Fuerteventura: Polaroidový speciál

Každý občas potřebuje dovolenou. Většinou svoje volno trávím poměrně aktivně a s foťákem na krku. Z rozhodnutí manželky jsme ale letěli na týdenní all-inclusive na Kanárských ostrovech. Hurá. Sbalil jsem Polaroid SX-70 s jednou kazetou (8 snímků) a Leicu s barevným filmem Cinestill 50. Barevné filmy Cinestill jsou velmi zajímavé v tom, že se jedná o derivát kinematografického (to, na co se točí filmy do kina) filmu od Kodaku. Tudíž je to nejnovější dostupná technologie v oblasti barevných emulzí. Zatím se prodává pouze ve formátu 35mm (svitek přijde brzy!) a ve dvou verzích. Verze s ISO 50 má vyvážení bílé pro denní světlo a ISO 800 má vyvážení bílé pro umělé světlo. Mezi hlavní přednosti filmu by měla patřit velká expoziční pružnost, jemné zrno a zajímavé podání barev. Logicky jsem si tedy na dovolenou do slunečných krajin vzal verzi s ISO 50. A mohlo se jet.

Být zavřený pět hodin v letadle a obklopený řvoucími dětmi (vážně nechápu, proč někdo bere novorozeně na dovolenou k moři), byl celkem krutý a nezasloužený trest, navzdory protivenství progresivního rodičovství jsme s manželkou přežili a dorazili do destinace na ostrov Fuerteventura. Z letadla působila krajina ostrova poměrně dramaticky. Pláže, poušť, polopoušť a kopce.  Předseda spolku ostravských krajinkářů by byl nadšen. Já byl nadšen poněkud méně, protože tam fakt chcípl pes. V dubnu se klině můžete procházet celé hodiny po promenádě v Puerto del Rosario (hlavní město ostrova) a nepotkat živou duši, toulavé kočky a psy nevyjímaje. Své fotografické naděje jsem tedy upínal k výletu půjčeným autem do vnitrozemí.

Půjčený Volkswagen Polo TSI pro mě představoval velkou výzvu. Ti, co mě znají déle a lépe vědí, že vyznávám filosofii silničního násilí, hrotu a sparty (ne, nejde ani o staré řeky nebo fotbal). Plus každý ví, že nejrychlejší auto na světě je auto půjčené nebo auto služební. Budiž malému VW ke cti, že nezačal v horách Fuerteventury hořet, jako tolik jiných aut před ním, když se jim dalo trošku za uši. Suma sumárum jsme objeli celý ostrov. Hlavním cílem bylo starobylé město Betancuria, což bylo dříve hlavní město ostrova. Dnes je tam suma sumárům starý kostel, pár restaurací (jedna s českým šéfkuchařem a druhá s českou servírkou) a turistické informační centrum. Možná že v sezoně se tam děje něco zajímavého, kdo ví? Poněkud více se mi líbilo v Los Molinos a Ajuy, kde je krásně divoké pobřeží a opravdu pěkná scenérie malých rybářských vesniček. Bohužel nebylo bůh-ví jak dobré světlo a tak jsem fotil spíše méně, protože jsem fotil v barvě, která je na pěkné světlo poněkud citlivější. Kousek od Ajuy je pláž, kde byl vyplavený vrak amerického linkového parníku SS America, použijte google, byl to vskutku impozantní pohled. Tedy do roku 2012, než oceán zvítězil a loď úplně zmizela pod hladinou. Velká škoda.

Obecně bych tedy dovolenou označil za fotograficky poměrně chudou. Inu, Kanáry nejsou Paříž nebo Řím. Barevný film z Leicy mám teprve v labu na vyvolání a tak tento článek bude opět čistě Polaroidový! Hurá! Album nejlepších fotek z Leicy pak nahraju na Flickr a dám odkaz na FB stránku blogu.

P.S.: Podívejte se na můj instagram, kde najdete pár dalších fotek z ostrova Fuerteventura.