yashica,
které představují na trhu s foťáky z druhé ruky, poměrně dobrý poměr
cena výkon. Nakonec se mi povedlo sehnat Yashicu Mat s objektivem Yashinon
80/3.5, který má celkem dobrou pověst. Má sice nějaké drobné šrámy, ale objektiv,
závěrka, ostření i matnice jsou v pořádku a zkušební film vyšel dobře. Je
to docela jiné než s Flexaretou. Najednou nemám pocit, že si fotku musím
tak vybojovat, ale foťák semnou spolupracuje. Chce to trošku zvyku koukat shora
na matnici, na které je obraz navíc zrcadlově převrácený. Občas se z toho
může zamotat hlava. Většinou jsou dvouoké zrcadlovky považované za přístroje
vhodné spíš pro statickou fotografii, ale mnoho fotografů je ovládalo vskutku
mistrně a byli schopní zachytit i dynamické scény. Například donedávna do
nedávna neznámá Vivian Maier, která fotila přístrojem značky Rolleiflex. Vivian
naplno využívala toho, že s Rolleiflexem se fotilo od pasu a foťák se
nezvedla k oku – neupozorňovala svoje okolí na to, že je fotografuje.
Zatím ještě nevím, na co přesně budu Yashicu používat. Chce
to nějakou novou čtvercovou vizi. Zatím jsem na svitky fotil především barvu,
abych měl protipól k ČB filmu,
který jsem měl v kinofilmovém foťáku. Na druhou stranu si i ČB svitky
zvládnu doma sám vyvolat, naskenovat a nazvětšovat. Vyvolávání barevného filmu
by časem lezlo do peněz. Budu muset nalézt nějakou rovnováhu. Peníze nakonec
nejsou tak důležité, jako dělat, co vás baví.
A nezapomínejte na to, že s velkým s formátem
přichází velká odpovědnost!
Žádné komentáře:
Okomentovat