Cestování vlakem může být mnohdy
nudné, nekreativní a někdy i výslovně otravné. Jenomže dneska to bylo jiné.
Stíhán počáteční fází nemoci a stresem z pozdního příchodu do zaměstnání
vynuceném návštěvou lékaře jsem se potřeboval trochu odreagovat a napsal jsem
svému známému, akademickému malíři, všestrannému umělci a fotografovi (A.M.)
celkem nevinnou zprávu (T.P. = já):
T.P.: Jen tak pro legraci –
rychlík, kterým jezdím domů z práce, se jmenuje „Bohumil Hrabal“ a je na
něm napsáno, že to je „Ostře sledovaný vlak“. Je však tolik sledovaným, že
nikdy nedorazí včas.
Odpověď na sebe nenechala dlouho
čekat a to, co pak následovalo, byl naprosto brutální brainstorming, která
nejspíš navždy změní tvář české železniční dopravy.
A.M.: To je nádhera. Normálně
poezie!
T.P.: To zpoždění je asi součást
toho Hrabalovského kouzla.
A.M.: To si myslím!
T.P.: Ale jídelní vůz
s výčepem chybí. To je podle mě neomluvitelné.
A.M.: To je přímo systémová
chyba. Měl by tam být výčep, jako v hospodě U Tygra.
T.P.: Podle mě by vlak
s výčepním vagonem a utopenci zvýšil výdělky Českých drah.
A.M.: Měl by být v každém
osobáku. Zájemců o celoroční jízdenky by se hrnuly tisíce a tisíce.
T.P.: Přesně tak! Člověk by si
zajel popít z Poděbrad do Trutnova a zpět. Máme dokonce přímý spoj do
Rumburku či Ústí nad Labem. Ta krása! Ta poezie krajiny ubíhající za oknem
vlaku a vychlazené točené pivo. Žádná pitomá třetina, žádný hnus z plechu
nebo lahve.
A.M.: Cestování vlakem jako
zážitková turistika plus zážitková gastronomie!
T.P.: Osobně si myslím, že těmi
jízdami parní lokomotivou na Sázavu se České dráhy zbytečně omezují… Každá
cesta vlakem je (bohužel) zážitek, ale výčep by to proměnil v zážitek
pozitivní!
A.M.: Taky by mohly krajinu
brázdit pivní vlaky. Specializované.
T.P.: No, podstatou toho snu, té
nádherné teorie, kterou tady rozvíhíme je to, že by ten výčep byl ideálně
v úplně každém vlaku! Vždyť sud s pípou se vejde i do toho nejmenšího
osobáčku! Je jasné, že všechny vlaky z Budějic či z Plzně by byly ve
firemních barvách a na jejich palubě by bylo možno konzumovat i pivní speciály
a každý pátek by byla obsluha nahoře bez.
A.M.: Vlaky kolem Olomouce,
Litovle atd. by zase musely mít pestrou nabídku tvarůžkových specialit!
T.P.: Ano, na Moravě bych dovoli
podávat snad i váno či slivovicu, to aby Pražáci měli důvod zajet si kousíček
dál. Vede vůbec do Loštic (místo výroby tvarůžků pozn. redakce) dráha?
Bohužel ne, ale nadšenci by ji
určitě brzy vybudovali. Byla by to přímo renesance vlakové dopravy!
T.P.: Hm… Ano, myslím si, že
tento nápad by výrazně zvýšil potenciál Českých drah. Plus ten dopad na
turistický ruch! Turisté zhnusení cenou piva na Oktoberfestu by překračovali
hranici!
A.M.: Putování vlakem za krásami
Moravy… Nojo, to by mohli vozit v jednom z vagonů pořádnou repliku
sklípku, včetně prastarého klenutí.
T.P.: Ha! To by taky šlo! Speciál
vinobraní!
A.M.: Jednou za rok jezdí jazzový
vlak mezi Prahou a Berlínem. Ten má svojí klientelu.
T.P.: Hmmm, to schválně zkusím…
Ale to, co tu teď řešíme, to je něco velkého. Něco, co by mělo změnit celý
svět. Ne akce jednou za rok. Tohle by tu mělo zůstat na věky! Nejenom červené
čepice ajznboňáků, ale i orosený půllitr a sud budou patřit k dráze.
A.M.: Pozor na ruské vlaky
s vodkou!
T.P.: No, o Transsibiřské
magistrále mi vyprávěla manželka, původem ze Sibiře 6 dní cesty vlakem od
Moskvy. Ta má podle všeho (magistrála pozn. redakce) blízko našemu snu, ale
opět je to jen trať takového lokálního, maximálně regionálního charakteru,
nikoliv celonárodní pivně dopravní revoluce.
A.M.: Poezie se musí vrátit
nejenom na dráhy, ale do celého života. Kampaň bych začal videoklipem krajiny
plynule běžící za oknem vlaku, pozorované přes orosený krígl.
T.P.: Ano, přesně tak! Někde si
nějaký opatřím, vezmu ráno do vlaku pivko a natočím to, bohužel lahváč neudělá
takovou pěnu.
A.M.: To chce vzít do ruksaku na
záda štěně s pípou a velkým igelitovým pytlíkem plným ledu.
T.P.: Teď si mi vnuknul nápad.
Vzít si na každou cestu z Prahy do Poděbrad rychlíkem „Bohumil Hrabal“ sud
a pár půllitrů a otevřít si v kupé výčep! Guerillové čepování piva!
A.M.: Přemýšlím, jak rychle by na
to dráhy zareagovaly.
T.P.: Čím dřív, tím líp. Seknul
bych s prací na ministerstvu, měl bych nejdřív jen malý výčep v kupé
a pilo by se nastojáka v chodbičce, ale pak bych expandoval…
A.M.: Z toho by se vážně dal
udělat zajímavý podnikatelský záměr.
T.P.: Každý rychlík by měl mít
speciální vagon, to je bez debat, hlavně pak spoje vypravované po pracovní
době. Tam by byl výtoč nejlepší. Tenhle náš brainstorming může znít absurdně,
ale šlo by to. Nikoliv však v Pendolinu, to jede moc rychle, ale taková
Zlínský expres, to už je pěkná trasa.
A.M.: Ale zas nekodrcá (Pendolino
pozn. redakce), takže se pivo nerozlije…
T.P.: To ano, možná Pendolino
jako pilotní projekt, protože tím lidi nejezdí a tohle by byla možnost, jak je
tam nalákat. Akorát ten jídelní vůz se tam snaží o zbytečný luxus, čtvrtá
cenová by Českým drahám slušela víc.
A.M.: Na první jízdy by měl
projekt doprovázet Jarek Nohavica s heligonkou.
T.P.: To by šlo rovně. Ovšem
Brněnské Pendolino by byl problém. Brňáci by si prosazovali Starobrno… Bylo by
nutné navýšit kapacity toalet.
Zavřete oči a na chvíli si to
představte. Zaposlouchejte se do dunění pražců a najednou máte před sebou
orosený půllitr, utopence s cibulí nebo tlačenku. Pramálo by vás tlačil
čas ve vlaku strávený, zpoždění by bylo vítanou možnost jak stihnout vypít
ještě jedno pivo a život by byl strašně fajn.
Za absenci fotografií se v tomto článku omlouvám, tenhle není o focení, ale o chlastu, jako ostatně po pravdě řečeno zatím skoro většina mých textů skončila u toho, jestli není lepší pít než fotit - odpověď stále neznám.